Fixní rovnátka vytvářejí kolem zámků a drátů místa, kam se klasický zubní kartáček nedostane. Právě tam se drží plak a zbytky jídla, které později způsobují bílé skvrny na sklovině, zánět dásní a zápach z úst. Mezizubní kartáček je proto u rovnátek stejně důležitý jako běžné čištění. Nejde ale vzít jakýkoli kartáček z drogerie a protlačit ho mezi drát a zub.<br>
<br>
<br>
<br>
Úlevu přinese i správné čištění. Po nasazení rovnátek se mnoho lidí bojí kartáčku, a tak si zuby čistí jen lehce. Výsledkem je plak, zánět dásní a větší bolest. Čistěte měkkým kartáčkem dvakrát denně, kolem bracketů krouživými pohyby, a použijte mezizubní kartáček. Vyhněte se bělícím pastám a ústním vodám s alkoholem, které dráždí sliznici. Pokud máte nasazené gumičky nebo řetízky, čistěte je opatrně – natržená gumička tlačí jinam, než má.<br>
<br>
<br>
<br>
Uživatelé s fixními rovnátky by měli používat chránič, který se dá upravit, ne ten „vyvařovací" z lékárny bez možnosti přizpůsobení. Vhodný je chránič z měkkého materiálu, který se zhotovuje na míru u zubního lékaře nebo v ortodontické ordinaci. Mívá vybrání pro drát a bracket, takže netlačí na dáseň a neposouvá zuby. Obyčejný chránič z obchodu se často nevejde přes aparát, drhne a dítě ho po pár minutách vyndá. Pokud se pořizuje hotový chránič, je nutné zkontrolovat, že přes rovnátka skutečně sedí a dítě v něm může dýchat a mluvit.<br>
<br>
<br>
<br>
Děti s rovnatky mají jednu zásadní nevýhodu: drátek a bracket přidržují plak mnohem víc než hladký zub. Mezizubní kartáček s rovnatky je proto nutnost, ne volba. Jenže většina rodičů to vzdá po týdnu, protože dítěti kartáček sklouzává, drátek ho blokuje a dítě ztratí trpělivost. Aby to zvládlo samo, potřebuje tři věci: správnou velikost, viditelný úspěch a pevný režim.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/MhajIdxl2UU/hq720.jpg" alt="PRAGA S5T dokončení interieru , a sedačka na sloupku :-))" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Typickou chybou rodičů je čekat, až vypadnou všechny mléčné zuby. První kontrola u zubního lékaře by měla proběhnout kolem třetího roku a ortodontická nejpozději v sedmi letech. V tomto věku už jsou vidět první stálé zuby a zároveň ještě roste čelist. Řada vad se dá řešit jednoduchými pomůckami, které usměrní růst. Pokud se čeká do dvanácti let, může být nutná složitější léčba nebo i extrakce zubů. Druhou chybou je spoléhat na to, že se zuby „srovnají samy". Málokdy se to stane, naopak se vada často zhoršuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec buďte důslední v kontrole. Dítě s rovnatky si často myslí, že když kartáček projde, je hotovo. Projděte mu pusu sami jednou denně, nejlépe večer, a najděte místa, která vynechalo. Bez této zpětné vazby se samo nikdy nespraví. Až uvidí, že mu to jde, začne kartáček používat dobrovolně – ne kvůli vám, ale protože už ví, že to jde.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Pozor na teplotu</span>. <span style="font-weight: 900;">Ledové nápoje mohou citlivé</span> zuby po utažení drátů bolet, horké nápoje zase mohou deformovat gumičky a termoplastické prvky. U fixních rovnátek se vyhněte i nápojům s kousky ovoce nebo ledu, které se zachytávají mezi drátem a zubem. Pokud používáte snímatelné rovnátka, nikdy je nenechávejte v ústech při pití sladkých a barevných nápojů – barviva se do materiálu vtisknou a už je nedostanete ven.<br>
<br>
<br>
<br>
Samostatnost nepřijde přes noc. První dva týdny dítěti kartáček podávejte vy, ono ho jen vloží a vyndá. Další týden ať zkusí samo přední zuby, vy dočistěte zadní. Teprve pak převezme celou rutinu. Pomáhá počítat nahlas do pěti u každé mezery – dítě slyší, že má skončit, a vy poznáte, jestli opravdu projelo všechny. Pokud to vzdá, nechte ho dvě minuty odpočívat a vraťte se k tomu. Nedělejte z toho trest.<br>
<br>
<br>
<br>
Rovnatka mění úhel přístupu. Kartáček se nevede kolmo na mezizubní prostor, ale šikmo pod drátkem, téměř rovnoběžně s dásní. Dítě to samo neodhadne. Postavte se za ně před zrcadlo, vezměte jeho ruku do své a veďte ji pomalu třikrát nahoru a dolů. Teprve pak ho nechte opakovat bez vedení. Pokud to zkoušíte napoprvé bez nácviku, kartáček bude drhnout o bracket a dítě usoudí, že to nejde.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte velikostí, ne technikou Nejčastější chyba je koupit jednu velikost pro celou pusu. Mezizubní kartáčky se vyrábějí v několika průměrech a ten, který sedí mezi dolními jedničkami, může být pro mezery u stoliček příliš tlustý. Vezměte dítě k zubaři nebo do ordinace ortodontisty a nechte si ukázat dvě až tři velikosti, které mu skutečně pasují. Doma pak barevně označte rukojeti – například modrou pro přední zuby, červenou pro zadní. Dítě nemusí přemýšlet, který vzít; barva mu to řekne za něj.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je tlačit. Děti mají tendenci zatlačit silou, aby kartáček „prošel". Tím ale ohne vlákna, poškodí dáseň a často ohne i drátek. Naučte je pravidlo: kartáček se do mezery vkládá lehce, téměř jako když zasouváte tenkou tyčinku. Pokud jde ztuha, je špatná velikost, ne síla. Stejně tak je chyba používat kartáček příliš dlouho – vlákna se roztřepí a přestane čistit. Vyměňte ho, jakmile začne vypadat opotřebovaně, obvykle dřív než u běžného zubního kartáčku.
