Jak číst terén, když nevidíte na obzor V lese bez cest se orientace opírá o tři praktické prvky: tvar reliéfu, charakter porostu a vlastní pohyb. Nejdříve si všímejte vrstevnic na mapě. Klesání, stoupání nebo úzké hřbety můžete cítit i pod nohama, i když nevidíte dál než pár metrů. Pokud mapa ukazuje potok v údolí, najděte jeho zvuk nebo vlhkou půdu — často uslyšíte vodu dřív, než ji spatříte. Druhým vodítkem jsou stromy: smrky rostou hustě na kyselých půdách, buky spíše na vápenci, a břízy se objevují na světlých pasekách.