Pozor na dvě věci. Formátování z chatovacího okna se při kopírování často rozsype: odrážky se spojí, nadpisy zmizí, tabulky se rozpadnou. Vždy si vložený text zkontrolujte a raději ho upravte ručně než spoléhat na automatický převod. Druhá past je ukládání bez kontextu — samotný výstup bez zadání a bez data je za půl roku jen nečitelný blok textu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je opisování textu od dodavatele. Ten bývá psaný pro obchodníky, ne pro lidi, a často obsahuje slova, kterým zákazník nerozumí. Stejně časté je nahánění superlativů: nejlepší, revoluční, jedinečný. Tyto výrazy nikdo nevěří, protože je používá každý. Nahraďte je tím, co se dá ověřit: rozměry, materiálem, způsobem použití, podmínkami, za kterých výrobek selže. Přiznané omezení působí důvěryhodněji než dokonalost.<br>
<br>
<br>
<br>
Storyboard není tabulka se sloupci, ale sled záběrů. Ke každému bloku scénáře přiřaďte jeden záběr a popište ho třemi údaji: co je v obraze, co se hýbe a co říká komentář. AI vám s popisem záběrů pomůže, když jí dáte kontext — např. „muž sedí u stolu, na pozadí okno, kamera pomalu najíždí". Vyhněte se vágním slovům jako „moderní" nebo „dynamický", protože je každý nástroj interpretuje jinak a výsledek pak neodpovídá představě.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc: nebojte se být nudní a explicitní. Napište délku, tón, počet odstavců, co má být vynecháno, co má být zdůrazněno. Prompt, který zní jako zadání pro kolegu, funguje spolehlivěji než elegantní věta, kterou si každý vyloží jinak. A když si nejste jistí, začněte krátce, podívejte se na odpověď a doplňte, co chybí — přesně tak, jako když zadáváte práci člověku.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá častá chyba je slepá důvěra ve fakta. Model doplní data, která znějí přesvědčivě, ale jsou smyšlená. Čísla, citace, názvy a historické údaje si ověřte vždy. Stejně tak kontrolujte, jestli text neobsahuje obraty, které jste nikdy nepoužili, nebo tvrzení, za která byste neručili. Odpovědnost za publikovaný text nesete vy, ne nástroj.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším krokem je iterace. První odpověď berte jako návrh, ne jako hotovou věc. Když je text moc dlouhý, řekněte „zkrať na polovinu a vypusť příklady". Když je moc formální, napište „přepiš to jazykem, kterým mluví kolega v kanceláři". Upřesňující dotaz v druhé zprávě funguje lépe než snaha vymyslet dokonalý prompt na první pokus.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je role a cíl. Místo „napiš mi něco o marketingu" zkuste „jsi zkušený analytik, potřebuji shrnutí pro vedení firmy o tom, proč nám klesá konverze u registračního formuláře". Tím modelu říkáte, z jaké pozice má odpovídat a k čemu má směřovat. Bez role má tendenci vysvětlovat základy, které už dávno znáte, a vy pak ztrácíte čas filtrováním balastu.<br>
<br>
<br>
<br>
Produktová karta není místem pro básnické obrazy ani pro výčet všech vlastností, které výrobce našel v dokumentaci. Je to místo, kde se čtenář rozhoduje, zda zboží vůbec zváží. Copywriting na produktové kartě proto stojí na jedné otázce: co si z toho člověk odnese, když si přečte první dvě věty? Pokud si odnese jen to, že jde o kvalitní produkt, karta nefunguje. Pokud si odnese konkrétní situaci, ve které mu výrobek pomůže, má šanci.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Typické chyby se opakují</span>. Lidé zadávají více nesouvisejících úkolů najednou a pak se diví, že model splní jen jeden. Nebo naopak napíšou jednu větu a čekají odbornou analýzu. Časté je i to, že zapomenou určit, pro koho je výstup určen — jinak bude text pro ředitele vypadat stejně jako pro zákazníka. A někteří lidé modelu podsouvají vlastní domněnky místo faktů; pokud chcete ověřená data, musíte je dodat vy, případně výslovně žádat, aby model uvedl, co neví.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si sepíšete, co zákazník řeší před nákupem. Ne co je na produktu zajímavé, ale co ho trápí. U nářadí to bývá hmotnost a úchop, u kuchyňského vybavení údržba, u elektroniky kompatibilita. Teprve pak vybírejte vlastnosti, které tyto obavy přímo řeší. Vlastnost bez vazby na problém je jen číslo v tabulce a čtenáře odradí svou prázdnotou.<br>
<br>
<br>
<br>
Před publikováním si kartu přečtěte nahlas. Věty, které se zaseknou, patří pryč. Zkontrolujte, zda každý odstavec odpovídá na otázku „a co z toho mám já". Pokud ne, přepište ho, nebo smažte. Produktová karta není román, je to nástroj, který má člověka dovést k rozhodnutí bez zbytečných oklik.<br>
<br>
<br>
<br>
Délka karty se řídí složitostí produktu. U jednoduché věci stačí tři odstavce a přehled parametrů. U složitější je potřeba rozdělit text na krátké bloky s vlastními podnadpisy, aby se v něm dalo skenovat. Nikdy nepište jeden souvislý blok o deseti řádcích. Oko čtenáře klouže po začátcích odstavců a nadpisech, a pokud tam nenajde nic, co ho zastaví, odejde ke konkurenci.
