Nakonec si hlídejte záměny. Nejčastější fatální chyba v tomto prostředí je záměna penízovky sametonohé za vláknici nebo jinou tmavou houbu s výtrusným prachem. Vždy kontrolujte lupeny, třeň i vůni. U potoka také roste řada nejedlých až jedovatých druhů, které mají rád vlhko – například vláknice začervenalá. Pokud si nejste jisti, nechte houbu na místě. Vlhké prostředí pod potokem je krásné, ale bezpečný sběr vyžaduje trpělivost a ochotu učit se nové druhy.<br>
<br>
<br>
<br>
Košík, který dýchá, a ruka, která drží Plastová taška je nejčastější chyba. Houby v ní nevydrží ani hodinu v použitelném stavu, protože se v ní drží vlhkost a teplo. Košík z proutí nebo z pevné látky s dýchacím dnem je lepší volba. Větší houby klidně dejte na dno, menší nahoru, aby se nepolámaly. Pokud nesete více druhů, oddělte je – ne kvůli estetice, ale kvůli tomu, že některé houby se navzájem obarví a chuťově ovlivní. Do košíku patří i kus papíru nebo novin na dno, který zachytí zbytky hlíny a vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Někteří pěstitelé očekávají, že z jednoho podhoubí sklidí stovky hub. To je možné jen při dokonalém zvládnutí všech podmínek a u některých druhů, jako je hlíva ústřičná. U jiných, například žampionů, bývá úroda menší. Důležité je také vědět, že podhoubí potřebuje čas. Trvá několik týdnů, než proroste substrátem, a teprve pak začne tvořit plodnice. Netrpělivost vede k tomu, že lidé začnou do procesu zasahovat a tím ho pokazí.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor při práci s podhoubím Nejčastější chybou je přílišné zalévání. Mnozí pěstitelé si myslí, že čím více vody, tím lépe. Opak je pravdou: přemokřený substrát začne hnít a podhoubí se udusí. Zalévejte raději méně a častěji, ideálně rozprašovačem. Další chybou je špatná teplota. Každý druh má jiné nároky, proto se vždy řiďte pokyny na obalu podhoubí. Obecně platí, že většina hub preferuje chladnější prostředí s teplotou mezi 15 a 20 °C.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně sušit houby, které prošly mraz<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Oblečení a obuv rozhodují o tom, jak dlouho vydržíte. Pevné boty nad kotník, které se nerozpadnou po první mokré trávě, jsou důležitější než jakýkoli doplněk. Dlouhé kalhoty, které se nepřilepí na nohu, a světlá barva, aby se v ní dala najít klíšťata. Repelent proti klíšťatům a po návratu důkladná prohlídka celého těla, zejména v podkolenní jamce a za ušima. Typická chyba je jít v kraťasech a v teniskách „jen na chvilku" – právě ta chvilka obvykle trvá dvě hodiny.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina lidí vyrazí do lesa s nožem, který se zavírá jednou rukou, a s igelitkou v kapse. První houbu pak řežou tupým břitem a druhou už nesou v plastu, kde se do hodiny rozmačká a zapaří. Přitom stačí málo a celý den vypadá jinak. Nejde o to mít drahé vybavení, ale o to mít to, co skutečně vydrží cestu lesem, sběr a návrat domů.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrté pravidlo: mrazte rychle a skladujte při stálé teplotě. Ideální je teplota minus osmnáct stupňů Celsia a nižší. Čím rychleji houby zmrznou, tím menší krystalky ledu vzniknou a tím méně se poruší buněčné stěny. Nepřidávejte do mrazáku příliš mnoho teplých balení najednou – teplota uvnitř by mohla kolísat a už zmrazené potraviny by se mohly částečně rozmrazit. Houby takto vydrží osm až dvanáct měsíců, po delší době sice nejsou zdravotně závadné, ale ztrácejí chuť i vůni.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je pochopit, co vlastně podhoubí je. Jde o propletenec vláken, který roste v substrátu a za správných podmínek vytváří plodnice. Aby se tak stalo, musí mít dostatek vláhy, vhodnou teplotu, přístup vzduchu a často i světlo. Pokud některý z těchto faktorů chybí, podhoubí sice přežívá, ale plodit nebude.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si vyberete správný typ louky. Nejlepší jsou extenzivní pastviny, staré sady a meze, které se nehnojí a nesečou několikrát ročně. Intenzivně hnojené a pravidelně stříhané trávníky jsou téměř mrtvé. Všímejte si také podloží: vápencové louky mají jiné druhy než kyselé pastviny. Rozdíl poznáte podle rostlin — na vápencových roste mateřídouška a úročník, na kyselých smilka a vřes.<br>
<br>
<br>
<br>
Kromě nože a košíku se v lese vyplatí ještě několik věcí, které se často podceňují. Kartáček nebo malý škrabák na očištění klobouku od jehličí a hlíny – houbu tak doma nemusíte mýt a ona zůstane pevná. Hadr nebo papírové utěrky na ruce. Malá lupa, pokud nejste v určování jistí, ať už na lupeny, rourky nebo na prstenec. A hlavně hodinky nebo telefon s vypnutým zvoněním, protože čas v lese utíká jinak.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je nůž s pevnou čepelí nebo alespoň s pořádným zámkem. Čepel dlouhá osm až deset centimetrů, tenká a mírně zahnutá, se do houby zařízne čistě a nevytrhne celý trs i s podhoubím. Tupý nůž je horší než žádný – houbu rozmáčkne, klobouk popraská a řez se rychleji rozpadá. Ostrý nůž se pozná tak, že krájí houbu tahem, ne tlakem. Doma ho pravidelně přejíždějte brouskem, ne jen občas, když už nejde krájet nic.
