Po vyřešení je dobré krátce zopakovat, co se povedlo: „Dokázali jste se domluvit, i když jste byli naštvaní." Tím posilujete přesvědčení, že konflikt je zvládnutelný a že omluva není prohra. Pokud se situace opakuje, hledejte vzorec – třeba únava, hlad nebo nejasná pravidla hry. Někdy stačí změnit prostředí nebo zavést jednoduché pravidlo, například že si hračku půjčují na střídačku. Děti potřebují zažít, že jejich úsilí má smysl, ne jen slyšet, co dělají špatně.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy otok znamená něco vážnější<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je koupě kola s ocelovým rámem a levnými komponenty. Takové kolo váží skoro tolik co dítě a jízda je pro něj utrpením. Hmotnost rámu je důležitější než počet převodů. U menších kol stačí jeden převodník, u větších oceníte přehazovačku. Vždy zkontrolujte, zda jsou šrouby řidítek a sedlovky dotažené, zda brzdové špalíky dosedají na ráfek a zda jsou pneumatiky nahuštěné na předepsaný tlak.<br>
<br>
<br>
<br>
Dobrou zkouškou je, jestli hračka dovolí dvě různé činnosti. Navlékací kroužky se dají navlékat, ale i skládat na sebe a porovnávat velikost. Vkládačka se dá použít jako skrývačka, když dílky schováte pod šátek. Hračka, která umí jen jedno, dítě omrzí během několika dní. Naopak jednoduchá věc s více možnostmi vydrží měsíce.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte jednoduchou pohybovou hrou. Nakreslete křídou na zem dva pruhy vzdálené asi dva metry a nechte dítě přeskakovat z jednoho na druhý. U tříletých držte ruku nebo stůjte hned vedle. U pětiletých přidejte počítání skoků nahlas. Typická chyba: rodič ukazuje skok desetkrát a pak se diví, že dítě nechce. Stačí ukázat dvakrát a nechat ho napodobit. Pokud padá, není to neposlušnost, ale slabá stabilita kotníků. Zkraťte vzdálenost a přidejte dopad na obě nohy.<br>
<br>
<br>
<br>
Před první jízdou nechte dítěti kolo vyzkoušet na bezpečném místě bez provozu. Naučte ho zastavit oběma brzdami současně a rozhlédnout se před odbočením. Kolo pravidelně servisujte, minimálně jednou za sezónu vyměňte opotřebené brzdové destičky a zkontrolujte vůli ve šlapkách. Pokud dítě na kole nejistí, nechte ho jezdit s kolečky jen do doby, než zvládne rovnováhu. Kolo, na kterém se dítě bojí, ho naučí jezdit jen velmi těžko.<br>
<br>
<br>
<br>
Orientačně se dají kola rozdělit takto: do výšky 90 cm stačí odrážedlo nebo tříkolka, od 90 do 105 cm přichází v úvahu kolo s kolečky o průměru 12 palců, od 105 do 120 cm velikost 16 palců, od 120 do 135 cm šestnáctka až dvacítka a od 135 cm výše dvacítka nebo čtyřiadvacítka. U dospívajících kolem 145 cm už lze uvažovat o menším horském kole s rámem XS. Nikdy nekupujte kolo „do zásoby" s tím, že dítě do něj doroste. Příliš velké kolo je nebezpečné a dítě na něm ztrácí jistotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že dítěti něco nesed<br>
<br>
<br>
<br>
Většina rodičů řeší výběr kola podle věku dítěte. To je ale jen orientační údaj. Dvě děti stejného věku mohou mít rozdíl v výšce postavy i patnáct centimetrů. Proto se vždyřiďte především výškou postavy a délkou vnitřní strany nohy. Změřte dítě naboso u zdi, nohy u sebe, a výsledek porovnejte s tabulkou velikostí rámu. Právě délka nohy rozhoduje o tom, zda dítě dosáhne na pedály a nohama na zem.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečnost začíná u brzd a sedla U dětských kol se vyhněte zpětné šlapací brzdě kombinované s ručními brzdami u nejmenších dětí. Malé ruce nedokážou páku spolehlivě stisknout. Naopak u větších dětí trvejte na dvou nezávislých brzdách, ideálně na předním i zadním kole. Sedlo nastavte tak, aby dítě dosáhlo celou plochou chodidla na zem, když sedí. řídítka by měla být v takové výšce, aby dítě sedělo vzpřímeně a nemuselo se natahovat. Pořiďte ochrannou přilbu, která sedí pevně a neposouvá se při zatřesení hlavou.
