Pes v domácnosti mění priority při výběru čalounění víc, než si většina lidí předem připustí. Nejde jen o to, jak látka vypadá v obývacím pokoji, ale hlavně o to, co dokáže přežít každodenní kontakt s drápy, slinami, chlupy a občasným neštěstím. První krok je proto realistický odhad: kolik času pes tráví na nábytku, zda má volný přístup na gauč, jestli se otírá o opěradla při skoku na místo a jak často se čalounění čistí.<br>
<br>
<br>
<br>
Samet je látka, která vypadá skvěle jen tehdy, když se vlákna drží jedním směrem. Jakmile je rozházejí nehty, špatný kartáč nebo příliš mnoho vody, vznikne na povrchu mapa světlých a tmavých míst, kterou už ničím neschováte. Kartáčování proto není zdobnost, ale způsob, jak vrátit vláknům řád. Stejný princip platí pro srovnání vlasu po umytí – bez správného směru a tlaku je výsledek rozcuchaný, i když jste použili kvalitní přípravek.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je praní při vysoké teplotě. Většina potahových tkanin s elastanem nebo s membránou snese maximálně 40 stupňů, spíš méně. Prát je potřeba naruby, se zapnutým zipem, v pracím sáčku a bez aviváže. Aviváž zanese vlákna a povlak přestane být prodyšný. Sušička je další riziko: i když je na štítku povolena, horký vzduch může srazit guma v pružném lemu, a pak povlak na rožku nedrží. Sušte volně, nejlépe ve stínu, a to i za cenu, že to trvá dva dny.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina koček ignoruje malá škrabadla s krátkým sloupkem. Potřebují něco, u čeho se mohou pořádně protáhnout. Sloupek by měl být alespoň tak vysoký, aby se o něj kočka postavila na zadní a vytáhla se do plné délky. Důležitý je i povrch – mnoha kočkám vyhovuje sisal nebo pevná textilie, hladké dřevo nebo plast je neláká. Umístěte škrabadlo přímo k místu, které už ničí, ne do vzdáleného kouta. Kočka potřebuje cítit, že si může drápy brousit tam, kde se přirozeně pohybuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Mikrovlákno je jemná syntetická tkanina vyrobená z polyesteru nebo polyamidu, jejíž vlákna jsou mnohonásobně tenčí než lidský vlas. Díky tomu zachytí prach, mastnotu i drobné nečistoty mnohem lépe než bavlna. V domácnosti, kde se neustále něco děje, to zní jako ideální vlastnost. Jenže stejně rychle, jak mikrovlákno špínu chytá, ji také drží. A to je přesně důvod, proč se z pohodlné pomůcky může stát zdroj nepříjemností.<br>
<br>
<br>
<br>
Hliník na vzduchu okamžitě reaguje s kyslíkem a vytváří tenkou vrstvu oxidu hlinitého. Ta je tvrdší než samotný kov a chrání fólii před další korozí. Když alobal vaříte v kyselém prostředí – s rajčaty, citronem, octem nebo kysaným zelím – oxid se rozpouští a hliník se dostává do jídla. Proto se na fólii objevují tmavé skvrny a jídlo může chutnat kovově. Není to otrava, ale rozhodně to není žádoucí.<br>
<br>
<br>
<br>
Alobal ztmavne, zmatní nebo na něm zůstanou bílé či tmavé mapy. Většina lidí to považuje za špínu a snaží se fólii vydrhnout. Jenže to, co vidíte, často není nečistota, ale oxidace hliníku. Pochopení rozdílu mezi povlakem oxidu a skutečnými zbytky jídla rozhoduje o tom, zda fólii zachráníte, nebo zda si jen zničíte večeři.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud jde o samotné odstranění skvrn, jediná spolehlivá metoda je mechanická a šetrná. Použijte měkký hadřík namočený v roztoku jedlé sody a vody. Jemně přejíždějte po povrchu, ale netlačte. U tvrdohlavých oxidových skvrn nepomůže nic – fólie je chemicky změněná. V takovém případě ji recyklujte, pokud to jde, nebo vyhoďte do kovového odpadu. Nový alobal je vždy lepší volbou než riskovat kovovou chuť v jídle.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy jde o rez a kdy o nečistotu Hliník nerezaví jako železo. Rez na alobalu v pravém slova smyslu nevzniká. Tmavé skvrny jsou buď oxid, nebo zbytky připáleného tuku a potravin. Rozlišit je můžete jednoduše: pokud skvrna po otření vlhkým hadříkem a trochou saponátu zmizí, šlo o nečistotu. Pokud zůstává a má našedlý nebo černý nádech, je to oxidace. Oxidace se nedá odstranit bez poškození fólie. Drhnutí abrazivem ji jen prodře a vzniknou děry.<br>
<br>
<br>
<br>
Když chcete alobal použít znovu, nejdřív ho opláchněte teplou vodou. Nepoužívejte drátěnku ani písek. Na zbytky jídla stačí hadřík a běžný prostředek na nádobí. Pokud ani to nepomůže, fólii vyhoďte. Opakované použití alobalu, který přišel do styku s kyselým jídlem, znamená, že se do dalšího jídla uvolní další hliník. To není nebezpečné jednorázově, ale rozhodně to není vhodné pro každodenní vaření.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je nechávat jídlo v alobalu přes noc v lednici. Vlhkost a kyseliny působí i za studena. Další chybou je používání alobalu v mikrovlnné troubě. Kov odráží mikrovlny a může způsobit jiskry nebo požár. Stejně tak nedávejte alobal do myčky. Horká voda a saponáty oxidaci jen urychlí.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
