Pěstování hub doma není složité, ale vyžaduje trpělivost a čistotu. Nejčastěji se začíná s hlívou ústřičnou, protože roste rychle a snáší i méně ideální podmínky. Další možností je žampion nebo lesní houby v symbióze s kořeny, což je ale náročnější a pro začátek méně vhodné. Pokud chcete vidět výsledek brzy, vsaďte na hlívou.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: houbu otoč, zkontroluj lupeny, potom vyhrab kořen. Když u báze uvidíš bílou pochvu, končíš. Neber ji, nedávej do košíku, nenechávej ji na pařezu. Muchomůrka bílá obsahuje amatoxiny, které se nedají zničit vařením, smažením ani sušením. Stačí jediná plodnice pro dospělého člověka. U dětí je smrtelná i polovina.<br>
<br>
<br>
<br>
Záměna a časté chyby při sbě<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější záměna je s hřibem kolodějem (Suillellus luridus). Ten má na třeni výraznou červenou síťku na červeném podkladu, klobouk bývá světlejší, hnědooranžový, a rourky jsou v mládí žluté, později červené. Hřib kovář má síťku jemnější a třeň žlutý. Oba druhy jsou jedlé, ale koloděj se doporučuje vždy dobře tepelně upravit. Další modrající hřib je hřib siný (Cyanoboletus pulverulentus), který má šedavý klobouk a silně modrá dužninu – ten se sbírá jen zřídka. Pozor na hřib satan (Rubroboletus satanas), který je jedovatý: má bílý klobouk, červené rourky a masitý třeň s červenou síťkou, dužnina modrá jen slabě nebo vůbec.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: nejprve houbu podeberte opatrně nožem, abyste nepoškodili bázi třeně. Potom odřízněte klobouk v místě, kde se napojuje na třeň. Třeň podélně rozřízněte ostrým nožem. Sledujte, zda je dužnina homogenní, nebo zda se jedná o dutou trubici. U některých druhů se dužnina po rozříznutí zabarvuje – například u kozáka načervenalá, u hřibu modrá. To je důležitý určovací znak. Nakonec přičichněte k řezné ploše. Vůně může být příjemná houbová, ale také nepříjemná, chemická nebo mýdlová.<br>
<br>
<br>
<br>
Kontrola je jednoduchá: po roce vykopejte jednu sazenici a podívejte se na kořeny. Zdravé jemné kořínky mají bílé až krémové obaly nebo jemné vlášení. Pokud jsou kořeny tmavé a bez povlaku, mykorhiza chybí. Náprava spočívá v dodání čerstvé lesní půdy a vyloučení hnojení. Výsledek se nedostaví přes noc, ale během dvou až tří sezón se porost zpevní a růst se zrychlí.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správný substrát. Použijte buď hotový substrát s naočkovaným podhoubím, nebo si sami připravte směs z pilin, slámy a drceného dřeva. Substrát musí být sterilní, jinak ho přerostou plísně a konkurenční mikroorganismy. Nejjednodušší je zakoupit již naočkovaný substrát v PE sáčku, který stačí na několika místech naříznout a nechat prorůst. Pokud si připravujete vlastní, pasterizujte ho v horké vodě při teplotě kolem 70 °C po dobu jedné hodiny a nechte vychladnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: přílišné zalévání, které způsobí hnilobu; nedostatečná sterilizace, kvůli níž se objeví zelená nebo černá plíseň; a příliš vysoká teplota, při níž se podhoubí zastaví. Jakmile substrát zplesniví, je lepší ho vyhodit a začít znovu. Nikdy nepoužívejte vodu s chlórem přímo z kohoutku, nechte ji odstát. Také neotvírejte sáček příliš brzy, podhoubí musí nejprve prorůst celý substrát, obvykle to trvá 10–14 dní.<br>
<br>
<br>
<br>
V praxi to znamená, že holina po těžbě není připravená půda, ale mrtvé prostředí. Slunce ji vysuší, déšť spláchne humus a půdní struktura se rozpadne. Kdo sází stromky do takového místa bez podpory, často po pár měsících zjistí, že jehličí žloutne a semenáčky stagnují. Není to nedostatkem hnojiva, ale absencí hub.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhněte se dvěma častým chybám. První je chemické hnojení v prvních letech – dusík a fosfor v lehce rozpustné formě mykorhizu potlačují. Druhou je hluboké kypření a vytrhávání plevele i s kořeny v okolí sazenice. Tím přerušujete podhoubí, které se teprve vytváří. Plevel raději sekejte těsně u země, půdu nechte co nejvíc v klidu.<br>
<br>
<br>
<br>
Sucho je druhý nepřítel. Mykorhizní houby nesnášejí vysychání, proto mladé výsadby zalévejte méně často, ale vydatně, a to až ke kořenům. Mulč z listí nebo větviček udrží vlhkost a zároveň dodá organickou hmotu. Naopak černá fólie a holá půda symbiózu brzdí.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak mykorhizu vrátit do půdy Nejúčinnější je přenést lesní půdu z místa, kde už mykorhiza funguje. Stačí hrst vzrostlého humusu z pod staršího zdravého porostu stejného druhu stromu. Tuto půdu vmíchejte přímo ke kořenům sazenice při výsadbě, ne na povrch. Houby potřebují kontakt s jemnými kořínky, jinak se neuchytí. Stejně dobře poslouží i kořenový bal z mateřského stromu, pokud ho dokážete získat bez poškození.
