Nejdřív změřte, kolik místa mezi rámem postele a podlahou reálně máte. U nízkých postelí to může být jen pár centimetrů a jakákoli krabice se tam nevejde. U vyšších postelí naopak vzniká prostor, který láká k ukládání všeho možného. Změřte výšku od podlahy k nejnižšímu bodu rámu a odečtěte alespoň dva centimetry kvůli manipulaci. Pak si vezměte metr a promyslete, co se do tohoto prostoru vejde na šířku i do hloubky. Bez měření skončíte s krabicemi, které tam nasilu cpete a pak je nemůžete vytáhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním praktickým krokem je prevence. Nejezte a nepijte v posteli, nepouštějte domácí mazlíčky přímo na matraci a dětem dejte pod prostěradlo nepromokavou podložku. Jednou ročně matraci zkontrolujte proti světlu – hledejte skvrny, zápach nebo změny tvaru. Když se objeví plíseň nebo nepříjemný zatuchlý pach, který nejde odstranit, je lepší matraci vyměnit. Žádná údržba totiž nezachrání jádro, které je zevnitř napadené vlhkostí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na údržbu. Matrace u rozkládací pohovky je potřeba pravidelně otáčet a větrat, jinak se v ní drží vlhkost a rychle ztrácí pružnost. Pokud je součástí úložný prostor, nepřeplňujte ho, jinak se mechanismus zbytečně namáhá. U látkových potahů volte snímatelné a pratelné provedení. Praní jednou za čas prodlouží životnost víc než dražší potah, který sundat nelze.<br>
<br>
<br>
<br>
Matrace je stejně důležitá jako rám. Pro děti do 10 let volte středně tuhou pěnu nebo pružinovou matraci s vrstvou kokosu, pro teenagery užší zóny pro ramena a boky. Tvrdá matrace není automaticky zdravější – pokud se dítě ráno budí s bolestí zad, je příliš tvrdá. Otáčejte matraci každé tři měsíce, prodloužíte životnost. Povlak musí být pratelný a prodyšný, jinak se dítě v noci zpotí a bude se budit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na to, že pod postelí se práší víc než jinde. Než cokoli uložíte, prostor vysajte a otřete. Textilie ukládejte čisté a suché, ideálně ve vakuových pytlích. Jednou za čas obsah zkontrolujte, zda nevlhne nebo nezapáchá. Pokud na to nemáte čas, je lepší pod postel nedávat nic než tam vytvořit skládku, kterou za rok vyhodíte. Správně využitý prostor pod postelí ušetří místo v celé ložnici a přitom zůstane přehledný a snadno přístupný.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Nosnost rámu je další</span> častý problém. Levné modely mívají tenké lamely nebo dřevotřískové desky, které se při pravidelném spaní prohnou. Před koupí si prohlédněte spodní konstrukci, spoje a nohy. Pokud výrobce uvádí nosnost, berte ji s rezervou a porovnejte ji s hmotností všech, kdo na pohovce budou spát. Vyhněte se modelům, kde je matrace jen tenká vrstva na pevné desce – na každodenní spaní to nestačí.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud potřebujete, aby pohovka vydržela každodenní spaní hostů, vybírejte už při nákupu konstrukci s kovovým rámem a jednoduchým mechanismem, který se snadno čistí a promazává. Silikonový sprej na kovové části aplikujte střídmě, aby neznečistil látku. Pravidelná údržba zabere pár minut, ale odloží výměnu celé pohovky o roky. Bez ní se i solidní kus rozpadne během několika měsíců.<br>
<br>
<br>
<br>
Podstatná je i výška sedu a hloubka. Příliš měkké sezení znamená, že po pár měsících budete ležet v prohlubni. U rozkládacích pohovkách na spaní platí, že pevnější sed je lepší než na první dojem pohodlný „mrak". Zkontrolujte také, zda se matrace nedotýká podlahy a zda je dostatečně dlouhá – minimálně o deset centimetrů delší, než je postava spícího.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte střešní konstrukcí. Zjistěte, kdy byla naposledy rekonstruovaná krytina a jestli je mezi krokvemi dostatečná tepelná izolace. V podkroví platí, že čím silnější izolace, tím menší rozdíl mezi letním horkem a zimním chladem. Ptejte se na konkrétní tloušťku izolační vrstvy a na to, zda je zateplený i štít a podlaha. Pokud vám majitel řekne, že „to nějak funguje", berte to jako varovný signál. Ve starších domech se často izolovalo jen minimálně a v létě se podkroví mění v saunu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nacpat prostor až po okraj. Vznikne těžko přístupná masa, kterou při každém vytahování rozházíte. Lepší je nechat mezi jednotlivými úložnými prvky mezery a používat systémy s kolečky nebo madly, které vytáhnete jedním tahem. Další častá chyba je použití krabic bez víka. Prach se dostane všude a za pár měsíců máte z čistého prádla šedivou hmotu. Vždy volte uzavíratelné boxy, ideálně s průhledným okénkem nebo popiskem, abyste věděli, co v nich je, aniž byste je museli otevírat.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor také na konstrukci postele. Některé rámy mají uprostřed nohu nebo výztuhu, která rozdělí prostor na dvě menší části. Do nich se nevejdou dlouhé krabice a řešení je nutné přizpůsobit. Pokud máte postel s úložným prostorem zabudovaným ve výšce lůžka, necpěte do něj těžké věci. Mechanismus se časem opotřebí a vysouvací část přestane fungovat plynule. U klasických rámů zase dbejte na to, aby se krabice nedotýkaly přímo matrace nebo roštu. Vznikající vlhkost a tlak mohou poškodit spodní část lůžka.
