Praktický nácvik pomáhá víc než domlouvání. Nechte dítě několik dní před nasazením zkoušet, jak se zavírá ústa s něčím mezi zuby – stačí kousek žvýkačky bez cukru nebo malý kousek měkkého ovoce. Zvykne si na pocit překážky a nebude ho při nasazení vnímat jako cizí těleso. Současně nacvičte čištění kolem zámečků: na modelu nebo na vlastních zubech ukažte, jak se dostat kartáčkem pod drátek. Děti, které umí čistit už předem, mají po nasazení méně zánětů dásní a méně bolesti.<br>
<br>
<br>
<br>
Rovnátka mění tvar ústní dutiny a polohu jazyka. To se nutně projeví i v řeči. Nejde o nic dramatického, ale je dobré vědět, co čekat a jak na to reagovat, aby se výslovnost nezhoršila dlouhodobě.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete kombinovat, prohlédněte si mezery zrcátkem. Zjistíte, že některé jsou úzké a rovné, jiné širší a nepravidelné. Do úzkých a rovných použijte nit nebo pásku, do širších a přístupných kartáček. Není nutné používat obojí v každé mezeře. Cílem je vyčistit každou štěrbinu tím nástrojem, který se do ní skutečně dostane a nebude klouzat po povrchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezizubní kartáčky jsou u rovnátek potřeba stejně jako zubní kartáček, ale většina lidí je používá špatně. Fixní aparát, ať už kovový nebo keramický, vytváří kolem zámků a oblouků místa, kam se štětiny běžného kartáčku nedostanou. Právě tam vzniká zubní plak, který se mění na kámen a pod ním na kaz. Mezizubní kartáček není náhrada nitě, ale u rovnátek ji většinou nahrazuje lépe, protože nit se za drátkem obtíško protahuje a často se přetrhne.<br>
<br>
<br>
<br>
U snímacích aparátů je situace odlišná. Řeč se mění výrazněji, protože aparát překrývá patro. Zde platí, že čím déle ho nosíte, tím rychleji si na něj jazyk zvykne. Vyndavat ho kvůli mluvení je špatný návyk, který prodlužuje adaptaci. Pokud máte nasazený i retainer po léčbě, počítejte s tím, že první dny budou sykavky nepřesné, ale s pravidelným nošením se to srovná.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Vosk na rovnátka je nutnost,</span> ne doplněk. Když drátek dře do tváře nebo se koncovka zapichuje do dásně, přiložte malý kousek vosku přesně na to místo, osušte předtím okolí, jinak nedrží. Nepatlejte vosk na celou plochu rovnátka, jen tam, kde to skutečně vadí. Stejně tak je chyba snažit se drátek „srovnat" prstem nebo si ho zastřihávat nůžkami. Když vás píchá volný konec, zavolejte do ordinace a nechte si ho zkrátit odborně.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak objednání skutečně proběhnout, aby plati<br>
<br>
<br>
<br>
Po sejmutí rovnátka se řeč obvykle rychle vrátí do původního stavu, někdy se dokonce zlepší, protože zuby a jazyk mají konečně stabilní prostor. Přesto se vyplatí věnovat týden až dva cílenému tréninku. Stačí každý den přečíst nahlas jednu stránku a nahrát se. Zpětná vazba z nahrávky ukáže, které hlásky je potřeba doladit. Když se výslovnost nelepší ani po měsíci, řešte to s ortodontistou i logopedem společně.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je mluvit s rovnátky šeptem nebo přes zuby. Tím se fixuje nesprávná poloha jazyka a přetrvává i po sejmutí aparátu. Další chybou je odkládat logopedickou pomoc. Pokud se výslovnost neupraví do čtyř až šesti týdnů po nasazení nebo po každé výrazné změně aparátu, je vhodné vyhledat logopeda. Ten naučí konkrétní cviky na postavení jazyka a nácvik sykavek.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak na to prakticky První den po nasazení nemá smysl trénovat výslovnost před zrcadlem hodiny. Stačí mluvit pomaleji, než je zvykem, a artikulovat zřetelněji. Doporučuje se číst nahlas deset až patnáct minut denně, klidně noviny nebo knížku. Nesnažte se vyslovovat přehnaně, spíš udržujte pravidelný rytmus. Pomáhá i vědomé otevírání úst o něco víc než obvykle, protože rovnátka berou jazyku prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší potíže vznikají v prvních dvou až třech týdnech po nasazení fixního aparátu a po každém utažení. Jazyk naráží na bracketu nebo na lingvální oblouk a některé hlásky zní jinak. Typicky se to týká sykavek S, Z, C, Š, Ž, Č a hlásek T, D, N, L. Může se objevit i lehký šišlavý přízvuk. To je fyziologické a sám jazyk si během několika dní najde novou polohu.
