Začněte v okamžiku, kdy má sazenice nebo mladá rostlina tři až čtyři patra pravých listů. Vrchol se zaštipuje nad druhým párem listů, nikdy ne hlouběji. Vezměte stonek mezi palec a ukazovák a špičku čistě ukrhněte, nebo použijte nůžky s tenkými čepelemi. Prsty stačí u měkkých výhonů, u zdřevěnatělých už je lepší střih. Odstraněný vrchol s několika lístky použijte v kuchyni, není důvod ho vyhazovat.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Správně usušená bylinka se</span> láme, drobí se a šustí. Pokud se ohne jako guma, je uvnitř vlhká a musí zpět doschnout. Skladujte ji ve sklenici s těsným víčkem, na tmavém a chladném místě. Když se po týdnu na skle objeví mlžení, znamená to, že sušení nebylo dokonalé a plíseň se vrátí. Rychlost tedy není cíl. Cílem je bylinka, která vydrží celou zimu a nezplesniví.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je rozlišit, jaké bylinky vlastně pěstujete. Vytrvalé druhy, jako je tymián, oregano, šalvěj nebo máta, zimu v chladné místnosti přežívají a stačí jim minimální přísun živin. Naproti tomu jednoleté bylinky, třeba bazalka nebo koriandr, v zimě při pokojové teplotě často jen přežívají a hnojení je spíš zatíží. U obou skupin platí, že méně znamená více.<br>
<br>
<br>
<br>
Kopr nesnáší přesazování. Pokud si ho předpěstujete v kelímku, kořen se při přesunu ohne a rostlina zůstane zakrnělá. Vysévejte přímo na místo, případně v intervalu dvou až tří týdnů, abyste měli čerstvé listy celou sezónu. Hustý porost je další past. Rostliny v těsném kontaktu mezi sebou soutěží o vodu, lodyhy dřevnatí a chuť se zhoršuje. Když jsou rostliny vysoké pět centimetrů, vyjednoťte je na vzdálenost deseti centimetrů.<br>
<br>
<br>
<br>
Signály, že bylinka potřebuje větší květináč, jsou poměrně spolehlivé. Půda příliš rychle prosychá, i když zaléváte stejně jako dřív. Rostlina se zastavila v růstu, listy žloutnou nebo jsou menší než obvykle. Když květináč opatrně nakloníte a vytáhnete rostlinu i s balem, uvidíte bílé kořeny obtočené kolem celého obvodu. Někdy kořeny vyčnívají i odtokovým otvorem. V takovém případě už nemá smysl čekat na ideální termín a přesazujte co nejdřív.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplota, která pomůže, a teplota, která uškodí Radiátor mívá na povrchu přes padesát stupňů, což je pro aromatické látky příliš. Čím blíž k topení bylinky položíte, tím víc vůně ztratíte a tím větší je riziko, že se uvnitř nedosuší. Vzdálenost dvacet až třicet centimetrů nad radiátorem je rozumný kompromis. Pomůže i malý větráček nebo otevřené okno na chvíli, aby vlhký vzduch odcházel. V uzavřené koupelně bez proudění vzduchu se plíseň objeví téměř jistě.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je sklizeň mokrých bylinek a příliš husté svazky. Další problém vzniká při sušení v kuchyni, kde se vaří – pára bylinky zvlhne a ty pak plesniví. Nedávejte je ani do mrazničky v domnění, že vydrží déle; mrazení mění strukturu listů a po rozmrazení ztratí tvar. Pokud chcete bylinky uchovat v co největší síle, sušte je co nejrychleji při nízké teplotě a poté uložte v temnu. Kdo dodrží tyto zásady, bude mít i v zimě doma voňavou zásobu, která se vyrovná čerstvé.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Zásadní je tloušťka vrstvy</strong>. Bylinky nikdy nenažďujte do jednoho kompaktního trsu, který položíte na plech nebo na radiátor. Rozdělte je na malé svazečky o pěti až sedmi stoncích a ty zavěste tak, aby vzduch proudil ze všech stran. Pokud je chcete položit, udělejte to v jedné vrstvě na papírovou utěrku nebo na čistou mřížku, ne na igelit ani na kov, který se zahřívá natolik, že bylinky „uvaří".<br>
<br>
<br>
<br>
Doba sušení závisí na druhu. Tymián, oregano nebo rozmarýn zvládnou i delší teplo, ale bazalka, máta a petrželka jsou citlivé a rychle černají. Tenké bylinky jako libeček nebo kopr usušíte za dva až tři dny, silné stonky potřebují klidně týden. Během sušení svazečky každý den obraťte a zkontrolujte, jestli se někde neobjevila vlhká skvrna. Právě včasné obrácení zabrání tomu, aby se plíseň rozšířila na celou úrodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Radiátor je v zimě lákavé místo pro rychlé usušení bylinek. Teplý vzduch stoupá, voní to po celém bytě a zdá se, že do večera je hotovo. Jenže právě tady vzniká nejčastější problém: bylinky se na povrchu zatáhnou, ale uvnitř zůstanou vlhké. Vlhkost nemá kam odejít, a tak se do několika dnů objeví šedý povlak plísně. Sušení na radiátoru tedy funguje, ale jen když pochopíte, jak při něm vlhkost odvádět.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je spěch. Lidé chtějí mít bylinky hotové za odpoledne, a tak je dají přímo na horký radiátor. Další chybou je sušení hned po umytí. Bylinky musí být před zavěšením osušené, jinak si s sebou nesou vodu, která nemá kam zmizet. Když už plíseň objevíte, nezkoušejte ji okrájet a zbytek použít. Mycelium je i tam, kde povlak nevidíte, a takové bylinky patří do koše.
