Jak na to, aby přesnídávka nebyla hnědá a řídk<br>
<br>
<br>
<br>
Časujte hru tak, aby gradovala. První indicie má být snadná, poslední obtížná. Pokud děti u druhé stanoviště uváznou, pomozte jim nápovědou, ne rovnou řešením. Nápověda může být otázka: „Kde v této místnosti je něco, co se hýbe?" Venku: „U čeho se schováváš před sluncem?" Počet nápověd si předem stanovte. Dvě na celou hru stačí. Častá chyba je, že rodič neustále napovídá a děti jen plní příkazy. Nechte je tápat.