Dalším častým omylem je smažení příliš velkého množství potravin najednou. Když je v hrnci nebo na pánvi těsno, teplota prudce klesne. Potraviny se začnou dusit, obal se nasákne a kůrka nikdy nebude křupavá. Smažte v menších dávkách a mezi jednotlivými várkami nechte olej znovu ohřát na správnou teplotu. Po vytažení potraviny z oleje ji pokládejte na mřížku, ne na talíř s papírovou utěrkou. Papír zadržuje páru a kůrka změkkne.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vyrobit páru a udržet tep<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na odraz. Světlé lesklé povrchy – sklo, nerez, světlé desky – odrážejí světlo a kuchyň opticky zvětšují. Matné tmavé povrchy ho pohlcují. Pokud už máte tmavé skříňky, přidejte alespoň světlé pracovní desky a dostatek přímého světla na ně. Výsledkem bude kuchyň, která se nezdá větší jen na pohled, ale i při každodenní práci.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak nastavit režim, který pes vydrž<br>
<br>
<br>
<br>
Kvalitu oleje poznáte i podle vůně a barvy. Pokud olej zapáchá po rybách, je tmavý nebo na dně vidíte usazeninu, dále ho nepoužívejte. Snažit se zachránit přepálený olej dalším filtrováním nemá smysl — chuť se už nevrátí. Lepší je začít s čistým tukem a smažit při stabilní teplotě. Pro opakované smažení se hodí tuky s vyšším bodem přepálení, jako je řepkový nebo slunečnicový olej. Máslo a olivový olej extra panenský se na hluboké smažení nehodí, protože se rozkládají už při nižších teplotách.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Brzdová kapalina je</b> hygroskopická. To znamená, že pohlcuje vlhkost ze vzduchu, a to i v uzavřeném okruhu přes mikroskopické póry hadic a těsnění. Voda v kapalině snižuje její bod varu. Čerstvá kapalina DOT 4 vře při zhruba 230 °C, po dvou letech běžného provozu může bod varu klesnout pod 155 °C. Když při prudkém brzdění ze svahu nebo na dálnici kapalina začne vřít, vytvoří se v systému bubliny páry. Ty jsou stlačitelné, takže pedál klesne k podlaze a brzdy přestanou účinkovat. Přesně to je situace, kvůli které se výměna neodkládá.<br>
<br>
<br>
<br>
Křupavá kůrka nevzniká vyšší teplotou, ale tím, že se vlhkost z povrchu potraviny rychle odpaří dřív, než se tuk stačí rozložit. Olej, který začne kouřit, už se rozpadá — jeho mastné kyseliny se štěpí, vzniká akrolein a hořká, štiplavá chuť. Pokud tedy hledáte zlatavou kůrku a ne připálený obal, musíte hlídat dvě věci současně: teplotu a čistotu tuku.<br>
<br>
<br>
<br>
Před odchodem si rozmyslete, jak se dostanete domů. Městská hromadná doprava v Praze funguje i v noci, ale intervaly jsou delší. Uložte si do telefonu jízdenku nebo si připravte hotovost na noční spoj. Nikdy nenechávejte pití bez dozoru a noste jen tolik peněz a dokladů, kolik skutečně potřebujete. Pokud jdete sami, domluvte se s někým, komu dáte vědět, kdy dorazíte zpět. Tohle není paranoia, ale základ, který vám umožní uvolnit se a užít si večer.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec platí, že křupavá kůrka je výsledkem trpělivosti, ne síly plamene. Když udržíte olej čistý, teplotu stabilní a potraviny suché, dostanete zlatavý obal, který vydrží křupavý i po vychladnutí. Přepálený olej už nikdy nebudete muset řešit — stačí mu věnovat stejnou pozornost jako samotnému jídlu.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč olej přepálíte i při správné teplotě Přepálení nezpůsobuje jen vysoká teplota, ale i opakované použití a nečistoty. Každé smažení do oleje uvolní drobky, škrob a vlhkost. Ty se usazují na dně, při dalším zahřátí se připálí a olej ztmavne. Proto olej po každém smažení přeceďte přes jemné sítko nebo přes papírový filtr. Stejně tak nikdy nenasypávejte do oleje mokré potraviny — voda prudce sníží teplotu a způsobí prudké pěnění, které rozstřikuje tuk a přispívá k jeho rozkladu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správná teplota. Většina potravin obalovaných v trojobalu nebo těstíčku potřebuje 170–180 °C. Nižší teplota znamená, že se těsto nasákne olejem a kůrka je měkká. Vyšší teplota spálí povrch, zatímco vnitřek zůstane syrový. Teploměr do oleje není zbytečnost — bez něj vaříte poslepu. Olej se má rozehřívat pozvolna, ne na plný výkon. Když se začne slabě lesknout a při vhození drobečku těsta se kolem něj okamžitě vytvoří bublinky, jste na správné teplotě.<br>
<br>
<br>
<br>
Na parketu platí několik nepsaných pravidel. Nechte ostatním prostor, nechte si odstup a nesnažte se tančit s někým, kdo o to zjevně nestojí. Pokud někoho oslovíte a nedostanete odpověď, prostě jděte dál. Typická chyba začátečníků je stát celý večer u zdi a čekat, až je někdo vyzve. Lepší je zapojit se postupně – začněte u okraje parketu, sledujte rytmus a přidejte se, až se budete cítit jistě. Nikdo vás nebude soudit, lidé jsou soustředění sami na sebe.<br>
<br>
<br>
<br>
U vchodu a uvnitř: co dělat a čemu se vyhnout U vchodu počítejte s kontrolou – běžná je prohlídka tašky a ověření věku. Chovejte se klidně, odpovídejte krátce a nechte si vysvětlit pravidla podniku. Uvnitř nejdřív obhlédněte terén: kde je šatna, toalety, únikové východy a bar. Nenoste cennosti, které byste mohli ztratit, a bundu si raději odložte do šatny, ne na sedačku. Pokud jste citliví na hluk, vezměte si špunty do uší – zvuk v klubech bývá hodně nahlas a po několika hodinách bolí hlava i u lidí, kteří to zpočátku nevnímají.
