Proč pozitivní výchova selhává, když chybí hranice

Nejlepší obranou zůstává prevence. Na procházky do přírody volte dlouhé rukávy a kalhoty, vyhněte se květinám a stojaté vodě. Doma používejte sítě do oken a při spánku venku moskytiéru. Po návratu dítě prohlédněte, zejména vlasovou část, podpaží a oblast za ušima. Pokud už k štípnutí dojde, klid a chlad řeší většinu případů. Když si nejste jistí, raději se poraďte s lékařem. Typická chyba je srovnávání se sourozenci nebo spolužáky. Věty jako „Podívej se na bráchu" nebo „Sousedovic dcera to zvládla" vedou k tomu, že se dítě přestane snažit, protože stejně nikdy nebude dost dobré. Stejně škodí i přehnaná pochvala za něco, co je samozřejmé. Chvalte konkrétní postup: „Všiml jsem si, že jsi si to nejdřív naplánoval." Takové ocenění má váhu a dá se zopakovat. Vyhněte se také tomu, abyste dítěti sami nosili zapomenuté věci do školy. Přirozený důsledek je lepší učitel než výčitky. K fyzikálnímu chlazení přistupujte střídmě. Vlažný obklad na čelo, zátylek a do třísel pomůže při vysoké teplotě, ale studená voda nebo led způsobí stažení cév a tělo si teplotu paradoxně udrží. Nikdy nepoužívejte koupel ve studené vodě ani potírání octem či lihem, protože se látky vstřebávají kůží a mohou dítě poškodit. Mezi podáním dvou různých léků na horečku dodržte odstup alespoň čtyři hodiny a vždy dbejte na dávkování podle hmotnosti, ne podle věku. Kombinace léků bez porady s lékařem není vhodná. Většina rodičů se u batolat soustředí na chůzi a mluvení, ale zapomíná na ruce. Přitom právě jemná motorika rozhoduje o tom, jak rychle se dítě naučí jíst lžící, oblékat se nebo držet pastelku. A9 motoriky je označení pro devět základních dovedností, které by batole mělo zvládnout mezi 18. a 30. měsícem. Nejde o žádný test ani soutěž. Je to jen přehled toho, co se v rukou postupně vyvíjí, abyste věděli, kde dítěti pomoci a kde ho nechat být. Když se nedaří, nechte to na druhý den. Batolata se učí skokově. Několik dní nic, pak najednou zvládnou celý úkon. Sledujte, co dítě baví, a na tom stavte. Pokud ho zajímají knoflíky, nechte ho zapínat a rozepínat velký knoflík na dece. Pokud ho baví voda, ať přelévá z kelímku do kelímku. A9 motoriky není cíl, ale přirozený vývoj. Vy mu jen vytváříte podmínky. Když se do toho nepletete, zvládne to samo. Opakované nachlazení nevzniká jen z toho, že na vás někdo kýchne v tramvaji. Rozhoduje především stav sliznic, množství spánku a to, jak se o sebe staráte v období, kdy žádné příznaky nemáte. Pokud býváte nemocní čtyřikrát až šestkrát za rok, nezačínejte u léků, ale u každodenních návyků. Právě ty určují, zda se virus po krátkém kontaktu uchytí, nebo ho tělo zlikviduje během pár hodin. Pozor také na nekonzistenci. Když jednou za zapomenutý úkol následuje výčitka a podruhé mávnutí rukou, dítě ztrácí orientaci. Pravidla musí platit pro obě strany a platit stále. To neznamená být přísný, ale být předvídatelný. Dítě, které zná důsledky, se cítí bezpečněji a méně zkouší, kde je hranice. Zároveň je dobré nechat mu určitý prostor pro volbu – například ať si vybere, zda si nejdřív uklidí pokoj, nebo napíše úkol. Procvičujte denně, ale krátce. Stačí pět až deset minut, dvakrát denně. Vhodné je to spojit s běžnými činnostmi. Při oblékání nechte dítě samo tahat za rukáv. Při jídle ať si vezme kousek chleba prsty. Při koupání ať mačká houbu. Nezapomínejte na obě ruce. Pokud dítě preferuje jednu, občas mu podávejte předmět z druhé strany, aby muselo zapojit i tu slabší. Nenuťte ho, jen nabízejte. Pozitivní výchova není o tom neustále chválit a vyhýbat se konfliktům. Je to přístup, který staví na respektu k dítěti i k sobě. Jenže řada rodičů ho zamění za benevolenci a pak se diví, že doma panuje chaos. Dítě potřebuje jasně vědět, co se smí a co ne. Bez toho se cítí nejisté a začne testovat hranice ještě tvrději. Prvním krokem je ujasnit si, která pravidla jsou nepřekročitelná a která lze vyjednávat. Typická chyba rodičů je, že dítěti všechno dělají za něj. Podávají mu hračky přímo do ruky, obouvají ho, krmí ho lžící až do tří let. Tím se jemná motorika neprocvičuje. Nechte dítě, ať si samo bere kousky jídla, ať se snaží navléknout kroužek na tyč, i když to trvá dlouho. Další chybou je příliš mnoho hraček najednou. Když má batole na stole deset předmětů, přestane se soustředit. Nabídněte vždy jen dvě až tři věci a střídejte je. Důležité je i to, jak mluvíte o sobě. Pokud rodič zvládá stres tím, že ho pojmenuje a odejde se nadechnout, dítě se učí totéž. Nejde o dokonalost, ale o vzorec. Když selžete a zvýšíte hlas, je v pořádku si to přiznat a říct: „Byl jsem naštvaný, měl jsem se zastavit." Tím dítěti ukazujete, že chyba se dá napravit bez ponižování. Právě v těchto momentech se buduje skutečná důvěra.

Войдите, чтобы оставлять комментарии