Venku je hezky, děti si hrají a najednou je čas jít domů. Místo balení se ozve pláč, vztek nebo útěk na opačnou stranu hřiště. Nejde o to, kdo vyhraje. Jde o to, jak zvládnout přechod z hry do reality tak, aby se situace nezvrhla v každodenní boj. Rozhoduje příprava ještě předtím, než vůbec vyjdete z domu, a způsob, jakým ukončení oznámíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Dlouhodobě se vyplatí držet hru jako něco, co má vlastní pravidla, a ne jako nástroj na měření výkonu.