Poslední věc, na kterou se zapomíná, je sůl. Houby potřebují sůl přidat až na konci, ne na začátku. Sůl vytahuje vodu a ta odnáší chuť. Stejně tak kyselina – ocet nebo citron – patří do houbových jídel až těsně před podáváním, jinak chuť ztratí ostrost. Pokud houba i po správné úpravě zůstává na jazyku nevýrazná, může jít o druh, který je přirozeně jemný, a pak je lepší ho kombinovat s máslem, smetanou nebo bylinkami, které chuť podpoří, ne přebijí.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://live.staticflickr.com/5546/11696116224_60cabf8a58.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 019" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Muchomůrka citronová (Amanita citrina) roste od srpna do listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, často pod buky, duby nebo smrky. Klobouk má bledě citronově žlutý, někdy téměř bílý, s jemnými bílými až krémovými šupinkami, které vypadají jako přilepené vločky. Prsten na třeni je blanitý a převislý, pochva (volva) je přitisklá k bázi a často zůstává v zemi. Dužnina je bílá, na řezu se nemění, a po rozkrojení výrazně voní po syrových bramborách. Právě ten pach je nejspolehlivější pomocný znak v terénu.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodující není jen teplota vzduchu, ale takzvaná pocitová teplota. Ta zohledňuje vítr. Při −5 °C a bezvětří zvládne nezakrytý obličej mnoho lidí bez následků. Jakmile ale fouká, pocitová teplota klesne klidně k −15 °C a pokožka i rty začnou omrzat během desítek minut. Praktické pravidlo: když je pocitová teplota pod −10 °C nebo fouká silný vítr, zakryjte si ústa šálou nebo nákrčníkem. Není to otázka pohodlí, ale prevence.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi druhy, které stojí za pozornost, patří pečárka ovčí a pečárka polní. Rostou na pastvinách, mají bílé klobouky a růžové až hnědé lupeny, které se nikdy nesmí zbarvit dozelena. Dále žampiony, které poznáte podle typické vůně a tmavých výtrusů. Na travnatých místech se objevuje i čirůvka dvoubarvá, bezpečná a chutná, ale pozor na záměnu s čirůvkou májovou, která roste v lese. A konečně vzácnější závojenka olovová — tu nesbírejte, je smrtelně jedovatá a roste právě na loukách. Právě proto je nutné každý nález určit dvakrát: podle klobouku i podle třeně.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejužitečnější je vlastní poznámkový sešit. Zapisujte si místo, datum, druh a znaky, které jste viděli. Postupně si vytvoříte vlastní atlas, kterému rozumíte nejlépe. Ten žádná aplikace nenahradí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je, že si lidé chrání jen krk, ale ústa nechají odkrytá. Přitom právě rty a sliznice dutiny ústní přicházejí do kontaktu s ledovým vzduchem při každém nádechu. Další častou chybou je dýchání ústy v mrazu. Nos vzduch ohřívá, zvlhčuje a čistí. Pokud dýcháte ústy, vdechujete vzduch studenější a sušší, což vede k popraskání rtů a podráždění v krku. Snažte se proto dýchat nosem, i když je ucpaný – pomůže nosní sprej s mořskou vodou nebo jednoduché smrkání před odchodem ven.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdo by neměl mráz podceňovat Existují skupiny, pro které je ochrana úst a rtů nutností, ne volbou. Patří sem malé děti, jejichž kůže je tenčí a termoregulace ještě není vyzrálá. Dále lidé s astmatem nebo jiným chronickým onemocněním dýchacích cest – studený vzduch vdechovaný ústy může vyvolat bronchospasmus. Rizikoví jsou i diabetici, kuřáci a lidé s poruchou krevního oběhu, protože mají zhoršené prokrvení periferních tkání. Pokud užíváte léky na tlak nebo na ředění krve, počítejte s tím, že i vaše sliznice budou na mráz reagovat dřív.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi typické chyby patří: nedostatečná doba varu, míchání druhů, použití vody z prvního varu a konzumace syrových nebo jen lehce ohřátých hub. Bezpečný postup je vždy stejný – sbírat jen známé druhy, houby roztřídit, ty s delší tepelnou úpravou vařit 20–30 minut ve vodě, vodu slít a teprve poté je dále zpracovat. Pokud si nejste jisti, houbu raději nejezte. Při podezření na otravu nečekejte na projevy a vyhledejte lékařskou pomoc.<br>
<br>
<br>
<br>
Mráz nepoškozuje jen prsty a uši. Sliznice úst a rtů jsou mnohem citlivější, protože nemají prakticky žádnou tukovou vrstvu ani ochlupení. Při teplotách pod bodem mrazu se v nich rychleji snižuje prokrvení, vysychají a snadno praskají. U zdravého dospělého to většinou skončí nepříjemným pocitem, u někoho ale může jít o vážnější problém.<br>
<br>
<br>
<br>
Po návratu domů se vyhněte rychlému ohřívání úst horkým nápojem. Sliznice po mrazu potřebuje pozvolné prohřátí. Ideální je vlažný čaj nebo jen voda pokojové teploty. Pokud máte rty popraskané do krve, nepoužívejte produkty s kyselinou salicylovou ani s výrazným parfemem. Stačí čistý vazelínový základ nebo lanolin. A pokud se objeví bílé skvrny nebo necitlivost, které po prohřátí neustupují, jde o omrzlinu a patří k lékaři. U úst a rtů se to stává vzácněji než u prstů, ale když už, bývá to vážné.
