Typická chyba je chodit po stejných místech jako ostatní. Houbaři mají tendenci se držet cest a okrajů lesa, kde je větší pohyb lidí. Přitom nejzajímavější nálezy bývají v místech, kam se nikdo nepodívá: v údolích podél potoků, na severních svazích, v hustém podrostu nebo na okrajích bažin. Další častou chybou je ignorovat roční období. Po dešti se plodnice objeví během několika dnů, ale po delším suchu může být stejný kmen měsíc prázdný. Sledujte proto srážky a teploty, ne kalendář.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nejlepší obrana je prevence</span>. Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte, a to na základě všech znaků, ne jen jednoho. Naučte se rozlišovat rourky, modrání dužiny a barvu třeně. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu nechte v lese. Hřib satan není vzácný a roste i v místech, kde se běžně chodí na hřiby. Opatrnost není zbytečná.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://live.staticflickr.com/7440/11695970003_88cee3ca62.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 011" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Jak houbu potvrdit a co dělat první Podezřelé místo nejdřív ohraničte a zjistěte vlhkost dřeva vlhkoměrem. Hodnoty nad dvacet procent znamenají riziko. Odřízněte malý vzorek napadeného dřeva i s povlakem, vložte ho do papírového sáčku a nechte posoudit mykologa nebo stavebního odborníka. Běžný postup je odstranit napadené dřevo minimálně půl metru za viditelnou hranicí napadení, protože podhoubí pokračuje dál, než kam dosáhne oko. Nikdy houbu nezakonzervujte nátěrem a nechte ji pod ním růst.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevokazné houby nejsou jen estetický problém na staré palubce. Dokážou rozložit nosné trámy, podlahy i krov během několika let a zároveň uvolňovat výtrusy, které dráždí dýchací cesty. Rozpoznat je včas znamená zachránit konstrukci i vlastní plíce. Rozhoduje přitom vlhkost dřeva, ne stáří stavby.<br>
<br>
<br>
<br>
Doma už jen dokončíte, co jste začali v lese. Pokud jste houby v lese očistili na sucho, stačí je krátce propláchnout pod tekoucí vodou, osušit a hned zpracovat. Ne namáčet. U větších hub odstraníte zbytek hlíny kartáčkem na houby nebo suchým hadrem. Lupeny u bedel a podobných hub se neoplachují, jen se vykrojí. Troudnatec ani jiné dřevokazné houby se neperou, jen oškrábou. Když tohle dodržíte, ušetříte si hodiny čištění a hlavně přinesete domů houby, které vydrží a nezničí vám celý košík.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je vysoušet jen povrch a věřit, že problém zmizí. Mycelium přežije v hlubších vrstvách a vrátí se, jakmile vlhkost stoupne. Druhá častá chyba je odstranit jen viditelné plodnice a trám ponechat. Třetí je ignorovat zdroj vody, ať jde o zatékající okap, prasklou izolaci nebo stoupající zemní vlhkost. Bez odstranění příčiny se houba objeví jinde.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Největší chybou je houby</strong> před cestou omývat nebo namáčet. Voda na povrchu urychlí kažení a zapaření. Stejně tak je chybou skládat houby na sebe do vrstev. Každá vrstva vytváří tlak a vlhko. Lepší je použít více menších nádob než jednu velkou. Pokud jedete delší trasu, udělejte přestávku a houby zkontrolujte. Při teplotě nad pětadvacet stupňů vydrží čerstvé maximálně dvě hodiny, aniž by se začaly měnit.<br>
<br>
<br>
<br>
Přímo na podmáčeném dřevě podél potoka najdete penízovku sametonohou. Má tmavý, sametový klobouk a roste v trsech na trouchnivějících kmenech listnáčů, často olší nebo vrb. Další častou houbou je hlíva ústřičná, která preferuje kmeny buků a topolů, ale v blízkosti vody se objevuje méně, protože nesnáší trvalé promočení. Naopak na bahnitých náplavech a mezi kameny roste stroček trubkovitý, houba s nápadně tlustým třeněm a hluboce rýhovaným kloboukem. Je jedlá, ale snadno se zamění za stroček obecný, který může být za syrova mírně jedovatý. Proto ho vždy dobře tepelně upravte.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastěji narazíte na dřevomorku domácí, konioforu sklepní a outkovku pestrou. Dřevomorka vytváří bílé vatovité povlaky s lupínky připomínajícími okurky a specificky zapáchá po houbách či plísni. Koniofora tvoří rezavé až hnědé plátky na zdech a ve spárách, outkovka zase šedobílé vějířky na trámech. Pokud dřevo při poklepu zní dutě, drolí se nebo se láme bez vláken, houba už pracuje uvnitř.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Po příjezdu domů houby</span> ihned zpracujte. Neodkládejte je do chladničky v původním košíku, protože chlad je sice zpomalí, ale vlhkost zůstane uzavřená. Rozložte je na plech nebo na noviny a nechte je v chladné místnosti bez přímého slunce. Teprve potom je čistěte a připravujte k jídlu. Pokud dodržíte tyto zásady, přivezete si z lesa houby, které nebudou cítit zatuchlinou a vydrží déle.<br>
<br>
<br>
<br>
Prevence stojí na třech věcech: suchu, vzduchu a kontrole. Udržujte vlhkost dřeva pod dvaceti procenty, opravujte zatékání okamžitě, větrejte sklepy a podkroví a dřevo nevkládejte přímo do betonu či zeminy. Jednou ročně prohlédněte trámy, podlahy a spodní části obvodových zdí. Když se objeví povlak, plíseň nebo zápach, řešte to hned, ne až po další sezóně.
