Kdy je muchomůrka červená klobouk a kdy varování

Základem je správná nádoba. Osvědčený je proutěný košík, ale poslouží i prostorná plátěná taška nebo přepravka s děrovaným dnem. Důležité je, aby houby nebyly v jedné velké hromadě. Větší plodnice klidně nakrájejte na plátky už v lese, čímž se zmenší objem a omezí se takzvané dýchání. Menší a křehčí druhy dávejte do samostatné přihrádky. Nikdy nepoužívejte igelitové sáčky, mikrotenové fólie ani uzavřené plastové boxy. Pokud už jinou možnost nemáte, vyložte je papírem nebo novinami, které přebytečnou vlhkost alespoň částečně pohlcují. Muchomůrka červená (Amanita muscaria) patří k nejznámějším houbám vůbec. Červený klobouk s bílými tečkami zná snad každý, kdo někdy vyrazil do lesa. Právě proto, že je tak nápadná, řada lidí podlehne dojmu, že ji nelze zaměnit a že její znalost je triviální. Opak je pravdou. Právě zdánlivá jednoduchost určování vede k otravám, protože existují druhy, které se jí v některých růstových fázích podobají. <img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Do koše nikdy nedávejte plodnice přeplněné nebo natlačené na sebe. Ideální je prodyšná přepravka nebo košík vyložený listím, mechem nebo papírem. Nikdy nepoužívejte igelitové tašky, ve kterých se houby zapaří během několika desítek minut. Pokud sbíráte déle než dvě hodiny, průběžně plodnice kontrolujte a ty s měkkými nebo vodnatými skvrnami vyřaďte ještě v lese. Také se vyhněte sběru po dešti, kdy jsou plodnice nasáklé vodou – takové houby mají sice větší hmotnost, ale výrazně nižší kvalitu a chuť. Houby se v lese nekazí kvůli tomu, že by byly špatné, ale kvůli tomu, co s nimi udělá teplo a vlhko. Každá hodina v uzavřeném batohu na přímém slunci zvyšuje riziko, že se košík začne zapařovat. Proto je nutné začít už při sběru. Nejrůznější druhy mají různě tuhou strukturu, ale všechny mají společné to, že potřebují proudění vzduchu. Pokud houby nacpete do igelitky nebo do neprodyšného vaku, vytvoříte uvnitř mikroklima, ve kterém se do hodiny objeví vlhký film a do dvou hodin zápach. Nejspolehlivější je přenést kousek staré půdy z místa, kde už houby rostou. Vezměte hrst zeminy i s bílými vlákny podhoubí a vmíchejte ji do mělké jamky pod stromem. Když kupujete sadbu, rozmnožte ji podle návodu, ale nikdy ji nesypte na přímé slunce. Po výsadbě zalijte a přikryjte listím nebo slámou. Během prvního roku udržujte místo vlhké, ale ne přemokřené. Trvalé bahno podhoubí zničí stejně spolehlivě jako sucho. Houby v košíku se začnou zapařovat během několika hodin, pokud je necháte v uzavřené nádobě nebo v igelitové tašce. Klíčové je, že plodnice dýchají a produkují teplo. Čím více jich je pohromadě a čím těsněji jsou stlačené, tím rychleji se uvnitř vytvoří vlhké teplo, které je znehodnotí. Proto už při sběru v lese myslete na to, jak je ponesete. Co dělat, když už se houby začnou potit Jakmile zjistíte, že jsou houby na dotek lepivé nebo že se v nádobě objevila mlha, je třeba okamžitě jednat. Vyndejte je, rozložte na suchou podložku a nechte je chvíli provětrat. Nepoužívejte vodu, ta problém jen prohloubí. Pokud jste na cestě, najděte stinné místo a houby proberte. Poškozené nebo změklé kusy vyhoďte, protože by nakazily ostatní. Při převozu autem nikdy nenechávejte košík na zadním platu nebo v kufru, kde teplota rychle stoupá. Dejte je do prostoru u nohou spolujezdce nebo na místo, kam proudí vzduch z klimatizace. Základní pravidlo zní: houbu nevyrývat ani nevytrhávat silou. Mnoho lidí si myslí, že když houbu chytí u třeně a prudce zatáhnou, je to rychlé a čisté. Opak je pravdou. Vytržením se přetrhají vlákna podhoubí v okolí a na místě vznikne rána, která může zahnívat. Správný postup je jiný: houbu uchopit u země, mírně ji naklonit a ostrým nožem ji odříznout těsně nad povrchem. Nůž má být čistý, ideálně jen na houby. Tupý nůž stéblo rozmáčkne a do rány zanese nečistoty. Největší chybou je houby před cestou omývat nebo namáčet. Voda na povrchu urychlí kažení a zapaření. Stejně tak je chybou skládat houby na sebe do vrstev. Každá vrstva vytváří tlak a vlhko. Lepší je použít více menších nádob než jednu velkou. Pokud jedete delší trasu, udělejte přestávku a houby zkontrolujte. Při teplotě nad pětadvacet stupňů vydrží čerstvé maximálně dvě hodiny, aniž by se začaly měnit. Na závěr: podhoubí není zásoba na jeden víkend, ale živý organismus s dlouhou pamětí. Kdo řeže, nevytrhává, nerozhrabuje a nedošlapuje, tomu se houby na známých místech vracejí i po mnoho let. Je to jednoduché a výsledek se dostaví. Podhoubí je vlastně to hlavní, co z houby vidíme jen jako malý výrůstek. Síť vláken v půdě nebo v trouchnivém dřevě může žít roky a každý rok znovu plodit. Když při sběru poškodíme tuto síť, houba na stejném místě přestane růst. Není to otázka ekologie pro efekt, ale praktická věc: kdo ničí podhoubí, připravuje se o úrodu na příští sezony.

Войдите, чтобы оставлять комментарии