<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nezalévejte hned více vody. Poškozené kořeny nedokážou vodu přijmout a přelití způsobí hnilobu. Místo toho rostlinu na dva až tři dny zakryjte průhledným plastovým sáčkem nebo postavte do uzavřeného prostoru se zvýšenou vlhkostí. Sáček větrejte každý den, aby se netvořila plíseň. Rostlinu nevystavujte přímému slunci, stačí rozptýlené světlo. Hnojení vynechejte minimálně tři týdny, dokud se neobjeví nové výhonky.<br>
<br>
<br>
<br>
Bílé skvrny na listech pokojových rostlin nebývají náhoda. Většinou jde o první viditelný projev problému, který se bez včasného zásahu rozšíří na celou rostlinu. Než začnete stříkat cokoli z lékárny nebo obchodu, udělejte si pět minut na důkladné ohledání. Vezměte rostlinu k oknu, prohlédněte horní i spodní stranu listů, řapíky a substrát. Prstem přejeďte po skvrnách: pokud se setřou nebo zůstanou na prstu jako prášek, jde o povlak. Pokud jsou suché a tvrdé, je to pletivo. Tento rozdíl určí další postup.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete vybírat protihlukové závěsy nebo koberce, zjistěte, odkud hluk skutečně přichází. Jinak koupíte těžké závěsy na okno, kterým proniká jen málo zvuku, a sousedova televize bude dál dunět přes strop. Projděte byt se zavřenýma očima a poslouchejte: odkud je hluk nejvýraznější? Od sousedů nad vámi, ze schodiště, z ulice, nebo z vedlejšího bytu skrz příčku? Podle toho se rozhoduje, co má smysl řešit. Závěsy a koberce totiž pomáhají hlavně proti hluku, který se šíří vzduchem a odráží se od tvrdých povrchů uvnitř místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Odpadkový koš a úložný prostor na čisticí prostředky patří pod dřez. Vytáhněte je z podlahy do výšky, abyste nemuseli klečet. Na víko odpadkové koše zapomeňte, pokud nemáte volnou ruku – v malé kuchyni se každý pohyb počítá. Na dvířka pod dřezem pověste držák na utěrky a štětku, ušetříte místo na lince i v zásuvce.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Kotvení ke zdi nestačí,</span> <span style="font-weight: 800;">spojte i jednotlivé díly</span> Samotné přišroubování police ke zdi řeší jen polovinu rizika. Druhá polovina je ve spojích mezi díly. Většina regálů se dodává s kovovými nebo dřevěnými spojkami, které se časem uvolní. Tyto spoje pravidelně dotahujte a u levnějších sestav je vyměňte za delší vruty s podložkami. Pokud police stojí volně vedle sebe, spojte je k sobě šroubem do boku — vytvoříte jeden pevný celek, který se mnohem hůř převrhne. Stejně tak spojte regál s nižší skříňkou, kterou dítě používá jako stupínek.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je kotvení do lišty, do zárubně nebo do nábytku, který sám není uchycený. Další častou chybou je použití hmoždinky určené pro menší zatížení, než jaké odpovídá hmotnosti police i s obsahem. Počítejte s rezervou: police plná knih může vážit několikanásobně víc, než odhadujete. Nikdy nepoužívejte obyčejné vruty bez hmoždinky do sádrokartonu — drží jen do prvního zatížení tahem.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je srovnání podkladu. Starý beton po vybourání jádra bývá zvlněný, s dírami po trubkách a zbytky lepidla. Nejprve ho očistěte, vysajte a napenetrujte. Potom naneste samonivelační hmotu v jedné vrstvě po celé ploše. Nalévejte ji od nejvzdálenějšího rohu ke dveřím, rozetřete hladítkem s ozubením a nechte vytvrdnout alespoň 24 hodin. Výška vrstvy se řídí podle nejvyššího bodu podkladu – nikdy ji nedělejte silnější, než dovoluje výrobce, jinak popraská.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve zkontrolujte, do čeho budete vrtat. Nosná zeď z cihel nebo betonu unese kotevní prvek bez problému. Sádrokarton vyžaduje speciální kotevní desky nebo chemickou kotvu, která drží v dutině. Staré zdivo s omítkou bývá sypké a vrut v něm po čase povolí. Pokud si nejste jistí, co je pod omítkou, vyvrtejte zkušební otvor malým průměrem a podívejte se, co vypadne. Podle materiálu pak zvolte kotevní systém, ne naopak.<br>
<br>
<br>
<br>
Co udělat se spádem do odpadu Spádování je druhá věc, která se neobejde bez plánování. V malé koupelně nemá smysl dělat jeden velký spád přes celou místnost. Praktičtější je vytvořit spád pouze v zóně sprchy nebo vany, zbytek podlahy nechat v rovině. Odpad umístěte tak, aby voda odtékala kratší cestou a nemusela obcházet záchod nebo umyvadlo. Spád bývá obvykle 1–2 procenta, u malých formátů dlažby stačí i méně, u velkých dlaždic je potřeba větší, aby voda nezůstávala v rozích.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je spád vyrobený jen lepidlem pod dlaždicemi. Takový spád se časem zdeformuje, dlažba se uvolní a voda zatéká pod ni. Správně se spád vytváří už v samonivelační vrstvě, případně se použije hotová spádová deska. Pokud děláte spád z nivelačky, myslete na to, že musí být dokonale vytvrzená a přebroušená, než na ni přijdete s hydroizolací.<br>
<br>
<br>
<br>
Hydroizolace patří na celou podlahu, nejen do sprchy. V malé koupelně se voda dostane všude – od kondenzace, od utírání podlahy, od přetékající vany. Natřete ji ve dvou vrstvách křížem, v rozích použijte těsnicí pásky a kolem odpadu manžetu. Hydroizolace musí zaschnout alespoň 12 hodin, než na ni položíte lepidlo. Vynechat ji znamená, že vám vlhkost půjde do sousedů a reklamace nepomůže.
