Hřib satan obsahuje termostabilní toxiny, které se vařením nerozkládají. Ani dlouhé vaření ani smažení je nezničí. První příznaky otravy se objevují za dvě až šest hodin po jídle. Patří mezi ně silné zvracení, průjem, bolesti břicha a pocit na omdlení. U citlivějších lidí může dojít k dehydrataci a rozvratu vnitřního prostředí. Smrtelné otravy jsou vzácné, ale těžké průběhy vyžadují hospitalizaci. Riziko je vyšší u malých dětí a starších osob.<br>
<br>
<br>
<br>
Na zahradě nebo v zahradním skleníku se pracuje jinak. Tam se osvědčují druhy, které rostou na dřevě – hlíva, shitake, penízovka nebo korálovec. Nařežete špalky z listnatého dřeva, nejlépe z buku nebo dubu, vyvrtáte otvory a naočkujete je kolíčky s myceliem. Špalky pak umístíte do stínu, pod stromy nebo do vlhké části zahrady, a necháte je dva až tři roky prorůst. První úroda přichází obvykle druhý rok po naočkování, při dobré péči pak každou sezónu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je zaměnit hřib satan za hřib kovář nebo hřib koloděj. Hřib kovář má však třeň bez červené síťky a na řezu výrazně modrá. Hřib koloděj má třeň žlutý s jemnou síťkou a dužnina modrá méně. Další záměna hrozí s hřibem žlutomasým, který je menší a roste spíše v jehličnanech. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Platí zásada: jedna nejistá houba v košíku může zkazit celé jídlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Co rozhoduje mezi úspěchem a plísní Nejčastější chyba je přílišné zalévání. Mycelium potřebuje vlhko, ale ne mokro – stojatá voda podhoubí udusí a otevře cestu plísním. Vlhkost se proto udržuje rozprašovačem do vzduchu, ne litím přímo na substrát. Druhou častou chybou je nedostatečné větrání. Houby dýchají a produkují oxid uhličitý; pokud ho neodvádíte, plodnice se vytahují do dlouhých tenkých tvarů a brzy odumírají. Větrejte krátce, ale intenzivně, několikrát denně.<br>
<br>
<br>
<br>
Když vstoupíte do porostu, šlapejte po pevné půdě a vyhýbejte se mechovým polštářům, které drží vodu a v nichž rostou nejmladší plodnice. Sbírejte jen plodnice, které jsou plně vyvinuté, a staré, rozpadlé nechte na místě, protože z nich se šíří výtrusy. Vytrhávání i s podhoubím je špatné zejména u druhů žijících v symbióze s kořeny stromů; vždycky houbu vykruťte nebo odřízněte u země a místo zarovnejte. Když najdete plodnici u potoka na kmeni, neodlamujte ji celou, ale ponechte část na dřevě.<br>
<br>
<br>
<br>
Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod smrky, borovicemi, buky, duby nebo břízami, a to podle druhu. Mnohé preferují okraje lesních cest, mechové porosty, stráně nebo místa s narušenou půdou. Po vydatných deštích a teplém počasí přichází hlavní vlna růstu, obvykle od června do října. Na jaře se objevují první druhy, na podzim zase jiné. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lépe se hledají v ranním světle.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Začněte jedním druhem a</span> jedním blokem nebo jedním špalkem. Získáte zkušenost s vlhkostí, větráním a tempem růstu, aniž byste při prvním nezdaru přišli o všechno. Teprve až budete vědět, jak se váš prostor chová v různých ročních obdobích, vyplatí se rozšířit pěstování na další druhy.<br>
<br>
<br>
<br>
Hledejte podle druhů, které sem patří. V mladých smrčinách se drží klouzek sličný, ryzec pravý, liška obecná nebo hřib smrkový. Pokud narazíte na jednu plodnici, nespěchejte pryč. Houby rostou ve vazbách, takže v okruhu několika kroků bývá další. Zapisujte si místa, kde jste uspěli, a vracejte se tam po dešti. Stejná mlazina dává plodnice opakovaně, pokud ji necháte v klidu.<br>
<br>
<br>
<br>
V bytě se nejlépe daří těm druhům, které rostou na substrátu v nádobách – typicky žampiony, hlíva ústřičná nebo shitake. Potřebujete místnost s teplotou kolem 18 až 22 °C, vysokou vlhkostí a stálým přístupem čerstvého vzduchu, ale bez průvanu. Koupelna bývá příliš vlhká a málo větraná, kuchyň zase příliš suchá. Ideální je sklep, komora nebo odstíněný kout, kde udržíte vlhkost mezi 80 a 90 procenty. Substrát se kupuje už naočkovaný, případně si ho připravíte sami z pasterizované slámy nebo pilin.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: v hustém porostu snadno přehlédnete jedovaté druhy, které vypadají podobně. Nikdy nesbírejte plodnice, u kterých si nejste jistí, a nepoužívejte igelitové tašky, ve kterých se houby zapaří. Další častou chybou je chození v suchém období. Mlaziny sice drží vláhu déle, ale i tak potřebují alespoň týden po vydatnějším dešti, aby se objevily plodnice. V horku je lepší vyrazit brzy ráno, kdy je v porostu chladno a houby jsou pevnější.<br>
<br>
<br>
<br>
Ať zvolíte byt, nebo zahradu, dodržte několik pravidel. Pracujte v čistotě – nástroje i nádoby dezinfikujte, jinak si přinesete cizí plíseň dřív než houby. Nikdy nepoužívejte chlorovanou vodu, stačí odstátá nebo dešťová. Teplotu neměňte skokově, podhoubí reaguje na výkyvy zastavením růstu. A když se objeví zelený nebo černý povlak, celý blok vyhoďte – nemá smysl ho zachraňovat, kontaminace se vrátí.<img src="https://i.ytimg.com/vi/NJcMQeogbkY/hqdefault.jpg" alt="JAK VYŘEŠIT SPANÍ V MALÉM BYTĚ?" style="max-width:410px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
