První a nejdůležitější věcí je retence. Bez ní se výsledek prakticky vždy zhorší. Retence má dvě základní podoby. Fixní retainer je drátek nalepený na zadní straně předních zubů, obvykle na horní i dolní řadě. Snímatelná retenční dlaha je plastový kryt, který se nasazuje na celou řadu zubů. Často se kombinují: fixní drátek chrání přední zuby, snímatelná dlaha zajišťuje zbytek chrupu. Ortodontista rozhodne, která varianta je pro daný případ vhodná, a to podle typu vady a stavu dásní.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Nosní cesty nejsou jen</span> trubice na průchod vzduchu. Sliznice v nich ohřívá, zvlhčuje a filtruje vzduch, který pak míří do hltanu a plic. Když se tento prostor zúží – kvůli vychýlené přepážce, zbytnělé sliznici, nosním polypům nebo chronické rýmě – tělo musí dýchat ústy. Ústní dýchání během spánku snižuje kvalitu odpočinku, protože vzduch přichází studený, suchý a bez filtrace. Následkem bývá chrápání, časté probouzení a pocit neosvěženého spánku i po osmi hodinách.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si rodiče pletou nejčastě<br>
<br>
<br>
<br>
Nezůstávejte u zrcadla déle než deset minut denně. Delší cvičení vede k tomu, že se začnete hlídat až příliš a řeč ztuhne. Lepší je krátce a pravidelně, klidně dvakrát denně. Až vám to půjde, zkuste stejnou větu říct bez zrcadla, jen tak do prázdné místnosti. Pokud zvládnete obojí, máte základ, který se přenese i do skutečného rozhovoru.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtou možností je estetická úprava pomocí fazet nebo korunek. Tím se zuby tvarově srovnají, ale nejde o skutečný ortodontický pohyb. Zuby se jen zbrousí a překryjí. Je to nevratné a při špatném provedení vznikají potíže se skusem a dásněmi. Pátou cestou je ortopedická úprava čelisti u dětí, kdy se dá růst ještě usměrnit. U dospělých už tento postup nefunguje, i když se to někteří prodejci snaží tvrdit.<br>
<br>
<br>
<br>
Pořadí není důležité, ale důslednost ano. Pokud používáte nit i kartáček, věnujte každému nástroji dostatek času. Nitě si všimejte zejména u zadních zubů, kde je přístup horší. Kartáčkem naopak projděte všechny mezery, které jste nití neprošli. Nikdy nepoužívejte stejný kartáček na různé mezery, pokud je jedna z nich zánětlivá. Po použití oba nástroje opláchněte a nechte uschnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vypadá správný tréninkový cyklus Vyberte si jednu krátkou věc, kterou chcete zlepšit – třeba úvodní větu při představení, odpověď na telefon nebo krátké vysvětlení svého projektu. Řekněte ji nahlas třikrát. Poprvé pomalu, abyste slyšeli každé slovo. Podruhé v normálním tempu. Potřetí tak, jako byste opravdu mluvili s někým, kdo sedí naproti vám. Mezi jednotlivými pokusy se vždy na chvíli zastavte a všimněte si, co bylo jinak. Nepřerušujte tok řeči opravami uprostřed věty – to je návyk, který pak působí rozpačitě.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si stoupnete asi metr od zrcadla a postavíte se tak, abyste viděli hlavu i ramena. Není potřeba zrcadlo přes celou stěnu, stačí malé. Důležité je, abyste se dívali přímo do svých očí, ne na ústa. Oči totiž prozradí, jestli se soustředíte, nebo jestli jen mechanicky opakujete text. Pokud uhýbáte pohledem, děláte to i v reálném rozhovoru a lidé to vnímají jako nejistotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je, že lidé mluví na zrcadlo příliš potichu. Potichu se totiž nedá zjistit, jestli vám na konci věty neklesá hlas tak, že zníte odevzdaně. Mluvte stejně hlasitě jako při skutečném rozhovoru v místnosti. Další častá chyba je sledování sebe sama jako filmu – díváte se na ústa, na ruce, na vlasy, ale nevnímáte obsah. Držte pozornost na tom, co říkáte, a zrcadlo používejte jen jako kontrolu okrajem oka.<br>
<br>
<br>
<br>
Mluvit před zrcadlem nahlas vypadá jako zbytečnost, ale funguje to jako tréninkový nástroj, který odhalí chyby, jež při běžném rozhovoru neslyšíte. Zrcadlo vám dá okamžitou zpětnou vazbu na dvě věci současně: co říkáte a jak to vypadá, když to říkáte. Bez toho druhého se většina lidí učí jen polovinu dovednosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Po každém cvičení si položte tři otázky: Bylo mi rozumět každé slovo? Nezrychlil jsem na konci? Díval jsem se na sebe, nebo jsem uhýbal? Odpovědi si zapamatujte, nepište. Další den začněte znovu stejnou větou a porovnejte, co se změnilo. Pokrok poznáte podle toho, že vám stejná věta začne připadat nudná – to znamená, že už ji umíte říct bez přemýšlení.
