Základem je prát méně často, ale zato šetrněji. Tričko nebo košile nemusí do pračky po každém nošení, pokud nejsou zpocené nebo ušpiněné. Vždy prát naruby, zapnout zipy a knoflíky, prádlo třídit nejen podle barvy, ale i podle materiálu. U bavlny a vlny volit nižší teplotu a kratší program. Silný prací prostředek a aviváž navíc časem rozrušují vlákna, takže stačí menší dávka a občas místo aviváže použít ocet.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je čas. Dřevo naštípané na jaře a správně uložené je na zimu použitelné, ale tvrdé dřevo jako dub nebo buk potřebuje klidně dvanáct až osmnáct měsíců. Měkké dřevo, třeba smrk nebo borovice, schne rychleji. Pokud tedy chcete topit opravdu suchým dřevem, nestačí s ním začít na podzim – musí ležet přes celý rok. Na jaře naštípejte, přes léto větrejte, na podzim zkontrolujte vlhkost a v zimě topíte bez kouře a s menší spotřebou.<br>
<br>
<br>
<br>
Křehké štrúdlové těsto stojí na poměru tuku, mouky a tekutiny. Základ tvoří hladká mouka, máslo nebo sádlo, žloutek, ocet a voda. Na jeden plát o rozměru plechu se počítá se 400 g mouky, 250 g tuku, jedním žloutkem, lžící octa a zhruba 100 ml studené vody. Mouka by měla být prosekaná a suchá, tuk dobře vychlazený. Tuk se krájí na kostičky a zapracovává do mouky nahrubo, aby zůstaly viditelné kousky. Právě ty vytvoří při pečení tenké vrstvy těsta a štrúdl zůstane křehký.<br>
<br>
<br>
<br>
Dveře jsou dalším nevyužitým místem. Na vnitřní stranu dveří u kuchyně nebo komory lze připevnit mělké police nebo háčky. Získáte tak úložný prostor, který nic neubírá z podlahové plochy. Stejně fungují bočnice skříní nebo prostor mezi pračkou a zdí. Důležité je používat systémy, které drží na místě – volně stojící krabice se při otevření dveří sesunou a vznikne chaos.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušička je pohodlná, ale pro mnoho materiálů zbytečně agresivní. Žmolky, sražení a ztráta tvaru vznikají právě tady. Lepší je sušit na vzduchu, ideálně ve stínu, protože přímé slunce barvy vybledne. Vlnu a hedvábí sušit vodorovně na ručníku, aby se nevyvěsily. Žehlení pak provádět po rubu nebo přes tenkou látku, žehličku nenechávat na jednom místě a u syntetiky volit nižší teplotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtá zásada se týká filtrace a opakovaného použití oleje. Olej, který už byl jednou použit, obsahuje zbytky potravin, které se při dalším zahřátí připalí a znehodnotí chuť. Po vychladnutí ho proto přeceďte přes jemné sítko nebo papírový filtr a skladujte v uzavřené nádobě na chladném a tmavém místě. Použít ho můžete maximálně dvakrát nebo třikrát, pak už se v něm hromadí škodlivé látky. Poznáte to podle tmavé barvy, hustoty a zápachu po starém tuku. Takový olej už křupavou kůrku nevytvoří, jen ji nasytí nechutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je pravidelná revize. Jednou za sezónu projděte všechny úložné prostory a vyhoďte nebo darujte, co jste nepoužili. Malý byt funguje jen tehdy, když se v něm věci nehromadí. Chytré úložné prostory nejsou o tom mít více krabic, ale o tom mít systém, který zvládnete udržet.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je zbavit se představy, že úložný prostor musí být nábytek. Ve skutečnosti jde o jakoukoli rovinu, kterou lze využít. Vysoké skříně sahající až ke stropu jsou efektivnější než nízké komody, protože nad nimi nezůstává mrtvý prostor. Pokud je strop vysoký, přidejte horní polici nebo uzavřenou skříňku. Naopak pod postelí vzniká prostor, který většina lidí ignoruje. Zásuvky na kolečkách nebo ploché úložné boxy tam fungují lépe než cokoli jiného.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam patří sezónní věci a kam denní potřeba Základní pravidlo zní: věci, které používáte denně, musí být v dosahu ruky. Sezónní oblečení, kufry, lyže nebo vánoční výzdoba patří nahoru nebo dolů, ne do úrovně očí. Častou chybou je cpát všechno do jedné skříně bez systému. Výsledkem je, že po měsíci nevíte, co kde je, a kupujete duplicitně. Pomůže rozdělení na zóny: horní police pro sezónní a málo používané věci, střední část pro oblečení, spodní pro obuv a těžké předměty.<br>
<br>
<br>
<br>
V koupelně platí totéž. Místo jedné velké skříňky pod umyvadlem využijte výšku nad dveřmi nebo prostor za zrcadlem. Zrcadlová skříňka s hloubkou několika centimetrů pojme léky, kosmetiku i ručníky. Pokud je místa opravdu málo, sáhněte po vertikálních řešeních – úzká police na boku, věšák na dveře, háčky na zeď. Vyhněte se ale přeplnění. Pokud něco nepoužijete alespoň jednou za rok, patří to pryč, ne do další krabice.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Malý byt neznamená málo místa. Znamená to, že každý centimetr musí mít svou roli. Většina lidí řeší nedostatek úložného prostoru nákupem dalších krabic, které pak stojí na podlaze nebo na skříni. Tím se prostor jen zaplní, ale nevyužije. Chytré úložné řešení začíná otázkou, co vlastně potřebujete mít po ruce a co může být schované výš, níž nebo hlouběji.
