Kartonová krabice od velkého spotřebiče vydrží překvapivě dlouho, pokud ji předem neošidíte. Obchod a kuchyňka patří k nejčastějším projektům, protože je děti používají denně a dají se kdykoli přestavět. Základem je krabice s víkem nebo bez něj, kterou nejdřív zbavíte přebytečných chlopní. Než začnete řezat, položte krabici na bok a vyzkoušejte, jestli dítě na pult pohodlně dosáhne. Výška se odvíjí od věku — pro tříleté stačí pult ve výšce pasu, pro školáky klidně výš.<br>
<br>
<br>
<br>
Na horských řekách s ledovcovou vodou a vysokým spádem řešte kromě helmy a vesty i kombinézu nebo neopren. Studená voda bere sílu rychleji než peřej. Pokud plavete na tekoucí vodě s nízkými teplotami, volte helmu s menším odvětráním, aby hlava neprochladla, a vestu s vyšším límcem. Naopak na teplé řece v létě je lepší lehčí helma s dobrým odvětráním a vesta, která se dá dobře utáhnout i přes mokré tričko. Nepodceňujte ani viditelnost – na zakalené nebo širé řece pomůže výrazná barva, podle které vás záchranář najde rychleji.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický důsledek: pokud kreslíte duhu nebo ji potřebujete popsat, držte se pořadí od červené k fialové. Když malujete na papír, začněte červenou a postupujte k fialové, ne naopak. Pokud fotíte, nastavte vyvážení bílé na denní světlo, jinak se barvy mohou posunout, ale pořadí zůstane. Nikdy se nespoléhejte na to, že duha „má barvy podle nálady" – to je mýtus.<br>
<br>
<br>
<br>
Existují tři konkrétní situace, kdy lidé poleví a přijdou o stabilitu. Při vlně z boku se mnozí instinktivně uhnou ramenem a zakloní se – tím se páteř ohne do strany a vzniká výhřez. Při nárazu do skály se mnozí zapřou rukama o loď a trup se zhroutí dopředu. A při přechodu z klidné vody do peřejí se snaží zrychlit záběr silou paží, místo aby zapojili trup a nohy. Ve všech třech případech je řešení stejné: vědomě stáhnout břišní svaly, podsadit pánev a nechat loď, ať se houpe, ale trup drží.<br>
<br>
<br>
<br>
Suchý trénink mimo vodu pomůže víc než hodiny na řece. Stačí dvě minuty denně – prkno, boční prkno a rotace s pádlem nebo tyčí. Důležité je nezvedat při rotaci ramena a neprohýbat se v bedrech. Když se při cvičení objeví bolest v kříži, znamená to, že pohyb nejde z trupu, ale z pasu. Na vodě pak platí, že únava trupu přichází dřív než únava paží. Jakmile začneš cítit, že se záda kroutí nebo bolí, je čas zpomalit a vrátit se k základnímu držení.<br>
<br>
<br>
<br>
První krok je zjistit, co je pod krytinou. U panelových domů se setkáte s betonovou mazaninou, v některých případech s vrstvou izolace nebo s původními dřevěnými podlahami. Do mazaniny se řežou drážky pro trubky; pokud je vrstva tenká, hrozí prasknutí a odhalení výztuže. Před řezáním je nutné zjistit polohu nosných prvků a případných starých rozvodů. Na to stačí půdorys od stavebního úřadu nebo jednoduchý detektor kovů a vlhkosti.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Duha vzniká lomem a</span> následným vnitřním odrazem světla v kapkách deště. Sluneční světlo vstupuje do kapky, láme se na rozhraní vzduchu a vody, uvnitř se jednou odrazí od zadní stěny a při výstupu se láme znovu. Při každém lomu se různé vlnové délky odchylují jinak. Červené světlo se láme nejméně, fialové nejvíce. Tento rozdíl se nazývá disperze a je vlastností vody, ne počasí.<br>
<br>
<br>
<br>
Častá chyba je domněnka, že pořadí závisí na úhlu, pod kterým se na duhu díváte. Úhel určuje, kde duhu uvidíte, ale ne její barevné složení. Další omyl je, že druhá duha má barvy v opačném pořadí. Ve skutečnosti má druhá duha barvy převrácené, ale to je jiný jev – světlo se v kapce odráží dvakrát, ne jednou. První duha má vždy červenou nahoře, fialovou dole.<br>
<br>
<br>
<br>
Pořadí je tedy pevně dané fyzikou vody a světla. Nezmění ho denní doba, roční období ani místo na Zemi. Když příště uvidíte duhu, můžete si být jisti, že červená bude vždy nahoře a fialová dole. Je to jeden z mála jevů, který se chová předvídatelně bez výjimky.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se na obloze objeví duha, většina lidí ji bere jako samozřejmost. Jen málokdo si ale všimne, že barvy jsou vždy ve stejném pořadí: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigová a fialová. Nikdy se to neposkládá jinak. Není to náhoda ani zvyk, který by se předával mezi pozorovateli. Důvod je fyzikální a platí pro každou kapku vody v atmosféře.<br>
<br>
<br>
<br>
Co se stane, když se pokusíte duhu „rozložit" jinak Někdo se snaží vyfotografovat duhu a diví se, že barvy na snímku nevypadají stejně jako v očích. To není chyba fotoaparátu. Senzor nebo film zachytí jen část spektra a lidské oko má tři typy čípků, které zpracovávají barvy odlišně. Přesto i na fotografii zůstává pořadí stejné. Stejně tak když duhu promítnete na bílý papír přes hranol, pořadí se neotočí. Jediné, co se může změnit, je intenzita a šířka pruhů.
