<span style="font-weight: 900;">Házení na cíl zvládne i</span> tříleté dítě, pokud cíl není daleko. Postavte kbelík nebo nakreslete křídou kruh na zeď. Vzdálenost pro tříleté je jeden krok, pro šestileté tři kroky. Míč by měl být měkký, aby nic nerozbil. Chyba: rodič hází přesně a dítěti to nejde, tak to vzdá. Nechte dítě házet zblízka a vy jen přihráváte. Počítejte úspěchy, ne pokusy.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostředí hraje větší roli, než se zdá. V ložnici má být chladno, kolem osmnácti až dvaceti stupňů, a co největší tma. Stačí i malá noční lampička, která svítí celou noc, a spánek je mělčí. Pokud dítě potřebuje světlo na cestu na záchod, použijte slabé světlo na chodbě, ne v pokoji. Hluk z ulice pomůže utlumit puštěný větrák nebo bílý šum. Postel má sloužit jen ke spánku, ne ke hraní ani k trestání. Dítě si tak spojí postel s odpočinkem, ne s nudou nebo napětím.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je dlouhé vysvětlování uprostřed scény. Batole v afektu nevnímá logiku. Místo toho použijte krátkou větu a fyzický kontakt: „Vidím, že jsi naštvaný. Jsem tady." Někdy stačí dítě zvednout, odnést z místa konfliktu a nabídnout náhradní činnost. Neustupujte ale z toho, co je nutné – zuby se čistí, pás se zapíná. Důslednost bez hněvu je základ.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí zásada: respektujte soukromí. Čtení deníčku, kontrolování zpráv nebo sledování polohy bez dohody ničí důvěru. Místo tajného špehování řekněte: „Chci vědět, že jsi v bezpečí. Můžeme se domluvit, že mi napíšeš, až dorazíš?" Důvěra se buduje po malých krocích a rychle se ztrácí. Pokud ji jednou zničíte, trvá měsíce, než se vrátí.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá zásada se týká naslouchání. Dospívající často nechce radu, ale chce být slyšen. Zkuste otázku „Co s tím chceš dělat?" místo „Já bych to řešil takhle." Když mluví, neskákejte mu do řeči, i když víte, jak to skončí. Počkejte, až domluví, a teprve pak řekněte svůj názor. Tím dáváte najevo, že jeho slova berete vážně.<br>
<br>
<br>
<br>
První situace nastává, když dítě přestane být nezaopatřené. Nezaopatřenost končí nejpozději dosažením věku, kdy dítě ukončí soustavnou přípravu na budoucí povolání. Nejde jen o ukončení studia na střední nebo vysoké škole, ale i o přerušení studia, opakování ročníku bez řádného zápisu nebo přechod do evidence uchazečů o zaměstnání bez dalšího studia. U vyšších škol se podmínky posuzují podle konkrétního typu studia, proto je vhodné si předem ověřit, zda dítě ještě splňuje definici nezaopatřeného dítěte.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Puberta není válka, i když</span> to tak někdy vypadá. Dospívající se potřebuje osamostatnit a rodič se bojí, že ztratí vliv. Většina konfliktů nevzniká z neposlušnosti, ale z pocitu, že druhý nerespektuje hranice. Kdo tohle pochopí, ušetří si spoustu ječení a zabouchnutých dveří.<br>
<br>
<br>
<br>
Pátá zásada: udržujte běžný kontakt i mimo konflikty. Společná večeře, cesta autem nebo krátká procházka stačí. Nechte ho mluvit o hrách, hudbě nebo kamarádech, i když vás to nezajímá. Právě v těchto chvílích se dozvíte, co se děje. Když spolu mluvíte jen o známkách a povinnostech, každý rozhovor se změní v kontrolu. A to je přesně to, čemu se puberta snaží uniknout.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzdor batolete není známka toho, že jste selhali jako rodič. Je to vývojová fáze, kdy dítě zjišťuje, že je samostatná bytost a že jeho „ne" má váhu. Podstatné je, jak na něj reagujete vy. Pokud budete reagovat klidně a předvídatelně, období vzdoru se zkrátí a nebude tak intenzivní.<br>
<br>
<br>
<br>
Přes den je stejně důležitý pohyb venku. Předškolák by měl být alespoň dvě hodiny denně na vzduchu, ideálně dopoledne. Světlo během dne pomáhá nastavit vnitřní hodiny. Odpolední spánek zkraťte na maximálně hodinu a nepozději než do tří hodin, jinak večer nepřijde únava. Když dítě odmítá spát, nechte ho v klidu odpočívat na posteli s knížkou. Nenuťte ho zavřené oči, to vyvolává odpor. A pokud se probouzí v noci, nerozsvěcejte, nemluvte nahlas a neberte ho k sobě do postele. Ticho a tma ho naučí znovu usnout samotného.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si hlídejte, co děláte po výbuchu. Někteří rodiče ustoupí, aby byl klid, jiní potrestají na celý den. Ani jedno dítě neučí, jak se příště zachovat. Lepší je vrátit se k situaci, až se uklidní, a zopakovat postup: krátká volba, klidný hlas, jasná hranice. Vzdor batolete odezní, ale způsob, jakým spolu mluvíte, zůstane.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Pátá situace se týká úmrtí dítěte nebo jeho dlouhodobého pobytu v zahraničí. Nárok na zvýhodnění končí okamžikem, kdy dítě přestane splňovat podmínky, nikoli až koncem kalendářního roku. Rodiče mají povinnost změnu oznámit zaměstnavateli nebo správci daně bez zbytečného odkladu. Pokud se zvýhodnění uplatňovalo i po zániku nároku, je nutné počítat s povinností vrátit neoprávněně čerpanou částku. Praktické je vést si přehled o měsících, ve kterých bylo zvýhodnění uplatněno, a při pochybnostech se obrátit na správce daně ještě před podáním přiznání.
