Kde vlhkost hliníku skutečně škod<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy jde o rez a kdy o nečistotu Hliník nerezaví jako železo. Rez na alobalu v pravém slova smyslu nevzniká. Tmavé skvrny jsou buď oxid, nebo zbytky připáleného tuku a potravin. Rozlišit je můžete jednoduše: pokud skvrna po otření vlhkým hadříkem a trochou saponátu zmizí, šlo o nečistotu. Pokud zůstává a má našedlý nebo černý nádech, je to oxidace. Oxidace se nedá odstranit bez poškození fólie. Drhnutí abrazivem ji jen prodře a vzniknou děry.<br>
<br>
<br>
<br>
Alobal ztmavne, zmatní nebo na něm zůstanou bílé či tmavé mapy. Většina lidí to považuje za špínu a snaží se fólii vydrhnout. Jenže to, co vidíte, často není nečistota, ale oxidace hliníku. Pochopení rozdílu mezi povlakem oxidu a skutečnými zbytky jídla rozhoduje o tom, zda fólii zachráníte, nebo zda si jen zničíte večeři.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Než se rozhodnete, vezměte</span> vzorek, zmáčkněte ho, nechte ho chvíli ležet a sledujte, jak se chová. Zjistíte víc než z jakéhokoli popisu. Pokud pěna sedne na konkrétní použití a správně ji vložíte, rozdíl poznáte. Pokud ne, bude to jen dražší varianta obyčejné výplně.<br>
<br>
<br>
<br>
Před rozhodnutím zkontrolujte také záruku a podmínky reklamace na opotřebení. Někteří výrobci rozlišují běžné používání a poškození zvířetem, což se může projevit až při řešení škrábanců nebo protržených míst. Ušetříte si tím překvapení, až pes poprvé zapracuje drápy do opěradla. Rozhodnutí, které vydrží, nebývá nejlevnější ani nejhezčí – bývá to to, u kterého jste předem věděli, jak se čistí, jak se chová při zátěži a co uděláte, když se něco podělá.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je nechávat jídlo v alobalu přes noc v lednici. Vlhkost a kyseliny působí i za studena. Další chybou je používání alobalu v mikrovlnné troubě. Kov odráží mikrovlny a může způsobit jiskry nebo požár. Stejně tak nedávejte alobal do myčky. Horká voda a saponáty oxidaci jen urychlí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Pokud jde o samotné</span> odstranění skvrn, jediná spolehlivá metoda je mechanická a šetrná. Použijte měkký hadřík namočený v roztoku jedlé sody a vody. Jemně přejíždějte po povrchu, ale netlačte. U tvrdohlavých oxidových skvrn nepomůže nic – fólie je chemicky změněná. V takovém případě ji recyklujte, pokud to jde, nebo vyhoďte do kovového odpadu. Nový alobal je vždy lepší volbou než riskovat kovovou chuť v jídle.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak melírovanou směs poznat a čím se nenechat oklam<br>
<br>
<br>
<br>
První krok je najít příčinu, ne ji jen zamaskovat. Projeďte dlaní po celé ploše, kde se zmolky objevují, a hledejte jakýkoli zádrhel. Často stačí přelepit ostrý spoj samolepicí páskou nebo nasadit ochranný návlek. U sedaček s pohyblivými částmi zkontrolujte, zda se látka nechytá do mechanismu. Teprve když je zdroj odstraněn, má smysl řešit samotné zmolky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Když chcete alobal použít</span> <span style="font-weight: 800;">znovu, nejdřív ho</span> opláchněte teplou vodou. Nepoužívejte drátěnku ani písek. Na zbytky jídla stačí hadřík a běžný prostředek na nádobí. Pokud ani to nepomůže, fólii vyhoďte. Opakované použití alobalu, který přišel do styku s kyselým jídlem, znamená, že se do dalšího jídla uvolní další hliník. To není nebezpečné jednorázově, ale rozhodně to není vhodné pro každodenní vaření.<br>
<br>
<br>
<br>
Hliník na vzduchu okamžitě reaguje s kyslíkem a vytváří tenkou vrstvu oxidu hlinitého. Ta je tvrdší než samotný kov a chrání fólii před další korozí. Když alobal vaříte v kyselém prostředí – s rajčaty, citronem, octem nebo kysaným zelím – oxid se rozpouští a hliník se dostává do jídla. Proto se na fólii objevují tmavé skvrny a jídlo může chutnat kovově. Není to otrava, ale rozhodně to není žádoucí.
