Kováře zpracujte co nejdříve po sběru. Očistěte klobouk od jehličí a hlíny suchým hadříkem nebo štětečkem, třeň seřízněte u báze. Plodnice nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Modrání při krájení je normální a není známkou kažení. Před tepelnou úpravou plátky krátce povařte v osolené vodě asi 10 minut a vodu slijte – tím se odstraní případné zažívací potíže a ztratí se i mírná hořkost. Poté je můžete dusit na cibulce, přidat do smetanové omáčky, do guláše nebo naložit do octa. Sušení se u kováře nedoporučuje, protože dužnina po usušení tvrdne a ztrácí chuť. Mrazení je vhodné jen po předchozím povaření.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečnostní pravidlo je jednoduché: namočené houby, které nebyly do dvou hodin zpracovány nebo uloženy v chladu, vyhoďte. Platí to i pro houby, které jste namočili jen na 20 minut, ale zapomněli je na lince. Počítejte s tím, že otrava z hub se projeví až za 6 až 48 hodin a může skončit hospitalizací. Pokud si nejste jistí, raději o žeň přijdete než riskovat zdraví. Houby jsou levné, ale játra a ledviny si nepořídíte nové.<br>
<br>
<br>
<br>
Jehličí pod smrky a borovicemi bývá vlhké, kyselé a plné opadu, přesto se v něm houby často objevují ve větším množství než v listnatém lese. Není to náhoda. Jehličnany udržují v půdě stabilnější vlhkost, tlumí výkyvy teplot a jejich opad se pomalu rozkládá, takže pod nimi vzniká specifické mikroklima. Kdo hledá jen v trávě a na okrajích cest, přichází o velkou část úlovku.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už máte sběr doma a u některé plodnice váháte, oddělte ji. Nepřidávejte ji do jídla, nesušte ji, nezavařujte. Zabalte ji zvlášť a pokud možno ji vezměte k někomu, kdo druhy skutečně zná — mykologovi, zkušenému sběrači, na konzultaci. Ukažte celou plodnici, ne jen klobouk. Fotka z mobilu bývá nedostatečná, protože nezachytí vůni, barvu dužiny ani reakci na vzduch. A pokud nikoho takového nemáte, plodnici vyhoďte. Ztráta jedné houby je nesrovnatelně menší než riziko.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na záměnu s jedovatými druhy. V jehličí roste například závojenka olovová nebo muchomůrka tygrovaná, které si někteří pletou s jedlými houbami. Nikdy neberte plodnici, kterou si nejste jistí. U řezu vždy zkontrolujte barvu a strukturu, zda se nemění a zda není cítit chemicky. Sbírejte jen zdravé, pevné houby a doma je hned zpracujte, protože v jehličí nasbírané plodnice rychle vlhnou.<br>
<br>
<br>
<br>
Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod smrky, borovicemi, buky, duby nebo břízami, a to podle druhu. Mnohé preferují okraje lesních cest, mechové porosty, stráně nebo místa s narušenou půdou. Po vydatných deštích a teplém počasí přichází hlavní vlna růstu, obvykle od června do října. Na jaře se objevují první druhy, na podzim zase jiné. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lépe se hledají v ranním světle.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je spoléhat na jedno vodítko. „Roste na stejném místě jako loni, tak to bude ono" neplatí, protože podhoubí se mění a plodnice se mohou objevit i tam, kde dřív nebyly. Stejně tak neplatí, že houba ohlodaná zvířaty je bezpečná — zvířata mají jinou toleranci a něco jiného je nezajímá. Nedávejte na barvu klobouku samotnou, protože déšť, slunce a stáří ji mění. A nikdy nemíchejte neznámé plodnice do jednoho košíku s jistými druhy, abyste si je doma nepletli.<br>
<br>
<br>
<br>
Při sušení hub, které potřebují delší tepelnou úpravu, nestačí je jen usušit. Sušením se toxiny neodstraní. Takové houby musíte před konzumací vždy nejprve povařit ve vodě a vodu vylít. Stejně tak nakládání do octa nebo oleje jedovatost nesnižuje. Další častá chyba je ochutnávání syrových nebo nedovařených hub při vaření. I malý kousek může způsobit zažívací potíže, pokud jde o druh, který vyžaduje delší var.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba při sběru hub není neznalost druhů. Je to spěch. Lidé vidí plodnici, která se podobá tomu, co znají, utrhnou ji a doma ji porovnávají s obrázkem. Jenže právě v té chvíli už je pozdě: záměna s jedovatým dvojníkem se řeší v lese, ne v kuchyni. Pokud si nejste jistí, nikdy plodnici neberte. Nejde o zbabělost, ale o jediné spolehlivé pravidlo, které drží.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy a jak v jehličí hledat Po dešti vyrazte do lesa druhý až třetí den. Půda musí být provlhlá, ne přemokřená. Ráno bývá v jehličí mlha a chlad, houby rostou pomaleji, ale drží déle. Procházejte pomalu a dívejte se pod nohy, protože plodnice často vyrážejí přímo z vrstvy jehličí a splývají s okolím. Pomáhá rozhrnovat jehličí holí nebo rukou v rukavici, ale vždy jen lehce, abyste neponičili podhoubí.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení hub v troubě nebo v sušičce je bezpečné jen tehdy, když se teplota pohybuje mezi 40 a 50 °C a houby jsou nakrájené na tenké plátky. Při vyšší teplotě se houby zvenčí zatáhnou, ale uvnitř zůstane vlhko, což je ideální živná půda pro plísně. Po usušení musí být houby křehké, při ohnutí se lámou, nikoli ohýbají. Pokud jsou po vychladnutí měkké nebo lepivé, patří do koše, i když vypadají dobře.
