Nejčastější chyba je nechat bylinky „na okrasu" a pak se divit, že další rok je záhon plný náletů, které se pletou s původními rostlinami. Další chyba je sbírat osivo z rostlin, které už byly oslabené nebo napadené chorobou — potomstvo bývá stejně slabé. A třetí: skladovat semena ve vlhkém prostředí, kde zplesniví dřív, než je stihnete použít.<br>
<br>
<br>
<br>
Přímý výsev na záhon má jednu nevýhodu: plevel a slimáci. Semena bylinek klíčí pomalu, plevel je rychlejší. Řešením je výsev do řádků a pravidelné odplevelování ještě před vzejitím, nebo použít netkanou textilii. Ta udrží vlhkost a teplo, ale nesmí ležet přímo na rostlinách. Po vzejití ji postupně odstraněte, jinak se bylinky vytáhnou a zlomí.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je světlo. Většina kuchyňských bylinek pochází ze Středomoří a potřebuje přímé slunce alespoň šest hodin denně. Okno orientované na jih nebo jihozápad je ideální. Na severním okně přežije jen máta a pažitka, ostatní se vytáhnou do výšky, zeslábnou a ztratí aroma. Pokud světlo nestačí, pomůže obyčejná stolní lampa s plnospektrální žárovkou umístěná dvacet centimetrů nad rostlinami a zapnutá ráno i večer.<br>
<br>
<br>
<br>
Řez je potřeba dělat pravidelně, jinak rostlina dřevnatí a řídne. Stříhá se na jaře po posledních mrazech a pak ještě jednou v létě, vždy maximálně o třetinu délky výhonu. Nikdy neřežte do holého starého dřeva, ze kterého už nic nevyroste. Sklízet se dá průběžně celý rok, ale vždy jen několik centimetrů z konce větvičky, aby rostlina měla dost listů na fotosyntézu. Hnojí se od března do srpna jednou za dva týdny slabším hnojivem pro bylinky.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby se opakují: příliš malý květináč, který kořeny doslova svírá; zálivka na listy místo ke kořenům, která podporuje plísně; a umístění hned vedle radiátoru, kde suchý vzduch ničí jemné listy. Kdo tyto tři věci vyloučí, má vyhráno. Bylinky nejsou náročné, jen potřebují stálé podmínky – a těch pár minut týdně navíc se vrátí v podobě čerstvé chuti na talíři.<br>
<br>
<br>
<br>
Voda, drenáž a správná nádoba Druhou nejčastější chybou je zalévání. Bylinky nesnáší trvale mokrou zeminu, kořeny začnou uhnívat a rostlina uhyne během několika dní. Květináč musí mít na dně drenážní otvor a na jeho dno patří centimetrová vrstva keramzitu nebo hrubého písku. Zalévejte tehdy, když je vrchní centimetr substrátu suchý – prstem to poznáte spolehlivě. V létě to bývá obden, v zimě klidně jednou za deset dní. Voda má mít pokojovou teplotu, studená voda šokuje kořeny.<br>
<br>
<br>
<br>
Zimní hnojení bylinek v květináči není o tom dodat jim co nejvíce živin, ale naopak o tom dodat jim co nejméně. Většina bylinek v tomto období přechází do útlumu, růst se zpomalí nebo úplně zastaví a metabolismus rostliny je výrazně nižší. Pokud bylinkám nasypete plnou dávku hnojiva jako na jaře, kořeny ji nestačí zpracovat. Nadbytek solí v substrátu pak způsobí popálení kořenových vlásků, žloutnutí listů a v krajním případě úhyn celé rostliny.<br>
<br>
<br>
<br>
U trvalek je samovýsev zrádný v tom, že vypadá nenápadně. Máta se rozšíří podzemními výběžky, ale také semeny, a během dvou sezón utlačí okolní rostliny. Podobně se chová meduňka nebo libeček. Řešení je jediné: odkvetlé stonky odstřihnout dřív, než semena dozrají, a to nejpozději ve chvíli, kdy květy začnou blednout. Nečekat na úplné uschnutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Shrnutí je jednoduché. Samovolný výsev nechejte jen tam, kde ho skutečně chcete, a jen u druhů, které to unesou. U ostatních květy vylamujte nebo zastřihujte dřív, než dozrají. Ušetříte si tím přesazování, chorobám a ztrátě chuti, kterou bylinky mají mít.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejrychlejší metodou je sušení v troubě nebo v elektrické sušičce. Nastavte co nejnižší teplotu, obvykle 35–40 °C, a dvířka trouby nechte pootevřená, aby unikala vlhkost. Bylinky rozložte v jedné vrstvě na pečicí papír a kontrolujte každých dvacet minut. Sušička je spolehlivější, protože fouká vzduch rovnoměrně. U obou metod platí, že bylinka je hotová, když se stonek zlomí a list se rozpadne mezi prsty. Pokud se ohne, má ještě vlhkost a sušte dál. Trvá to obvykle dvě až čtyři hodiny podle tloušťky rostliny.<br>
<br>
<br>
<br>
Substrát volte vzdušný, propustný, nejlépe směs zahradnického substrátu s pískem v poměru tři ku jedné. Těžká černozem nebo zemina ze zahrady se v květináči utáhne, voda v ní stojí a kořeny nemají kyslík. Hnojení stačí jednou za dva až tři týdny, v zimě vůbec. Přehnojení se projeví spálenými špičkami listů a je horší než žádné hnojení.<br>
<br>
<br>
<br>
Sbírejte jen tolik, kolik spotřebujete, a vždy z vrchní části rostliny. U bazalky štípejte vrcholové pupeny, aby se rostlina rozvětvila a nešla do květu. Jakmile se objeví květní poupata, chuť listů výrazně zhořkne – u bazalky, máty i tymiánu je proto včas odstraňujte. Petržel a pažitka snášejí stříhání dobře, ale nikdy neodřezávejte více než třetinu listové plochy najednou.
