Před vložením do sušičky houby nakrájejte na stejně silné plátky, ideálně tři až pět milimetrů. Silné kusy schnou mnohem déle a v mezidobí mohou začít plesnivět. Velké klobouky rozkrojte na půl, malé nechte vcelku. Třeně nakrájejte podélně, ne na kolečka – lépe se vysuší a nelepí se na síta. Pokud jste houby nasbírali v dešti, nechte je nejdřív hodinu proschnout na novinách v místnosti, ne venku na slunci.<br>
<br>
<br>
<br>
Po usušení nechte houby vychladnout a teprve potom je uložte do vzduchotěsných nádob. Skladujte je na tmavém a suchém místě. Pokud jste sušili houby nasbírané v mrazu, před použitím je raději krátce povařte a ochutnejte. Některé druhy mohou po přemrznutí získat nahořklou chuť, i když byly předtím zdravé. Pokud si nejste jistí, zda houba vydrží mráz, raději ji nechte v lese. Bezpečnost je vždy důležitější než plný košík.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že kozák březový je houba, která se nekazí jen špatným zpracováním, ale i pozdním sběrem. Když ho najdete včas, odmění vás hutnou chutí, která připomíná kombinaci hřibu a klouzku. Když ho ale přehlédnete nebo zaměníte, můžete si z lesa přinést nudnou, nebo dokonce nebezpečnou houbu. Proto si před odchodem do lesa zopakujte znaky a berte jen to, co bezpečně poznáte.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat nebezpečí ještě před sběrem Zásadní je sledovat celkový tvar a růst. Muchomůrka zelená vyrůstá z pochvy, což je blanitý obal ukrytý v zemi. Když houbu vytrhnete, zůstane na bázi třeně bílá pochva, někdy částečně zasypaná hlínou. Proto houby nikdy neřežte u země, ale opatrně je vyjměte i s kořenovým koncem. Právě tam se skrývá nejdůležitější rozlišovací znak. Dalším vodítkem je vůně – muchomůrka zelená voní slabě po syrových bramborách, ale to je znak nespolehlivý a zkušenost nepomůže.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý: každou houbu vezměte do ruky, otočte ji, prohlédněte třeň, lupeny i bázi. Pokud si nejste jistí ani po prohlédnutí, položte ji zpět. Nikdy nemíchejte neznámé houby do jednoho košíku s jistými druhy. Doma pak každou houbu znovu zkontrolujte před vařením. Ani sušení ani vaření nezničí všechny toxiny, například u muchomůrky zelené odolává smrtelné jedy teplotě i sušení.<br>
<br>
<br>
<br>
Před konzumací houby po mrazu vždy tepelně upravte a ochutnejte jen malé množství. U nových druhů, které jste dřív nesbírali, si nejdřív ověřte určení u zkušeného houbaře nebo v atlase. Sledujte také předpověď – pokud má přijít další mráz, sběr se vyplatí jen v den, kdy teploty nad nulou vydrží aspoň pár hodin. Jinak je lepší počkat na oblevu a vyrazit znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
V českých lesích roste několik set druhů hub a jen hrstka z nich je smrtelně jedovatá. Přesto každoročně končí desítky lidí v nemocnici kvůli záměně, která vzniká zbytečně. Většina otrav se netýká vzácných exotických druhů, ale běžných muchomůrek, které si lidé spletou s jedlými houbami. Rozhodující není odvaha, ale schopnost zastavit se a přiznat si nejistotu.<br>
<br>
<br>
<br>
Zpracování se liší podle druhu. Hlíva a penízovka jsou výborné na rychlé restování nebo do polévky, ale nesmí se dusit příliš dlouho, jinak ztratí tuhost. Čirůvka fialová se hodí k nakládání do octa, protože po tepelné úpravě ztrácí výraznou barvu i část aroma. Václavky je nutné před použitím krátce povařit a vodu slít, jinak mohou způsobit zažívací potíže. Sušení po mrazu nedoporučuji u druhů, které byly promrzlé na dřeni — usuší se, ale při rehydrataci se rozpadnou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je spoléhat na jeden znak. Lidé si pamatují, že muchomůrka zelená má bílý klobouk a bílé lupeny, a pak si doma pletou s žampionem nebo pečárkou. Jenže právě barva lupenů se u mladých plodnic mění a u některých jedlých druhů je také bílá. Stejně tak prstenec na třeni není spolehlivý znak, protože ho mají i jedlé druhy. Jedovatá muchomůrka zelená ho má navíc často nevýrazný nebo poškozený.<br>
<br>
<br>
<br>
Typický omyl nastává u mladých plodnic, kdy klobouk ještě neopustil pochvu a vypadá jako bílé vajíčko. V této fázi se dá splést s pýchavkou nebo s holubinkou. Pokud houbu neumíte bezpečně určit v tomto stádiu, nechte ji v lese. Stejně tak platí, že jedovaté druhy rostou i na místech, kde jste dřív sbírali jedlé houby. Místo sběru není zárukou bezpečnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se objeví po požití hub nevolnost, zvracení, průjem nebo naopak zástava močení, nečekejte na druhý den. Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a vezměte s sebou zbytky hub nebo alespoň jejich fotografii. Čím dříve se dostanete do nemocnice, tím větší je šance na přežití. Nejlepší ochranou není znalost všech druhů, ale ochota nejíst houbu, u které si nejste stoprocentně jistí.
