Nejdřív je nutné zbavit boty hrubé vlhkosti. Vyndejte vložky a šňůrky — obojí schne mnohem rychleji samostatně a v botě navíc brání proudění vzduchu. Do každé boty vložte zmačkaný bílý novinový papír nebo suchou bavlněnou utěrku. Papír měňte, jakmile navlhne, zpočátku klidně každou hodinu. Nepoužívejte barevný tisk — barva se může rozpustit a přenést na vnitřní podšívku. Noviny zároveň drží svršek v přirozeném tvaru a brání jeho zmačkání.<br>
<br>
<br>
<br>
Barva, která vydrží, se pozná podle způsobu barven<br>
<br>
<br>
<br>
U pracovny je rozhodující hloubka pracovní desky a prostor za židlí. Stůl umístěte podél šikminy tak, aby jeho zadní hrana kopírovala linii, ve které máte ještě alespoň 110 cm výšky. Desku nechte na míru vyříznout do tvaru, který sleduje sklon — vznikne vám odkládací plocha navíc a zmizí mrtvý roh. Za židli potřebujete minimálně 70 cm, abyste mohli vstát bez přitahování nohou. Pokud to nejde, otočte stůl o 90 stupňů a opřete ho o kolmou stěnu; šikmina pak bude za zády a poslouží jako opora pro police.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí vyndá tenisky z pračky nebo z mokrého terénu a položí je na topení, na přímé slunce nebo je pověsí za šňůrky. Přesně tím se zničí tvar i barva. Pojďme si říct, jak tenisky usušit tak, aby po dvou dnech vypadaly jako předtím.<br>
<br>
<br>
<br>
Doba schnutí závisí na materiálu. Síťoviny a textil uschnou za šest až dvanáct hodin, kožené a semišové boty potřebují jeden až dva dny. Semiš nikdy nesušte u zdroje tepla, jinak ztvrdne a ztratí barvu. Pokud tenisky páchly, vsypte do nich po usušení jedlou sodu nebo suchý čajový sáček a nechte přes noc působit. Vložky perte ručně ve vlažné vodě a sušte volně položené, ne v pračce.<br>
<br>
<br>
<br>
Boty postavte svisle na podrážku, případně je položte na bok, ale nikdy je nevěšte za šňůrky nebo za jazyk. Vlastní hmotnost boty při zavěšení táhne svršek dolů a materiál se zdeformuje. Pokud máte možnost, vložte dovnitř speciální vložku do bot nebo obyčejný rolový držák tvaru, který udrží klenbu. U kožených tenisek je vhodné po vysušení použít krém nebo balzám, aby kůže nezůstala vyschlá a popraskaná.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejlepší prevence je každodenní rutina: ráno zkontrolovat podestýlku u napáječky, večer prohrábnout hřad a jednou za měsíc celý kurník vyklidit, vysušit a vysypat čerstvou směs. Suchá noha, suchý hřad a suchý vzduch udrží slepice v produkci i v pohodě.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi nejčastější chyby patří sušení v pračce, použití aviváže při praní (ta ničí lepidla i membrány) a snaha urychlit proces fénem. Další chybou je nechat boty mokré v tašce nebo v uzavřené skříni — vzniká zápach a plíseň. Pokud tenisky promoknou, řešte to okamžitě, ne až druhý den. Trpělivost a suchý vzduch udělají víc než jakýkoli urychlovač.<br>
<br>
<br>
<br>
Teplo a slunce jsou největší nepřátelé Nikdy nesušte tenisky na radiátoru, v horkovzdušné troubě, v sušičce ani na přímém slunci. Vysoká teplota způsobí, že se lepidlo mezi podešví a svrškem rozpadne, pěnová mezipodešev ztvrdne a barva vybledne nebo popraská. Stejně tak škodí fén s horkým vzduchem — pokud ho použijete, jen na studený režim a ze vzdálenosti alespoň dvacet centimetrů. Ideální je pokojová teplota, suchý vzduch a stín s mírným průvanem.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už se běhák zanítí, postiženou slepici okamžitě přemístěte do suchého, měkkého boxu s čistou podestýlkou, omezíte pohyb a místo nechte v klidu. Nikdy nepropichujte otok ani nemačkejte ztvrdlé místo. Pokud do dvou dnů nepřestane kulhat nebo se objeví horký otok, volejte veterináře. U lehčích případů pomůže teplý obklad a měkké ustlání, ale bez odstranění příčiny se potíže vrátí.<br>
<br>
<br>
<br>
Čím se nejvíc zkracuje životnost a jak to zastav<br>
<br>
<br>
<br>
Co skutečně funguje v úzkém prostoru mezi koutem a zd<br>
<br>
<br>
<br>
Běhák neboli zánět šlach na běháku vzniká u slepic nejčastěji tam, kde je podestýlka dlouhodobě vlhká, ztvrdlá nebo příliš tenká. Slepice stojí celou noc na jednom místě a pokud je pod ní mokro a tlak, šlacha se zanítí. První známky jsou nenápadné: slepice našlapuje opatrně, nechce na hřad, při chůzi nadskakuje a běhák je teplejší na dotek. Kdo to podcení, přijde o nosnici, protože zánět se může rozšířit do kloubu a slepice přestane snášet i chodit.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je cpát do kurníku mokrou trávu, zbytky zeleniny nebo mokré noviny. Další je hluboká vrstva podestýlky bez přehazování, která uvnitř zahnívá, i když navenek vypadá suchá. Někteří chovatelé přisypávají vápno přímo na mokro, čímž vzniká kaše, která ptákům poleptá běháky. Vápno patří jen na suchý podklad a v tenké vrstvě.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem prevence je suchá a kyprá podestýlka. Piliny samotné nestačí, protože se slepí a drží vlhkost. Osvědčuje se směs hrubých pilin, řezané slámy a trochy písku, která se dá snadno přehazovat. Vrstva má být vysoká alespoň pět až osm centimetrů, v zimě i více. Každý den odstraňte mokrá místa pod hřadem a u napáječky, jednou týdně celou podestýlku prohrábněte vidlemi a dosypte čerstvou. Když podestýlka vydrží v ruce zmáčknutá a nerozpadá se, je příliš mokrá a patří ven.
