<span style="font-weight: 600;">Šikmina, tedy šikmý strop</span> nebo stěna podkroví, zabírá místo, které byste jinak museli obcházet. Většina lidí ji řeší dvěma způsoby: buď ji celou zastaví skříní, nebo ji nechá prázdnou a jen ji občas zamete. Ani jedno není ideální. Šikmina má potenciál, jen se k ní musí přistupovat podle toho, v jaké výšce začíná a kam až klesá.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovna je tvrdší oříšek. U šikminy se nedá sedět celý den, pokud vám hlava naráží do stropu při každém narození. Pracovní stůl umístěte pod nejvyšší bod šikminy, ne pod její nejnižší část. Monitor postavte tak, aby horní hrana byla v úrovni očí, a to i když je strop nad vámi nižší. Pokud je šikmina nízká, použijte ji na regály s knihami nebo na nástěnku, ne na sezení. Židle potřebuje oporu pro záda a ta se pod šikminou hledá těžko.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/Obzt_nH7deE/hq720.jpg" alt="Epizoda 7 - Instalace interiérových povrchových úprav - sádrokarton, pracovní desky, dlaždice, podlahy | Série Nový domov" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Voda z kohoutku bývá tvrdá a obsahuje vápník. Při dlouhodobém zalévání se sůl usazuje v substrátu, kořeny hoří a listy žloutnou od špiček. Ideální je voda odstátá přes noc, dešťová nebo převařená a ochlazená. Jednou za dva měsíce propláchněte substrát velkým množstvím vody, aby se soli vyplavily. Pokud je květináč malý, dejte ho do dřezu a nechte protéct.<br>
<br>
<br>
<br>
Funkcionalistická vila vznikala ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století. Karel IV. zemřel v roce 1378, takže žádnou z nich nikdy neviděl. To není paradox, ale vodítko: pokud se o takovou stavbu zajímáte, musíte řešit její vlastní pravidla, ne středověké představy o reprezentaci. Funkcionalismus nestaví na ozdobě, ale na dispozici, světle a vztahu k zahradě. Právě tady se dělá nejvíc chyb.<br>
<br>
<br>
<br>
Dispozice se nedá dodatečně vymyslet Druhá věc je půdorys. Funkcionalistická vila stojí na jasném schématu: vstup, hala, schodiště, obytný prostor, zázemí. Když se snažíte vložit do takového domu novou koupelnu nebo šatnu bez respektu k tomuto schématu, vznikne tmavý kout a ztratíte prostor. Typická chyba je bourání příček bez kontroly, zda nejde o nosné prvky. U funkcionalismu bývají příčky často tenké a nenosné, ale sloupy a průvlaky nosné jsou. Nechte si statika posoudit záměr ještě před první ranou kladiva.<br>
<br>
<br>
<br>
Povrch je poslední věc, kterou lidé podceňují. Karton nasákne a po pár dnech se ohne. Přelepte vnitřní i vnější stranu papírovou páskou a přetřete zředěným bílým lepidlem. Vznikne tvrdý povrch, na který dítě může kreslit. Vyhněte se ale přelepování celé krabice izolepou, ta se časem odloupne a zanechá lepkavé hrany, které se špatně čistí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Čtvrtá věc je zahrada</span>. Funkcionalistická vila není solitér v prázdnu. Zahrada je součástí kompozice, často s terasou, bazénem nebo jen travnatou plochou bez ornamentu. Typická chyba je zahradní architektura ve stylu venkovské usedlosti nebo naopak betonová plocha bez zeleně. Držte se jednoduchosti: jeden strom, jedna linie živého plotu, jedna pochozí plocha. Vše ostatní působí rušivě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud chcete funkcionalistickou vilu obnovovat nebo v ní bydlet, začněte průzkumem, ne katalogem. Zjistěte, co je původní, co je doplněné a co je nosné. Teprve pak rozhodujte o oknech, omítce a zahradě. Karel IV. by vám k tomu nic neřekl, ale projektant z třicátých let ano. Jeho rukopis je v každé místnosti a stačí ho číst.<br>
<br>
<br>
<br>
Dásně s rovnátky bývají citlivé a náchylné k otoku. Kromě mechanického čištění pomáhá výplach s obsahem chlorhexidinu, ale jen krátkodobě, jinak barví zuby a přirozenou mikroflóru ničí. Dvakrát denně masírujte dáseň měkkým kartáčkem nebo prstem, krouživými pohyby po dobu jedné minuty. Pokud se objeví krvácení, neznamená to přestat čistit, naopak. Krev je známkou zánětu, který mechanické čištění odstraní. Přetrvává-li otok nebo bolest delší dobu, stav patří ortodontistovi, ne domácímu experimentování.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy a materiály hrají větší roli, než se zdá. Tmavé a masivní kusy nábytku šikminu opticky stlačí. Světlé dřevo, bílá nebo světle šedá ji naopak nechají zmizet. Zrcadlo na kolmé stěně naproti šikmině prostor prohloubí, ale pozor – nemíří na postel ani na pracovní stůl, jinak ruší spánek i soustředění. Koberec nechte nízký, vysoký vlas se v úzkých místech špatně vysává.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: šikmina není vada, je to jen jiný půdorys. Když ji nezakryjete celou a necháte jí dýchat, získáte úložiště, které jinde chybí, a místo, které neruší. Stačí dodržet výšky, nepřecpat ji a přizpůsobit jí světlo i barvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je tloušťka na ško<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív si změřte dvě věci: výšku, ve které šikmina začíná (obvykle tam, kde se dá ještě pohodlně stát), a výšku, kde končí u podlahy. Pokud začíná nad 120 cm, můžete pod ni postavit nízké úložné boxy nebo zásuvkové skříně. Pod 120 cm je prostor vhodný jen na sezónní věci, kufry nebo krabice, které vytáhnete dvakrát ročně. Typická chyba je cpát tam oblečení, které nosíte denně – budete se k němu ohýbat a prostor vás bude štvát.
