U starších nebo zaschlých fleků pomůže teplejší voda, ale jen do té míry, kterou snesou vlákna. Bílkovinné skvrny, jako je mléko nebo vejce, naopak horkou vodu nesnášejí a srazí se. Před sušením vždy zkontrolujte, zda je flek pryč – teplo v sušičce ho totiž zafixuje a další pokusy už budou mnohem obtížnější. Sušte na vzduchu, dokud nemáte jistotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi typické chyby patří použití horké vody, žehličky nebo fénu. Teplo víno „zafixuje" a skvrna se stane prakticky neodstranitelnou. Stejně tak selhává sůl nasypaná na mokrou skvrnu – sice část tekutiny vsákne, ale zanechá po sobě bílé mapy a vlhkost zatlačí hlouběji. Nepomáhá ani mléko, pasta na zuby s bělidlem nebo agresivní čisticí prostředky na bázi chloru. Ty poškodí barvu i strukturu tkaniny a vzniklou škodu už nikdy neopravíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je pořadí prací. Lidé nejdřív nalepí nový potah a teprve pak řeší vinět. Jenže vinět se musí měnit před potahem, ne po něm. Starý vinět se nahřívá horkovzdušnou pistolí ze strany, dokud lepidlo nepovolí, a stahuje se tupým škrabákem pod nízkým úhlem. Nikdy se neodstraňuje silou za sucha – poškodí se podklad a ten se musí vyrovnávat, což zdrží celý postup. Po stažení se zbytky lepidla odstraní technickým lihem a povrch se přebrousí zrnem 120 až 150.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Než začnete číslo otěru</span> používat při výběru, ujasněte si, kde bude látka sloužit. Čalounění sedačky v rodinném obýváku snese jiné zacházení než potah židle v restauraci nebo látka na dětské oblečení. Pro běžné bytové čalounění se obvykle doporučuje hodnota od 15 000 do 25 000 cyklů, pro intenzivněji používaný nábytek v komerčních prostorách se pohybujeme od 30 000 cyklů výše. U oděvních látek stačí i nižší hodnoty, protože oděv nebývá vystaven tak trvalému tření na jednom místě. Pokud výrobce uvádí pouze slovní hodnocení bez čísla, ptejte se na konkrétní výsledek testu.<br>
<br>
<br>
<br>
Než se rozhodnete, zkuste jednoduchý test: vezměte vzorek a nechte ho týden na okně, týden v mrazničce a pak ho ohněte. Co vydrží, poznáte dřív než po zaplacení celé sestavy. Ekokůže není špatná volba, jen se nehodí všude. Kdo to ví předem, ušetří peníze i zklamání.<br>
<br>
<br>
<br>
Kde ekokůže funguje a kde selhává Ekokůže obstojí na čalounění židlí, lavic, čalouněných hlavových opěrek nebo na obalech, které nejsou v přímém kontaktu s potem a nejsou mechanicky namáhané. Naopak na sedačky auta, pracovní židle, která se používá osm hodin denně, nebo na dětské kočárky se nehodí. Potíž je v tom, že polyuretanový povrch tvrdne, praská a loupe se v místech, kde se materiál ohýbá. Typicky to jsou hrany sedáku, bočnice a švy. U PVC se navíc při zahřátí uvolňují změkčovadla, takže materiál nejdřív lepí a pak křehne. První známky opotřebení se objeví po dvou až třech letech běžného používání, u levnějších variant i dřív.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní je také povrchová úprava. Čalounění s vodoodpudivou vrstvou zabrání vsakování slin, moči nebo vody z misky. U odstranitelných povlaků se ujistěte, že je lze prát v pračce a že zipy a švy vydrží časté praní. Vyhněte se látkám s volnou strukturou, jako je bouclé nebo hrubý len – chlupy se do nich zamotají a vy je dostanete ven jen těžko.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy zvolit jinou potahovinu: pokud čalounění slouží denně, je v kontaktu s potem, oleji nebo zvířecími drápy, je lepší sáhnout po látce s vysokou odolností proti oděru, po mikrovláknu nebo po přírodní kůži. Bavlněné a polyesterové směsi se dají prat a opravovat, zatímco ekokůže se po prasknutí opravuje jen obtížně – záplaty se odlepují a barva se neshoduje. U venkovního použití, kde hrozí mráz a vlhkost, ekokůže praská už po jedné zimě. Pokud jde o krátkodobou výstavbu, kulisu nebo dekoraci, ekokůže poslouží dobře a její nižší pořizovací náklady mají smysl.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické pravidlo: čím tenčí je polyuretanová vrstva, tím dřív se prodře. U čalounění se proto vyplatí sáhnout po vzorku a zkusit ho přeložit. Pokud se na přehybu objeví bílé praskliny, vrstva je příliš tenká nebo už zestárlá. Doma to poznáte tak, že materiál zůstane po zmáčknutí zmačkaný a nevrací se. U PVC stačí přiložit dlaň na pár sekund – pokud se povrch lepí, změkčovadla migrují ven a materiál brzy ztvrdne.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Údržba rozhoduje o životnosti víc než cena. Ekokůže se nesmí čistit ředidly, acetonem ani abrazivními prostředky. Stačí vlažná voda s několika kapkami neutrálního mýdla a měkký hadřík. Po otření je nutné povrch osušit, protože vlhkost proniká do švů a způsobuje odlepení vrstvy. Na ochranu proti UV záření pomáhá přípravek na bázi vosku, ale nesmí obsahovat silikon, který na povrchu vytvoří lepivý film. U sedaček v autě, které stojí na přímém slunci, se bez zastínění ekokůže zkrátí životnost na polovinu.
