Začněte světlem. Vyměňte studené bílé žárovky za teplé bílé (kolem 2700 K) v lampách, které používáte večer. Doprostřed místnosti dejte jeden stojan nebo stolní lampu s krytem, který světlo rozptýlí, místo aby ho hnalo přímo do očí. Světlo ve výšce očí a v rozích místnosti zmenšuje prostor a dělá ho chladným. Naopak světlo v několika malých zdrojích po místnosti ho opticky zvětší. Nepřehánějte to ale s počtem lamp — tři až čtyři zdroje v obývacím pokoji stačí.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Bezpečnostní standardy pro</strong> plovací vesty na divoké vodě nejsou jen formalita. Určují, jakou vztlakovou sílu vestа musí mít, jak pevně drží na těle a jak se chová ve válci nebo ve sifonu. Většina vodáků řeší jen velikost a barvu, ale právě norma EN ISO 12402-5 (úroveň 50) nebo EN ISO 12402-3 (úroveň 150) rozhoduje o tom, zda vás voda nadnáší dostatečně i s přilbou a pádlem v ruce.<br>
<br>
<br>
<br>
Po každém přejezdu ve větru zkontrolujte, zda se lano neprodřelo nebo neposunulo v kotvení. Vítr dokáže povolit uzly, které drží i při běžném provozu. Pokud jste se museli během jízdy prudce brzdit, prohlédněte i kladku a popruh. Až budete příště stát na plošině a vítr bude foukat, vzpomeňte si, že nejdůležitější není síla v ruce, ale načasování. Kdo brzdí dřív a slaběji, dojede bez rotace. Kdo brzdí pozdě a silně, skončí obráceně.<br>
<br>
<br>
<br>
Textil a rostliny místo nového nábyt<br>
<br>
<br>
<br>
Když vítr zesílí nad únosnou mez, brzdění přestává být otázkou techniky a stává se otázkou rozhodnutí. Pokud fouká boční vítr tak silný, že vás nadzvedává nad lano, je lepší přejezd odložit. Stejně tak když lano kmitá tak, že se kladka dotýká jiné části lana. Žádné brzdění to nevyřeší. Naopak při mírném protivětru je delší brzdná dráha výhodou: máte čas korigovat odchylky a dojet do cíle plynule.<br>
<br>
<br>
<br>
Ne každý kov působí chladně stejně. Leštěná chromovaná ocel nebo nerez vytvářejí odstup a chlad, hodí se do vzdušných a světlých prostor s velkými okny. Matný černý kov, tmavě mořená ocel nebo patinovaný kov jsou měkčí a snadněji se snoubí s teplejším dřevem. Mosaz a bronz přidávají žlutý podtón, který ladí s ořechem, akácií nebo tmavším dubem. Pokud máte v místnosti přírodní smrkové nebo borovicové dřevo, příliš lesklý kov je bude přebíjet. Zvolte kartáčovaný nebo práškově lakovaný povrch v matu.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je nazouvání bot, když dítě spěchá nebo je unavené. Další častá chyba je kupovat botičky o dvě čísla větší s tím, že „do nich doroste". Dítě v nich zakopává, padá a noha nemá oporu. Stejně problematické je nechat botičky na noze celý den hned první týden. Kůže se zapaří, vznikají otlaky a dítě si vytvoří odpor k botám na dlouho. Lepší je nosit je ze začátku jen krátce a střídat s bosou nohou.<br>
<br>
<br>
<br>
První nazutí dělejte doma, vsedě, nejlépe po spánku nebo po jídle, kdy je dítě v klidu. Nezouvejte obě botičky najednou. Začněte jednou, klidně jen na pár minut. Potom ji sundejte a pochvalte dítě. Druhý den přidejte druhou. Cílem není nosit boty celý den, ale zvyknout si, že je to běžná součást oblékání. Pokud batole kope a vzteká se, nepokračujte násilím. Zkuste to za hodinu nebo za dvě.<br>
<br>
<br>
<br>
První botičky jsou pro batole velká změna. Do té doby bylo zvyklé na volnost, bosé nohy nebo měkké ponožky. Najednou má na nohou něco pevného, co ho tlačí, klouže a nedovoluje mu přirozený pohyb. Pláč a vztek tedy nejsou známkou toho, že děláte něco špatně. Je to jen reakce na nový pocit. Důležité je postupovat pomalu a bez tlaku.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/Oe8r3kfUvMM/hq720.jpg" alt="Jak správně obkládat" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Nejdřív botičky „představte", teprve potom nazouvejte Nekupujte botičky na poslední chvíli a nenuťte je dítěti hned na nohu. Nechte je několik dní ležet v pokoji, aby si jich batole mohlo všimnout, vzít je do ruky a prohlédnout. Můžete si je nazout sami a ukázat, že to nic bolí. Dítě se učí nápodobou. Pokud vidí, že si boty nazouváte vy, přestane se bát, že jde o něco nepříjemného. Vyhněte se nákupu příliš těsných bot s odůvodněním, že „je musí rozchodit". Správná botička má mít vepředu asi centimetr místa, pevnou patu a ohebnou podrážku.<br>
<br>
<br>
<br>
Po několika dnech už bude nazouvání rutinou. Pokud ani po dvou týdnech dítě botičky odmítá a pláče, zkuste jiný střih nebo jiný materiál. Každá noha je jiná a to, co sedí sousedovic dítěti, může vašemu tlačit. Není ostuda vrátit se k měkkým capáčkům a zkoušet to znovu za měsíc. Důležitá je trpělivost a klid. Batole potřebuje cítit, že botičky nejsou trest, ale běžná věc, která ho pustí do světa.<br>
<br>
<br>
<br>
Brzděte rukou, kterou máte blíž ke kladce Uchopte lano pevně, ale ne křečovitě, rukou, která je blíž ke kladce. Druhá ruka slouží jen jako záložní a drží se za popruh. Brzdný tlak zvyšujte postupně, jako když mačkáte houbu. První tlak přijde už v polovině dráhy, kdy máte ještě rezervu. Ve chvíli, kdy ucítíte, že vás vítr začíná vytáčet, tlak na okamžik povolte a nechte lano znovu klouzat. Tím se srovnáte do osy. Teprve pak přidejte.
