Důležité je sledovat, co se děje po skončení hry. Pokud dítě odchází podrážděné, snadno se rozpláče kvůli maličkosti, odmítá mluvit nebo se naopak chová agresivně vůči sourozenci či kamarádovi, hra mu pravděpodobně nesedla. Stejně tak si všímejte, jestli se té samé hře začne vyhýbat, nebo jestli o ní mluví negativně i s odstupem. Opakované vyhýbání je spolehlivější signál než jeden špatný den.<br>
<br>
<br>
<br>
Dvanáct ověřených kusů, které zvládnete za večer: meč ze sendvičového kartonu, štít s rukojetí z ruličky, koruna s gumičkou, plášť z prostěradla, kouzelnická hůlka z tyčky a koule z alobalu, loutka na špejli, divadelní kulisy z velkých krabic, maska z papírového talíře, peněženka z filcu, mapa na čajem barveném papíru, zvonek z PET lahve a knoflíků, truhla z krabice od bot a pochodeň z ruličky a červeného papíru. Každou z nich postavíte z toho, co už doma máte, a když se rozbije, opravíte ji za minutu.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: napište si na papír, kolik lidí skutečně bude hrát, jak staré je nejmladší dítě a kolik minut jste ochotni u hry strávit. Pak hledejte hru, která splňuje všechny tři body, a ne jen dva. Pokud hra nesedí na počet hráčů, vyřaďte ji, i když je jinak skvělá. Radši méně her, které se opravdu hrají, než police plná krabic, které se otevřou jednou.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že je hádanka příliš lehká nebo naopak moc těžk<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Co hrát, když jste jen d</span><br>
<br>
<br>
<br>
První hodina s novou skupinou rozhoduje o tom, jak bude vypadat celý zbytek kurzu. Nejde o to mít dokonalý scénář, ale o to nastavit jasná pravidla a zároveň nechat prostor pro přirozený kontakt. Trapné ticho vzniká nejčastěji ve chvíli, kdy lektor čeká, že se lidé sami představí, nebo když položí otázku do prázdna a nikdo neodpoví. Řešení je jednoduché: nepředávejte iniciativu hned na začátku skupině, ale veďte ji vy.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte něčím, co nevyžaduje znalost jmen ani osobní odhalení. Dobře funguje krátká aktivita, při které každý řekne jednu větu – například co ho přivedlo na tento kurz nebo jakou má s tématem zkušenost. Než se zeptáte, řekněte to sami o sobě. Ukažte, že odpověď nemusí být dlouhá ani dokonalá. Tím snížíte napětí a lidé zjistí, že nemusí mít strach z chyby.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhněte se typickým chybám: nenuťte nikoho mluvit před celou skupinou hned v první minutě, nezadávejte příliš složité otázky a neopravujte každou chybu okamžitě. Opravy dělejte až po dokončení aktivity a jen ty, které brání porozumění. Také nedělejte předpoklady o tom, co kdo umí – raději si úroveň ověřte jednoduchými otázkami během aktivity. Pokud někdo mlčí, nechte ho být a obraťte se na jiného. Ticho není selhání, je to informace, že potřebuje více času nebo jinou formu zapojení.<br>
<br>
<br>
<br>
Pravidla a rytmus, které předcházejí tichu Hned v první hodině nastavte rytmus, ve kterém se střídá mluvení, poslech a krátká samostatná práce. Pokud necháte příliš dlouho jeden typ činnosti, pozornost opadne a nastoupí nejistota. Naopak příliš rychlé střídání bez vysvětlení mate. Osvědčuje se krátce vysvětlit, co bude následovat, a pak to udělat. Například: „Teď si každý ve dvojici řeknete jednu větu o tom, co vás dnes čeká." Dvojice jsou bezpečnější než velká skupina, protože se lidé snáze zapojí.<br>
<br>
<br>
<br>
Na konci první hodiny shrňte, co jste dělali, a zeptejte se, co bylo příjemné a co naopak. Odpovědi vám pomohou upravit druhou hodinu. Nebojte se říct, že se příště zaměříte na to, co dnes vzbudilo největší nejistotu. Tím dáváte najevo, že vám záleží na skupině, a zároveň získáváte konkrétní podněty. První hodina nemusí být dokonalá – stačí, když lidé odejdou s pocitem, že vědí, co budou dělat, a že se mohou zapojit bez obav.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
