Na co si dát pozor: nikdy nestavte pohovku tak, aby zády blokovala přístup ke kuchyňské lince nebo ke dveřím. Nepoužívejte vysoké skříně jako dělicí prvek uprostřed místnosti, protože zastaví světlo a vytvoří tmavý kout. Také se vyhněte tomu, aby pohovka stála šikmo. V otevřeném prostoru působí šikmá linie neuspořádaně, pokud k ní není jasný důvod. Držte se rovnoběžky se stěnami a nechte pohovku dýchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Neméně důležitá je povrchová úprava. Lak, olej, vosk nebo moření mají různou pracnost. Některé úpravy vyžadují více vrstev a mezibrusů, což zvyšuje čas i spotřebu materiálu. Pokud jde o voděodolný nebo vysoce odolný povrch, počítejte s příplatkem. Stejně tak hrany –ABS hrany jsou levnější, dýhované hrany dražší, ale lépe se tvarují a vypadají přirozeněji.<br>
<br>
<br>
<br>
Větrání podkroví je stejně důležité jako izolace. Mezi izolací a krytinou musí zůstat průchozí mezera alespoň pět centimetrů, kterou proudí vzduch od okapu k hřebeni. Otvory v okapu a větrací mřížky v hřebeni nesmí být zakryté. Pokud je střecha složitá, s úžlabím nebo vikýři, nechte návrh větrání na projektantovi. Zanedbané větrání se projeví vlhkostí na bednění a v horkých dnech přehříváním podkroví.<br>
<br>
<br>
<br>
Když je odchylka větší než tři centimetry, vyrovnávací lišta přestává stačit a je nutné upravit samotný korpus. Bočnice se seříznou do klínu nebo se přidá druhá vrstva materiálu. Tento zásah ale patří do dílny, ne na stavbu. Pokud už je sestava smontovaná, sundejte dvířka a zásuvky, korpus zajistěte proti posunu a teprve pak řežte. Řezání na místě bez demontáže je nejrychlejší cesta k poškozenému laminu a rozjetým hranám.<br>
<br>
<br>
<br>
U sestavy, která stojí v rohu, postupujte od pevné stěny k volnému konci. Nejprve ustavte první korpus do roviny, pak k němu připevněte druhý a teprve potom řešte mezeru u protilehlé zdi. Pokud začnete od křivé strany, nikdy se nedostanete k rovnému líci. U volně stojících sestav stačí korpus oddálit od zdi o distanční podložky a mezeru zakrýt krycí lištou, která se ohne do potřebného tvaru.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyrovnávací lišta místo tloučení klínů Nejčastější amatérská chyba je podsouvání dřevěných klínů pod korpus a jejich zakrytí soklem. Klíny se časem seschnou, skříň se propadne a dvířka přestanou lícovat. Správné řešení je pevná vyrovnávací lišta přišroubovaná ke zdi do skutečné roviny. Do té se teprve upevní korpus. Lišta musí být z tvrdého dřeva nebo kvalitní překližky, nikdy ne z MDF, která se pod tlakem šroubu rozpadne. Mezera mezi lištou a zdí se vyplní montážní pěnou nebo tmelem, ale až po finálním ustavení.<br>
<br>
<br>
<br>
Než sáhnete po nářadí, zmapujte odchylku. Přiložte dvoumetrovou latu svisle i vodorovně na zeď v místech, kde bude korpus stát, a změřte největší vzdálenost mezi latí a zdí. Stejně zkontrolujte i podlahu a strop v rozích. Zapište si hodnoty pro každý sloup zvlášť. Teprve soubor těchto čísel ukáže, zda stačí korpus posunout, nebo zda je nutné měnit hloubku a tvar bočnic.<br>
<br>
<br>
<br>
Do malého bytu se hodí i úložný prostor, ale jen tehdy, když je opravdu přístupný. Válenda s úložným prostorem pod sedákem ušetří místo, které by jinak zabrala skříň. Pozor na to, že úložný prostor nesmí blokovat rozkládání. U nízkých válend se do úložného prostoru často nevejdou velké peřiny. Zkontrolujte vnitřní rozměry a způsob otevírání, ne jen vnější vzhled.<br>
<br>
<br>
<br>
Montáž skříní na míru začíná měřením, ale teprve při samotné instalaci se ukáže, jak rovné jsou skutečně zdi. Rozdíl mezi dvěma rohy klidně přesáhne dva centimetry a najednou korpus nesedí, dvířka drhnou a mezera u stropu se rozjíždí do klínu. První reakce bývá panika a snaha dorovnat vše silou. To je chyba. Šroubováním do křivého podkladu vznikne pnutí, které po čase praskne ve sváru nebo roztrhne zadní desku.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr počítejte s tím, že křivá zeď ovlivní i sokl a krycí lišty. Sokl se musí kopírovat podle skutečného průběhu podlahy, ne podle vodováhy. Krycí lišta u stropu se ohýbá za tepla nebo se skládá z více dílů. Vždycky si nechte dvě až tři lišty navíc, protože první pokus o tvarování obvykle skončí v odpadu. A hlavně: než cokoli přišroubujete natrvalo, projděte celou sestavu s vodováhou ještě jednou, se zavřenými i otevřenými dvířky. Právě při otevření se ukáže, zda je korpus v rovině, nebo jen vypadá dobře zepředu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co vydrží mráz a co potřebuje ochra
