U dětského pokoje a kočárků rozhoduje prodyšnost. Ekokůže neodvádí pot, takže dítě se v ní v létě zpotí a v zimě prochladne. Pro kočárek je lepší kombinace textilu v sedací části a omyvatelného materiálu jen na hranách a madlech. Pokud už ekokůži máte, používejte prostěradlo nebo bavlněnou vložku a pravidelně ji měňte. U plenkových nehod počítejte s tím, že tekutina steče po povrchu a zateče do švů, kde zůstane a začne zapáchat.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejvíce vrzají podlahy. Příčinou bývá pohyb prken o nosné trámy nebo o sebe navzájem. Zkouška je jednoduchá: stoupněte na podezřelé místo a pomalu přenášejte váhu. Poslouchejte, odkud zvuk vychází. Často stačí zespodu přitlačit trám nebo vložit tenký klínek mezi prkno a trám. Nikdy ale necpěte klíny naslepo do míst, kde vedou rozvody nebo kde by mohly bránit pohybu konstrukce. U plovoucích podlah bývá viníkem tvrdý kontakt s podkladem nebo chybějící dilatační spára u stěny.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/N0WZQ0A4TrA/hq720.jpg" alt="Co dává smysl mít v interiéru dvakrát?" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Signál, že je čas impregnaci obnovit, je jednoduchý: místo kuliček se voda vsakuje a látka tmavne. Testujte kapkou vody na méně viditelném místě. Obnovujte vždy před sezónou, ne až když promoknete. A pamatujte, že impregnace není náhrada za opravu poškozených švů a potrhané membrány – tam pomůže jen záplata a nové podlepení spojů.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je prát buklé s ručníky nebo džínovinou. Tyto materiály uvolňují vlákna a ta se do smyček zamotají. Výsledkem je povrch, který vypadá jako po vytažení z koše. Perte buklé s podobnými materiály, ideálně s jinými úplety, a vždy na rub. Avivaž použijte jen tehdy, když je opravdu potřeba, a v malém množství. Nadbytek avivaže ucpává smyčky a materiál ztrácí prodyšnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Roztřepený šev na čalounění nemusí vždy znamenat katastrofu. Rozhodující je, kde se šev otevřel, jak je široký, v jakém stavu je okolní tkanina a zda jde o šev nosný, nebo jen krycí. Než začnete shánět nové čalounění, prohlédněte si poškození zblízka a zkuste na něj zatlačit. Pokud se tkanina kolem švu drolí nebo se trhá pod prstem, je to signál, že materiál je unavený a oprava švu by dlouho nevydržela.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence je nakonec jednodušší než záchrana. Impregnace textilních potahů vytvoří vrstvu, která tekutinu udrží na povrchu dost dlouho na to, abyste ji mohli setřít. Impregnaci opakujte podle návodu k přípravku, obvykle po každém hloubkovém čištění. A když už se víno přelije, řešte to okamžitě – hadřík, studená voda a trpělivost jsou spolehlivější než jakýkoli zázračný prostředek z reklamy.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejprve zjistěte, zda jde o šev v rohu, na hraně sedáku, nebo uprostřed plochy. Švy v rozích a na hranách jsou namáhané nejvíc, proto se rozpadají první. Malá puklina do dvou centimetrů, kde se jen rozpadla nit, se dá často zachránit ručním prošitím. Použijte silnou nit odpovídající barvy a jehlu na čalounění. Prošívejte původními dírkami, ne novými, jinak tkaninu zbytečně oslabíte. Uzly dělejte uvnitř čalounění, ne na povrchu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Typická chyba je přelepení</span> <span style="font-weight: 600;">švu páskou nebo použití</span> vteřinového lepidla. Lepidlo ztvrdne, tkaninu zkřehne a při dalším zatížení se šev roztrhne vedle. Další chyba je šití příliš silnou nití do tenké tkaniny — nit vydrží, ale tkanina se pod ní protrhne. Pokud si nejste jistí, zkuste nejdřív opravit jen jeden menší šev a týden ho zatěžovat. Teprve pak se rozhodněte, zda má cenu pokračovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Než se pustíte do práce, sundejte potah nebo ho alespoň odpojte v místě švu, abyste viděli, jak je šev vedený. Vyfoťte si původní prošití, ať můžete postup opakovat. Šijte po směru původních stehů, ne proti nim. A pokud se šev rozpadá na více místech současně, neopravujte jeden po druhém — rovnou řešte celý potah. Ušetříte čas i materiál.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Kdy je oprava riskantní a co</strong> si pohlídat Jestliže se šev rozevírá podél celé hrany, tkanina je zteřelá nebo se trhá i mimo šev, ruční oprava nemá smysl. Stejně tak u koženky a ekokůže, kde se povrch odlupuje — tam šití jen zvětší díru. Dalším varovným signálem je vypadávání výplně, drobení molitanu nebo když je šev v místě, kam se opírá váha těla. V takových případech je přečalounění levnější než opakované záplaty, které se stejně rozpadnou.<br>
<br>
<br>
<br>
U sedačky nebo křesla se často vyplatí přečalounit jen sedák a opěradlo, pokud jsou ostatní části v pořádku. U jídelních židlí stačí vyměnit potah na jedné poškozené židli a ostatní nechat. Vždy ale srovnejte odstín a strukturu tkaniny — jinak bude oprava vidět víc než původní roztřepený šev. Pokud je konstrukce rámu v pořádku a pěna sedáku drží tvar, je přečalounění rozumná investice.
