<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Typickou chybou je, že rodič, který si nárok uplatní, zapomene tuto skutečnost oznámit druhému rodiči. Ten pak podá daňové přiznání také se zvýhodněním a vznikne duplicitní nárok. Finanční úřad jednu žádost zamítne a může vymáhat vrácení neoprávněně vyplacené částky. Vždy si proto před podáním přiznání ověřte, zda druhý rodič nárok neuplatnil.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se objeví větší reak<br>
<br>
<br>
<br>
Pátá zásada: udržujte běžný kontakt i mimo konflikty. Společná večeře, cesta autem nebo krátká procházka stačí. Nechte ho mluvit o hrách, hudbě nebo kamarádech, i když vás to nezajímá. Právě v těchto chvílích se dozvíte, co se děje. Když spolu mluvíte jen o známkách a povinnostech, každý rozhovor se změní v kontrolu. A to je přesně to, čemu se puberta snaží uniknout.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá zásada se týká naslouchání. Dospívající často nechce radu, ale chce být slyšen. Zkuste otázku „Co s tím chceš dělat?" místo „Já bych to řešil takhle." Když mluví, neskákejte mu do řeči, i když víte, jak to skončí. Počkejte, až domluví, a teprve pak řekněte svůj názor. Tím dáváte najevo, že jeho slova berete vážně.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Velký vliv má i to, čeho se</span> dotýkáte. Viry se přenášejí rukama na obličej častěji než vzduchem. Mytí rukou teplou vodou a mýdlem po příchodu domů, po návratu z nákupu a před jídlem je nejúčinnější jednotlivé opatření. Běžné chyby: sahat si na oči a nos špinavýma rukama, používat stejný ručník s nemocným členem domácnosti, odkládat telefon na kuchyňskou linku. Mobil, klávesnici a kliky je vhodné občas otřít vlhčeným hadříkem.<br>
<br>
<br>
<br>
Brzdění řešte dřív než rychlost. Dítě má umět zmáčknout brzdu a zastavit na rovině, než vyjede do provozu nebo z kopce. Učívejte to jako hru: rozjeď se, zabrzdi na přesně daném místě. Typická chyba je nechat brzdu na poslední chvíli, kdy už dítě jede rychle a panikaří. Další častá chyba: rodič běží vedle a křičí pokyny. Dítě slyší jen tlak a přestane vnímat kolo. Mluvte málo a klidně, ideálně před jízdou, ne během ní.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Dobrou zkouškou je, jestli</span> hračka dovolí dvě různé činnosti. Navlékací kroužky se dají navlékat, ale i skládat na sebe a porovnávat velikost. Vkládačka se dá použít jako skrývačka, když dílky schováte pod šátek. Hračka, která umí jen jedno, dítě omrzí během několika dní. Naopak jednoduchá věc s více možnostmi vydrží měsíce.<br>
<br>
<br>
<br>
Dohodněte pravidla, když je klid Pravidla se nemají rodit v hádce. Seďte spolu v klidu a napište, co obě strany potřebují. Například: večerka ve všední den, úklid vlastního pokoje, používání telefonu při jídle. U každého bodu určete, co se stane, když se nedodrží. Sankce musí být realistická a předem známá. Vyhněte se trestům, které nemůžete splnit, jako „rok bez mobilu". Stejně tak se vyhněte pravidlům, která sami porušujete.<br>
<br>
<br>
<br>
Puberta není válka, i když to tak někdy vypadá. Dospívající se potřebuje osamostatnit a rodič se bojí, že ztratí vliv. Většina konfliktů nevzniká z neposlušnosti, ale z pocitu, že druhý nerespektuje hranice. Kdo tohle pochopí, ušetří si spoustu ječení a zabouchnutých dveří.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí zásada: respektujte soukromí. Čtení deníčku, kontrolování zpráv nebo sledování polohy bez dohody ničí důvěru. Místo tajného špehování řekněte: „Chci vědět, že jsi v bezpečí. Můžeme se domluvit, že mi napíšeš, až dorazíš?" Důvěra se buduje po malých krocích a rychle se ztrácí. Pokud ji jednou zničíte, trvá měsíce, než se vrátí.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtá zásada je o vlastním klidu. Když cítíte, že vztek stoupá, odejděte na deset minut. Řekněte: „Teď se nedokážu bavit, vraťme se k tomu za hodinu." Není to slabost, ale prevence výbuchu. Během pauzy se nadechněte, projděte se nebo si napište, co chcete říct. Pak mluvte pomalu a krátce. Dlouhé proslovy dospívající ignorují.<br>
<br>
<br>
<br>
První zásada zní: oddělujte emoce od požadavků. Když dospívající přijde pozdě domů, nezačínejte větou „Ty mě chceš dostat do hrobu." Místo toho řekněte: „Mám strach, když nevím, kde jsi. Příště mi napiš, i když budeš mít zpoždění." Konkrétní chování se dá změnit, útok na charakter ne. Vyhněte se ironii, sarkasmu a vytahování starých chyb. To jsou nejčastější spouštěče výbuchu.
