<span style="font-weight: 700;">Typická chyba je špulení</span> rtů u hlásek, kde se rty nemají hýbat. Další je příliš otevřená ústa u zavřených samohlásek. Někteří lidé také zvedají bradu, aby lépe viděli do zrcadla, a tím mění přirozenou polohu hlasivek. Držte hlavu rovně, oči snižte, ne bradu. Pokud vás po pěti minutách bolí čelist, je to signál, že přeháníte. Svaly kolem úst se mají uvolnit, ne zatnout.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Praktický postup je jednoduchý: nechte si od lékaře sepsat plán léčby s uvedením hrazených a nehrazených položek, ověřte kódy u své pojišťovny a teprve potom se rozhodujte. Pokud něčemu nerozumíte, ptejte se předem, ne až po nasazení aparátu. Ušetříte si překvapení na faktuře a dítěti zajistíte léčbu, která je skutečně potřeba.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud ortodontista doporučí dítěti rovnatka, první otázka rodičů obvykle zní, co z toho uhradí zdravotní pojišťovna. Odpověď není univerzální. Všeobecná zdravotní pojišťovna i ostatní pojišťovny hradí jen určité typy léčby a jen při splnění přesně daných podmínek. Rozhodující není věk ani přání rodičů, ale zdravotní indikace zapsaná v lékařské dokumentaci.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si veďte krátký zápis. Po každém sezení si poznamenejte, která hláska šla snadno a která ne. Po týdnu zjistíte, že se stejné chyby vracejí ve stejnou denní dobu, obvykle při únavě. Tehdy trénink zkraťte nebo přesuňte. Pravidelnost a krátké dávky před zrcadlem porazí dlouhé mučení. Výslovnost se neučí pochopením, ale opakováním pohybu, dokud se nestane nevědomým.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nasazovat chránič jen na zápasy a vynechávat tréninky. Právě na tréninku se ale dějí nejčastější kolize a pády. Další chybou je půjčovat si chránič mezi sourozenci nebo spoluhráči. Chránič je osobní pomůcka, která se přizpůsobuje tvaru zubů, a půjčený kus obvykle nesedí a přenáší bakterie. Rodiče také často řeší chránič až po prvním úrazu. Lepší je vyřešit ho ještě před začátkem sezóny, kdy se dá v klidu upravit a dítě si na něj zvykne.<br>
<br>
<br>
<br>
Sociální komfort se dá trénovat. Řekněte o rovnátkách předem v práci, pokud se cítíte nejistě. Většina lidí ocení upřímnost a přestane to řešit. Na schůzkách nebo ve společnosti se soustřeďte na rozhovor, ne na svůj úsměv. Pokud vás někdo komentuje, krátká odpověď typu „nosím je, protože chci mít zdravé zuby" funguje lépe než omluvy. A pokud jde o fotografování, zkuste se usmát přirozeně – rovnátka nejsou stigma, jsou nástroj.<br>
<br>
<br>
<br>
Do tréninku zařaďte i tichý posun. Bez zvuku nacvičte pohyb rtů a jazyka před zrcadlem, jako když se chystáte mluvit. Tělo si tak zafixuje správnou pozici a při skutečném projevu se spustí automaticky. Potom teprve přidejte hlas. Tento postup oceníte hlavně u jazyků, kde délka samohlásky mění význam slova. Zrcadlo vám ukáže, jestli ústa zůstávají otevřená příliš dlouho, nebo se zavírají včas.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je domněnka, že když léčbu doporučí zubař, pojišťovna ji automaticky uhradí. Není to pravda. Ortodontista musí doložit, že jde o léčbu ze zdravotních důvodů, a ne o kosmetickou úpravu. Stejně tak platí, že pojišťovna nehradí opravy a výměny aparátu, které vzniknou nedbalostí dítěte, například ztracený nebo rozlomený snímatelný aparát. Rodiče by měli předem vědět, jaké situace jsou považovány za zaviněné poškození a kolik by je případná náhrada stála.<br>
<br>
<br>
<br>
U starších dětí, zhruba od deseti do čtrnácti let, se nejčastěji nasazují fixní rovnátka. Využívá se přitom zrychlený růst čelisti, který usnadňuje posun zubů. Léčba trvá obvykle jeden až dva roky, ale může se protáhnout, pokud dítě nedodržuje hygienu nebo vynechává kontroly. Po sundání aparátu následuje retenční fáze. Nosit retenční destičku nebo drátek je stejně důležité jako samotná léčba. Bez retence se zuby mohou vrátit do původní polohy a veškerá práce přijde vniveč.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší trénovat bez zrcadla Zrcadlo není vhodné pro plynulost. Pokud se v něm kontrolujete během delšího projevu, začnete se zadrhávat a ztratíte rytmus. Používejte ho jen na izolované hlásky a krátké slabiky. Souvislý text čtěte bez zrcadla, ideálně nahlas vsedě. Potom si pusťte nahrávku a porovnejte ji s rodilým mluvčím. Teprve když najdete rozdíl sluchem, vraťte se k zrcadlu a zkuste pohyb opravit. Pořadí je vždy: poslech, nahrávka, zrcadlo, znovu poslech.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si vyberete tři problematické hlásky. Typicky jde o samohlásky, které se v češtině vyslovují krátce, ale v cílovém jazyce mají jinou délku nebo barvu. Postavte se půl metru od zrcadla, aby vám byla vidět celá ústa i krk. Nepřibližujte se víc, jinak ztratíte přehled o čelisti. Před zrcadlem vyslovte hlásku nejdřív pomalu a přehnaně, pak normálně. Sledujte, zda se vám nehýbe hlava nebo ramena. Nadměrné pohyby těla odvádějí pozornost od úst.
