Praktický postup: procházejte břeh pomalu, zastavujte se u každého padlého kmene a dívejte se i pod něj. Vlhkost drží pod dřevem, a tam bývá mycelium nejaktivnější. Sbírejte jen plodnice, které jsou pevné a čisté. Nikdy neberte houby z bahna, kde hrozí, že se do klobouku dostanou těžké kovy nebo bakterie z vody. Typická chyba je také to, že lidé sbírají houby po vydatných deštích, kdy jsou přemokřené a rychle se kazí. Nejlepší čas je druhý nebo třetí den po dešti, kdy plodnice dorostou, ale ještě nejsou rozpadlé.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy už je vyhození jasná volba? Když je plíseň viditelná i po vyčištění, když se rozpadá vnitřní podšívka, když pach proniká i do ponožek během nošení, nebo když se objeví kožní vyrážka či svědění, které po výměně bot zmizí. U sportovní obuvi s pěnovou mezipodešví se navíc může stát, že materiál nasákne pot a už ho nevypustí. V takovém případě je lepší boty vyhodit, než riskovat opakované infekce. Nový pár není prohra – je to prevence.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdo chce sbírat opakovaně, měl by si vést jednoduchou evidenci. Stačí si pamatovat, odkud jste houby vzali, a příště se vyhnout místům, kde jste jich utrhli příliš mnoho. Nikdy neseberte všechny plodnice na jednom místě. Vždy nechte alespoň jednu nebo dvě na místě, aby se mohly rozšířit výtrusy. Pokud si nejste jistí, zda je houba jedlá, raději ji nechte být. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli podhoubí, které zbytečným vytržením trpí.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://live.staticflickr.com/3788/11696090784_667f385d9d.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 003" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Když houbu vytáhnete, vezměte do ruky nůž s krátkou čepelí. Seřízněte třeň těsně nad zemí, ne výš. Hlína, jehličí a mech se drží na třeni i klobouku. Klobouk otřete prsty nebo hadříkem, jenž máte v kapse. Nepoužívejte vodu — vlhká houba se rychleji kazí a rozmočí celý košík. Zvlášť u hřibů platí, že spodní část třeně bývá plná zeminy; seříznutím získáte čistý kus a doma už jen zkontrolujete, zda není červivý.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba začátečníků je spoléhat na jedno kritérium. Například „má rourky, tak je jedlý" – to není pravda, existují i nejedlé hřiby, které mají rourky, ale jsou hořké nebo mírně jedovaté. Další chybou je sbírat houby, které se podobají známému druhu, ale liší se v detailu. Vždy si před sběrem prostudujte alespoň tři znaky, které daný jedlý druh odlišují od nejedlých dvojníků. Pokud si nejste jistí, houbu nechte v lese. Raději o jednu jedlou houbu méně než o zdraví více.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické omyly se opakují. Prvním je spoléhání na barvu: „červená je jedovatá, hnědá je dobrá" neplatí, existují jedlé i jedovaté houby v každé barvě. Druhým je sběr podle fotky z mobilu bez znalosti variace druhu. Třetí je sběr do jednoho koše bez přepážky, kdy se plodnice navzájem dotýkají a drobné úlomky se přenesou i na jedlou část. Čtvrtým je přesvědčení, že houba po provaření ztratí jedovatost. To platí jen u některých druhů a jen po určité úpravě, u jiných toxinů teplo nic neudělá. Pátým je sběr podle rady někoho, kdo houby sám nejí.<br>
<br>
<br>
<br>
Sběr hub je činnost, při které se lidé často soustředí jen na to, co vidí nad zemí. Zapomínají však, že houba, kterou utrhnou, je jen plodnice. Vlastní organismus, podhoubí, zůstává skrytý v půdě nebo v trouchnivějícím dřevu. Právě na něm závisí, zda na stejném místě vyrostou houby i v dalších letech. Kdo podhoubí poškodí, může si na dlouho zničit oblíbenou lokalitu.<br>
<br>
<br>
<br>
Podhoubí je síť vláken, která prorůstá substrátem. U mykorhizních druhů je propojené s kořeny stromů, u saprofytů rozkládá opadanku nebo dřevo. Plodnice vyrůstá jen tehdy, když má podhoubí dost sil a vhodné podmínky. Pokud při trhání vytrhnete i kus půdy nebo dřeva, přerušíte vlákna a narušíte celou kolonii. Obnažené podhoubí navíc vysychá a snadno ho napadnou plísně nebo bakterie.<br>
<br>
<br>
<br>
Někteří houbaři se domnívají, že po utržení houby je nutné na místo něco přidat, třeba mléko nebo cukr. To je zbytečné a může to podhoubí spíš uškodit. Stejně tak není vhodné místo zalévat. Podhoubí si poradí samo, pokud mu nebudete stát v cestě. Důležité je nechat lokalitu v takovém stavu, v jakém jste ji našli. To znamená žádné vyhrabávání mechu, žádné přemisťování pařezů a žádné odnášení větších kusů dřeva, na kterých rostou houby.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je vytrhávání celých trsů i s kořínky. U některých druhů to sice možné je, ale vždy záleží na typu podloží. V jehličí nebo listí stačí houbu vytáhnout a důlek zarovnat. Naopak v písčité půdě raději odřezávejte, protože vytažením se podhoubí snadno přetrhne. Další chybou je přílišné sešlapávání okolí. Když po místě chodíte tam a zpět, zhutníte půdu a podhoubí přestane dýchat. Sbírejte proto z jednoho místa a snažte se našlapovat mimo bohaté plodnice.
