Když ani to nepomůže, zaměřte se na nabíjení a okol<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na to, co čalouněné čelo dělá s prostorem. V malé ložnici volte světlé, matné látky bez výrazného vzoru. V tmavé místnosti naopak pomůže textura, která odráží světlo. A pokud máte alergii, sáhněte po hladké tkanině s hustou vazbou – koženka a velur chytají prach nejvíc.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/AQZwo7o8awM/hq720_custom_1.jpg" alt="osvětlení vysvětlené, jako by vám bylo 5 let" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Vzduch je třetí a nejčastěji opomíjený článek. Kamna mají primární a sekundární přívod a oba musí být průchodné. Rošt, popelník i škrtící klapka se časem zanesou prachem a popelem. Vyberte rošt, prohlédněte kanálky a zkuste, jestli klapka opravdu plynule mění průřez. U některých kamen se vzduch přivádí i zvenčí – zkontrolujte, jestli přívodní potrubí neucpalo listí nebo hmyz. Když kamna po zatopení hned kouří do místnosti, nebývá to špatným dřevem, ale právě ucpaným nebo špatně nastaveným vzduchem.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Základem je srovnání</span> podkladu. Starý beton po vybourání jádra bývá zvlněný, s dírami po trubkách a zbytky lepidla. Nejprve ho očistěte, vysajte a napenetrujte. Potom naneste samonivelační hmotu v jedné vrstvě po celé ploše. Nalévejte ji od nejvzdálenějšího rohu ke dveřím, rozetřete hladítkem s ozubením a nechte vytvrdnout alespoň 24 hodin. Výška vrstvy se řídí podle nejvyššího bodu podkladu – nikdy ji nedělejte silnější, než dovoluje výrobce, jinak popraská.<br>
<br>
<br>
<br>
Hydroizolace patří na celou podlahu, nejen do sprchy. V malé koupelně se voda dostane všude – od kondenzace, od utírání podlahy, od přetékající vany. Natřete ji ve dvou vrstvách křížem, v rozích použijte těsnicí pásky a kolem odpadu manžetu. Hydroizolace musí zaschnout alespoň 12 hodin, než na ni položíte lepidlo. Vynechat ji znamená, že vám vlhkost půjde do sousedů a reklamace nepomůže.<br>
<br>
<br>
<br>
Sklo bývá první obětí letního odpočinku. Usazený popel a dehtové mapy se přes léto zatvrdí a při prvním zatopení se zapečou. Než začnete sklo drhnout, nechte ho ohřát krátkým mírným topením, aby se vrstva uvolnila. Čistěte měkkým hadrem a vodou s trochou saponátu; agresivní prášky a drátěnky dokážou sklo poškrábat tak, že už nikdy nebude průhledné. Dehtové skvrny se rozpouštějí lépe teplem než chemií. Pozor na studenou vodu na rozpálené sklo – tepelný šok je nejčastější důvod, proč praskne.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo je nejsilnější nástroj, ale musí být umístěné správně. Zavěste ho na stěnu proti oknu, ne proti posteli. Odraz denního světla místnost prohloubí. Velké zrcadlo na skříni funguje jen tehdy, když odráží volný prostor, ne další nábytek. Drobné dekorace na zrcadle nebo rám s výrazným vzorem efekt ruší. Stejně tak pozor na zrcadla v rozích – místo zvětšení zdůrazní hranu a prostor se opticky rozpadne.<br>
<br>
<br>
<br>
Po rekonstrukci jádra zůstane v malé koupelně holý prostor, kde se každý centimetr počítá. Než se pustíte do obkladů, musíte vyřešit podlahu. Právě na ni se totiž napojují stěnové obklady, sprchový kout i odpad. Pokud začnete obkládat stěny dřív, riskujete, že finální výška podlahy nesedne se spodní řadou obkladů a budete řezat dlaždice do klínu, nebo je dokonce bourat.<br>
<br>
<br>
<br>
Před obkládáním stěn si položte první řadu dlažby na sucho. Zjistíte, jak vysoko bude finální podlaha a kde vám vyjde řez. Obklady pak začněte až od druhé řady a spodní řadu doplňte po dokončení podlahy. Tím se vyhnete nevzhledným malým proužkům u země a zároveň necháte prostor pro dilataci. Mezi dlažbou a stěnou nechte spáru 2–3 mm a vyplňte ji sanitárním silikonem, ne klasickou spárovací hmotou.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je spád vyrobený jen lepidlem pod dlaždicemi. Takový spád se časem zdeformuje, dlažba se uvolní a voda zatéká pod ni. Správně se spád vytváří už v samonivelační vrstvě, případně se použije hotová spádová deska. Pokud děláte spád z nivelačky, myslete na to, že musí být dokonale vytvrzená a přebroušená, než na ni přijdete s hydroizolací.<br>
<br>
<br>
<br>
Co udělat se spádem do odpadu Spádování je druhá věc, která se neobejde bez plánování. V malé koupelně nemá smysl dělat jeden velký spád přes celou místnost. Praktičtější je vytvořit spád pouze v zóně sprchy nebo vany, zbytek podlahy nechat v rovině. Odpad umístěte tak, aby voda odtékala kratší cestou a nemusela obcházet záchod nebo umyvadlo. Spád bývá obvykle 1–2 procenta, u malých formátů dlažby stačí i méně, u velkých dlaždic je potřeba větší, aby voda nezůstávala v rozích.
