Buklé vypadá jako látka, která vydrží všechno. Smyčky jsou pevné, materiál pružný a při prvním obléknutí drží tvar jako z reklamy. Jenže právě ta struktura je zároveň slabina. Většina lidí zničí buklé do několika týdnů ne proto, že by bylo nekvalitní, ale proto, že s ním zachází jako s obyčejným tričkem z bavlny. A to je první krok k tomu, aby se smyčky vytahaly, materiál zplihl a barvy vybledly.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické pravidlo: suchou pěnu používejte na údržbu a malé nečistoty, mokré čištění na hluboké znečištění a jen výjimečně. Vždy si nejdříve přečtěte symboly údržby na štítku sedačky. Pokud si nejste jistí, vyzkoušejte postup na malém místě a počkejte do druhého dne, jak tkanina zareaguje. Rozhodnutí o metodě čištění není o síle prostředku, ale o tom, zda sedačce prospěje voda, nebo ne.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtá věc je rychlost vyblednutí. Čím déle barvíte, tím rychleji se barva ztrácí, protože vlas je poréznější a pigment se z něj snadněji vymývá. Po pěti letech počítejte s tím, že výrazný odstín vydrží tři až čtyři týdny, ne dva měsíce jako na začátku. Na vině je i tvrdá voda a horká žehlička. Pokud chcete barvu udržet, omezte mytí na dvakrát týdně, používejte vlažnou vodu a vždy tepelnou ochranu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je snažit se zmolky vytrhnout prsty. Tím se příze vytahuje z vazby a vzniká nový zdroj tření. Další chybou je používání mokré houbičky na suché zmolky – vlhkost je stlačí do látky a ty pak vypadají jako tmavé skvrnky. Stejně problematické je žehlení přes zmolky. Žehlička je přitlačí k podkladu a často je už nelze odstranit bez poškození.<br>
<br>
<br>
<br>
Paměťová pěna se prodává jako univerzální řešení měkkosti a podpory zároveň. Jenže většina lidí ji použije špatně: koupí příliš tuhý typ, dá ji pod příliš tenkou látku a diví se, že je jim horko a bolí je záda. Přitom stačí dodržet několik zásad, které rozhodují o tom, jestli bude pěna fungovat, nebo bude jen drahou vrstvou, která se do roka ohne.<br>
<br>
<br>
<br>
Pátým krokem je ochrana do budoucna. Po vyčištění kůži ošetřete přípravkem určeným přímo na kůži, který ji hydratuje a vytvoří ochranný film. Tím se prach nebude usazovat tak rychle a příští čištění bude snazší. Ošetření opakujte zhruba dvakrát ročně, u tmavých kůží častěji, protože na nich je prach vidět nejvíc. Mezi jednotlivými kroky vždy nechte kůži důkladně uschnout, nikdy nepřecházejte z vlhkého čištění rovnou k ošetření.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je hustota. Čím vyšší hustota, tím déle pěna drží tvar. Levné varianty s nízkou hustotou se po několika měsících v místě sedu nebo ramen propadnou a vytvoří bouli, která tlačí přesně tam, kde nemá. U matrací a sedacích polštářů se vyplatí hledat údaj o hustotě v kg/m³, ne jen orientační „měkká – střední – tvrdá". Tvrdost a hustota nejsou totéž: pěna může být měkká na dotek a přitom mít vysokou hustotu, a naopak.<br>
<br>
<br>
<br>
Kompromisů je několik. Pěna se časem zahřívá, ztrácí pružnost a nedá se plně obnovit. Pokud ji potřebujete na celou plochu postele, počítejte s výměnou po dvou až čtyřech letech. Pro lidi s vyšší hmotností nebo pro celoroční spaní v teplé místnosti bývá vhodnější kombinace s latexem nebo s taštičkovými pružinami. Paměťová pěna není špatná – jen potřebuje správnou tloušťku, hustotu a prodyšné okolí. Kdo tyto tři věci podcení, ten si pořídí jen dražší a teplejší verzi toho, co už měl.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Kdy pěna pomůže a kdy ji raději vynechat Paměťová pěna vyniká tam, kde potřebujete rozložit tlak na malé ploše – sedačky pro dlouhé sezení, podhlavníky, antidekubitní podložky nebo vložky do bot. Naopak jako jediná výplň do tenkého polštáře na spaní na břiše nefunguje: příliš se zahřívá a hlava se do ní boří. Pro lidi, kterým je v noci horko, je vhodnější kombinace s prodyšnou vrstvou nebo s gelem. Nikdy nepoužívejte pěnu jako náhradu pérování u staré matrace – jen přikryjete problém a vznikne nerovný spánek.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je řezání nožem za vlhka a bez šablony. Pěna se trhá a okraje se drolí. Řežte dlouhým ostrou čepelí, pomalu, kolmo k podložce, ideálně elektrickým nástrojem na pěnu. Hotový díl potáhněte látkou, která klouže a odvádí vlhkost. Bavlněný povlak pěnu udusí a zkrátí její životnost. Čistěte ji vysavačem, nepoužívejte mokré hadry – voda se dostane do buněk a pěna začne plesnivět.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup při výměně: změřte, jak silnou vrstvu opravdu potřebujete. U sedačky stačí dva až čtyři centimetry, u matrace se přidává maximálně pět centimetrů, jinak se změní celková tuhost. Pěnu nechte před použitím alespoň den rozvinutou v místnosti, aby se srovnala a vyprchal zápach z výroby. Pod ni dejte pevnou podložku, ne další měkkou vrstvu – jinak se tlak nevede a pěna se zbytečně mačká.
