Penci nebo kyselé půdy: kam houby skutečně rostou

<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Na závěr: suché léto je výzvou, ne překážkou. Kdo zná mikroklima svého lesa a umí číst v terénu, najde i v parnu. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy je vlhkost nejvyšší, a nosit košík s prodyšnou vložkou, aby houby nezapařily. Pokud nic nenajdete, zkuste to za týden – stačí jedna přeháňka a situace se rychle změní. Na co si dát pozor: v suchém počasí se plodnice méně vyvíjejí, bývají menší, tvrdší a někdy i méně aromatické. To ale neznamená, že jsou poživatelné bez rizika. Některé druhy v horku mění vzhled – například hřib žlučník je v suchu bledší a může připomínat jedlý hřib. Vždy kontrolujte rourky, dužinu a reakci na řez. Typická chyba je spoléhat na barvu klobouku, která v suchu bledne. Začněte tím, že si vyberete správný typ louky. Nejlepší jsou extenzivní pastviny, staré sady a meze, které se nehnojí a nesečou několikrát ročně. Intenzivně hnojené a pravidelně stříhané trávníky jsou téměř mrtvé. Všímejte si také podloží: vápencové louky mají jiné druhy než kyselé pastviny. Rozdíl poznáte podle rostlin — na vápencových roste mateřídouška a úročník, na kyselých smilka a vřes. Teplota a čas rozhodují o vů Suché léto neznamená, že by les byl úplně prázdný. Houby sice nerostou tak bouřlivě jako po vydatných deštích, ale řada druhů se dokáže vyrovnat s nedostatkem vláhy a objeví se i po několika týdnech bez srážek. Klíčové je vědět, kam se vydat a co hledat. Obecně platí, že v suchu rostou houby, které mají hlubší mycelium nebo žijí v symbióze se staršími stromy, jejichž kořeny sahají do vlhčích vrstev půdy. Na rašeliništích se setkáme s druhy, které jinde nevídáme. Patří sem například klouzek sličný, ryzec bahenní nebo některé druhy muchomůrek. Tyto houby jsou vázané na rašelinné podloží, mechové porosty a specifické mikroklima. Nejde však o to, že by houby vyhledávaly „penci" jako takovou. Jde o kombinaci trvale vysoké vlhkosti, nízkého pH a pomalého rozkladu organické hmoty. Rašeliniště jsou navíc často chráněná území, kde je sběr hub omezený nebo zcela zakázaný. Jak na to bez substrátu a bez zbytečných ch Dalším častým omylem je domněnka, že na kyselých půdách rostou houby automaticky ve větším množství. Ve skutečnosti záleží na množství srážek, teplotě a stáří porostu. Kyselá půda bez dostatečné vlhkosti nebo s přílišnou konkurencí mechů a travin mnoho hub neposkytne. Naopak dobře prosvětlený smrkový les s kyselou půdou a vlhkým podložím bývá na houby bohatý. Rozhoduje tedy kombinace faktorů, ne pouze pH. Otázka, zda houby rostou v penci, nebo jen na kyselých půdách, vychází z častého zjednodušení. Penci je rašeliniště, tedy specifický typ půdy, který je sám o sobě silně kyselý. Kyselost půdy tedy není alternativou k penci, ale jednou z jeho vlastností. Rozhodující pro výskyt hub je však celková skladba stanoviště: vlhkost, přístup vzduchu, vrstva organického materiálu, dostatek světla a především přítomnost vhodného hostitele nebo substrátu. Které druhy se v suchém létě objevují nejčastěji Mezi spolehlivé houby suchých období patří hřib hnědý, který vydrží i delší přísušek, dále klouzek zrnitý a kozák březový. Z lupenatých to jsou zejména čirůvka fialová, čirůvka májovka (i když ta má sezónu jindy), muchomůrka růžovka a pestřec obecný. Na kmenech a pařezech se drží hliva ústřičná, penízovka sametonohá nebo šupinovka namechová. V suchu se také často objeví liška obecná, i když menší a méně masitá. Další častou chybou je sbírat houby, které jsou na okraji – přestárlé, napadené plísní nebo s červivými plodnicemi. V suchu se červivost sice snižuje, ale plodnice mohou být vysušené a tuhé. Také se nevyplácí hledat na stejném místě jako po dešti; mycelium se přesouvá do vlhčích partií. Pokud chcete mít jistotu, zkuste několik lokalit a střídejte je. A nezapomeňte, že i v suchém létě platí zákon – nesbírejte chráněné druhy a nechte část plodnic na místě. Kyselé půdy versus rašeliniště v praxi Kyselé půdy v širším slova smyslu zahrnují nejen rašeliniště, ale i jehličnaté lesy, vřesoviště nebo kyselé louky. Právě tam roste řada běžných i vzácných druhů. Typickým příkladem je hřib kovář, který preferuje kyselé půdy pod smrky a borovicemi, nebo muchomůrka červená, jež se vyskytuje v kyselých i neutrálních lesích. Naopak vápenité půdy hostí jiné společenstvo, například hřib satan nebo některé druhy holubinek. Pokud tedy houbař hledá konkrétní druh, musí nejprve znát jeho vazbu na půdní typ a hostitelskou dřevinu. Jak houby před zmrazením uprav Při sběru na kyselých půdách je třeba dávat pozor na záměnu s nejedlými nebo jedovatými druhy. Kyselé prostředí samo o sobě nezaručuje bezpečnost. Mnoho jedovatých hub roste právě v jehličnatých lesích na kyselých půdách. Základem je proto určovat houby podle všech znaků: klobouk, lupeny, rourky, třeň, dužnina, vůně, barva výtrusného prachu a místo růstu. Nikdy nespoléhejte na jediný znak, jako je barva klobouku nebo údajná „kyselost" půdy.

Войдите, чтобы оставлять комментарии