Skříň je další slabé místo. Místo jedné tyče na věšáky dejte dvě nad sebe, pokud to výška dovolí. Ušetříte až třetinu místa a oblečení se lépe hledá. Na dveře skříně přidejte organizér na drobnosti nebo háčky na kabelky. Do spodní části skříně vložte zásuvky na spodní prádlo a ponožky, ne volně ložené hromady. Typická chyba: cpát do skříně věci, které patří jinam – ručníky, papíry, sezónní výzdobu. Skříň v ložnici má sloužit oblečení a ložnímu prádlu, zbytek patří do jiné místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Vodu nepřilévejte na elektrický přímotop, pokud k tomu není výslovně určený. Na lití vody používejte jen kámen v saunových kamnech nebo samostatný odpařovač. Do místnosti dejte dřevěnou lavici, která se dá snadno utřít, a pod nohy položte dřevěnou rohož. Skleněné dveře nejsou nutné, stačí běžné dveře s těsněním. Po každém saunování větrejte alespoň deset minut a stírejte vodu z podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
Existují dvě cesty a každá se hodí pro jiné bylinky. Pomalé sušení ve stínu při pokojové teplotě je šetrné a vhodné pro silné, aromatické druhy. Svazky svažte provázkem a pověste dnem vzhůru na tmavé, suché a větrané místo. Čím menší svazek, tím rychleji uschne a tím méně plísně hrozí. Ideální je svazek o průměru dvou až tří prstů.<br>
<br>
<br>
<br>
Zasklení lodžie vypadá jako jednoduchá zakázka, dokud člověk nezjistí, že špatně zvolený systém dokáže zkazit celý prostor. Nejde jen o to, jestli bude v zimě teplo. Rozhoduje především to, jaký typ zasklení odpovídá konstrukci lodžie, jejímu využití a tomu, jak se v ní bude větrat. Pokud se tyto tři věci podcení, vznikne skleník, ve kterém se nedá v létě vydržet a v zimě se v něm sráží vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte rozehřátím, které nenápadně rozdělí kolektiv. Osvědčuje se „barevné houpačky": děti se volně pohybují po místnosti a na zavolání barvy se musí dotknout předmětu stejné barvy. Kdo nestihne, dělá dřep, ale po deseti sekundách se vrací zpět. Tím se vyhnete klasickému vyřazování, které vyvolává pláč a hádky. Vychovatelka stojí tak, aby viděla na celý prostor, a barvy volí podle toho, co je v místnosti skutečně k dispozici. Chybou je vyvolávat barvy příliš rychle po sobě; děti se pak srazí a přestává je to bavit.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Před každou hrou dětem</strong> stručně vysvětlete cíl a ukažte jeden pokus nanečisto. Vysvětlování za pochodu vede k chaosu. Mějte připravené dvě varianty obtížnosti: jednu pro mladší, druhou pro starší. Pokud se hra protáhne nebo děti začnou zlobit, raději ji ukončete o minutu dřív, dokud je zábava. Ve družině nejde o výkon, ale o to, aby se děti hýbaly, smály a odcházely domů unavené, ale spokojené.<br>
<br>
<br>
<br>
Kartonové krabice od banánů, elektroniky nebo stěhování jsou pro dětskou hru cennější než plastové hračky. Děti potřebují prostor, který si samy přivlastní, a karton se dá kdykoli rozřezat, přelepit nebo vyhodit, až hra skončí. Na obchod a kuchyňku stačí dvě až tři pevné krabice, nůž, lepicí páska a nůžky na papír. Silnější krabice s dvojitou stěnou vydrží i otevírání a zavírání dvířek.<br>
<br>
<br>
<br>
Na rozvoj rovnováhy a spolupráce funguje „převozník". Děti stojí v řadě a podávají si mezi sebou předmět – třeba šátek nebo míček – nejprve rukama, potom jen lokty, nakonec nohama vsedě. Vyhrává družstvo, které předmět dopraví na konec řady nejrychleji, ale bez toho, aby ho upustilo. Pravidlo je jednoduché: když předmět spadne, řada se vrací na začátek. Počítejte s tím, že mladší děti potřebují delší čas a více povzbuzování. Nekárejte je za pomalost, jinak přestanou spolupracovat úplně.<br>
<br>
<br>
<br>
Ve školní družině se schází děti různého věku, temperamentu i pohybových schopností. Tradiční honičky a vybíjená sice fungují, ale brzy omrzí a často zvýhodňují ty rychlejší a průbojnější. Netradiční pohybové hry mají výhodu v tom, že zapojí i pomalejší nebo ostýchavější děti, protože v nich nejde jen o rychlost. Stačí k nim málo pomůcek a často žádné. Důležité je vybírat hry tak, aby se nikdo necítil trapně, když vypadne nebo udělá chybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte obchodem. Krabici postavte na bok, aby vznikla otevřená police směrem k dětem. Do horní hrany vyřízněte mělký otvor pro pokladnu, do kterého se vejde stará kalkulačka nebo miska na peníze. Police pod ní podepřete proužky kartonu ve tvaru písmene L a přelepte páskou z obou stran. Do regálů pak děti mohou skládat krabičky od čaje, jogurtové kelímky nebo nakreslené zboží. Pultová deska by měla končit asi v úrovni pasu dítěte, jinak se při hře hroutí přes okraj.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které zvládne i nejmenší prvňák Prostorově nenáročná je „sochařská dílna". Dvojice se chytí za ruce, jeden vede, druhý má zavřené oči a nechává se vést. Po dvou minutách si role vymění. Učí to důvěru a zároveň nutí děti zpomalit. Je třeba předem určit hranice, kam až se smí chodit, a odstranit židle a batohy. Typická chyba: nechat děti běhat po celé chodbě bez dozoru. Vždy určete jedno stanoviště, kde vychovatelka stojí a odkud má přehled.
