Základem je třídění ještě v lese nebo doma před čištěním. Na mrazení se hodí pevné druhy — hřiby, křemenáče, lišky, václavky, ale i bedly nebo ryzce. Naopak houby měkké, přerostlé nebo červivé nezmrazujte, po rozmrazení z nich zbude kaše. Červivost poznáte podle děr ve třeni a na klobouku; takové kusy raději usušte nebo zpracujte hned. Čistěte suchým hadříkem nebo štětcem, houby nikdy neperte pod vodou. Voda navíc se v mrazáku změní v led a poškozené buněčné stěny už nikdy nedrží tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi druhy, které stojí za pozornost, patří pečárka ovčí a pečárka polní. Rostou na pastvinách, mají bílé klobouky a růžové až hnědé lupeny, které se nikdy nesmí zbarvit dozelena. Dále žampiony, které poznáte podle typické vůně a tmavých výtrusů. Na travnatých místech se objevuje i čirůvka dvoubarvá, bezpečná a chutná, ale pozor na záměnu s čirůvkou májovou, která roste v lese. A konečně vzácnější závojenka olovová — tu nesbírejte, je smrtelně jedovatá a roste právě na loukách. Právě proto je nutné každý nález určit dvakrát: podle klobouku i podle třeně.<br>
<br>
<br>
<br>
Klobouk je čistě bílý, hedvábně lesklý, zpočátku zvoncovitý, později plochý, nikdy však dohněda. Na okraji bývají zbytky bílé plachetky. Lupeny jsou vždy bílé, husté a nepřirostlé ke třeni. Třeň je bílý, vláknitý, s prstenem, který je ale často opadaný nebo málo výrazný. Nejspolehlivější znak je pochva (volva) – blána, která objímá bázi třeně a vypadá jako roztržený bílý kalich. Musíš houbu vytrhnout i s kořenem, abys ji viděl.<br>
<br>
<br>
<br>
Houby nerostou podle kalendáře, ale podle vláhy a teploty. Než vyrazíte, podívejte se na dva tři dny zpět, ne jen na dnešní předpověď. Rozhoduje totiž součet srážek za poslední týden a noční teploty. Když naprší alespoň dvacet až třicet milimetrů a teploty v noci neklesnou pod deset stupňů, mycelium se rozjede. Naopak suchý týden s horkými dny znamená, že i v hustém lese najdete jen ojedinělé plodnice.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Přímo na podmáčeném</strong> dřevě podél potoka najdete penízovku sametonohou. Má tmavý, sametový klobouk a roste v trsech na trouchnivějících kmenech listnáčů, často olší nebo vrb. Další častou houbou je hlíva ústřičná, která preferuje kmeny buků a topolů, ale v blízkosti vody se objevuje méně, protože nesnáší trvalé promočení. Naopak na bahnitých náplavech a mezi kameny roste stroček trubkovitý, houba s nápadně tlustým třeněm a hluboce rýhovaným kloboukem. Je jedlá, ale snadno se zamění za stroček obecný, který může být za syrova mírně jedovatý. Proto ho vždy dobře tepelně upravte.<br>
<br>
<br>
<br>
Hřib satan patří k nejčastěji zaměňovaným jedovatým houbám v českých lesích. Roste od června do září, především v teplých listnatých porostech pod duby, habry a buky. Jeho klobouk má v mládí bělavou až šedobílou barvu, později přechází do šedoolivových nebo nahnědlých odstínů. Nikdy nemá červené zbarvení, což je první věc, která lidi plete. Mnozí totiž očekávají, že jedovatá houba musí být nápadně červená jako muchomůrka. Satan je nenápadný a právě proto se dostává do košíků.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si veďte vlastní poznámky. Zapište si datum, místo a počasí za poslední dny. Po jedné sezóně budete vědět, kdy vám to na vašem oblíbeném místě začíná. Předpověď je jen vodítko, skutečný stav lesa poznáte až na místě. Když je sucho, nechoďte a počkejte na změnu. Houby přijdou samy, když jim dáte vláhu a čas.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyberte si den podle toho, co chcete najít. Po vydatných deštích a teplých nocích rostou hřiby a křemenáče v prvních dvou až třech dnech. Pak přicházejí na řadu lišky, které vydrží déle a snesou i kratší sucho. Holubinky a ryzce se objevují i později, když už teploty klesají. Typická chyba je vyrazit hned po prvním dešti. Půda ještě není provlhčená do hloubky a najdete jen pár kusů. Druhá chyba je chodit za každého počasí. V horkém poledni houby rychle vysychají a v silném větru je přehlédnete.<br>
<br>
<br>
<br>
První signál je déšť, který přišel pozvolna. Přívalový liják steče po povrchu a půdě dá jen málo. Dlouhý, klidný déšť vsakuje a drží vláhu v horních vrstvách, kde rostou kořeny stromů a s nimi i houby. Druhý signál je teplota půdy. Když se půda přes den prohřeje a v noci výrazně nechladí, růst se rozběhne během dvou až tří dnů. Třetí signál je ráno mlha a rosa. Mlha v údolí znamená, že vzduch drží vlhkost a výpar je malý. Čtvrtý signál je vítr. Silný vítr půdu vysušuje, i když předtím pršelo.<br>
<br>
<br>
<br>
Prakticky to znamená: po dešti vyrazte druhý nebo třetí den ráno, kdy je chladno a vlhko. Vezměte si košík, ne igelitku, aby houby neplesnivěly. Nůž používejte k očištění, ale plodnici nevytrhávejte celou. Když je půda mokrá, stačí řezat těsně nad zemí. V suchém období hledejte stinné severní svahy, okraje potoků a mechové porosty, kde se vlhkost drží nejdéle.<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:410px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">
