Pamatujte, že kozák březový je houba, která se nekazí jen špatným zpracováním, ale i pozdním sběrem. Když ho najdete včas, odmění vás hutnou chutí, která připomíná kombinaci hřibu a klouzku. Když ho ale přehlédnete nebo zaměníte, můžete si z lesa přinést nudnou, nebo dokonce nebezpečnou houbu. Proto si před odchodem do lesa zopakujte znaky a berte jen to, co bezpečně poznáte.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/0Xc-BObLmSg/hq720.jpg" alt="#79 - Prohlídka našeho bytu „Co všechno obětujeme pro vlastní bydlení?“" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Muchomůrka zelená se řadí k nejnebezpečnějším houbám Evropy. Problém není v tom, že by rostla vzácně — naopak, najdete ji poměrně běžně od nížin do podhorských poloh. Potíž spočívá v tom, že se na první pohled tváří nenápadně, podobně jako řada jedlých druhů. Riziko nespočívá v neochutnání, ale v tom, že si ji lidé spletou a sní.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak postupovat, když najdete první plodni<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je zmrazit houby nasolené nebo s cibulkou. Cibule po rozmrazení zhořkne a sůl změní strukturu. Další chyba je plnit mrazák ještě teplými houbami – zvyšují teplotu okolních potravin a podporují tvorbu námrazy. Stejně tak nebalte houby do tenkých mikrotenových sáčků, snadno se proděraví a houby vyschnou. Pokud si nejste jistí druhem, raději ho nezmrazujte vůbec. Některé houby, například hřiby, jsou po zmrazení výborné, jiné, jako ryzce, ztratí typickou chuť a je lepší je usušit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je hnojení minerálním dusíkem hned po výsadbě. Dusík v lehce přijatelné formě potlačuje tvorbu mykorhizy – strom si řekne, že symbionta nepotřebuje. Stejně škodí hluboká orba a používání herbicidů na bázi glyfosátu v okolí kmene. Další častá chyba je výsadba do čistě rašelinového substrátu bez příměsi místní půdy.<br>
<br>
<br>
<br>
Před vařením houby nakrájejte na tenké plátky a krátce orestujte na cibulce nebo šalotce. Teprve potom je podlijte vývarem a nechte krátce probublat. Nikdy je nevařte dlouho, jinak ztvrdnou. Rizoto pak bude mít správnou konzistenci a houby v něm nebudou rušit.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: pro rizoto se z dřevokazných hub hodí pouze hlíva ústřičná a penízovka sametonohá, a to jen mladé a měkké plodnice. Vše ostatní nechte v lese. Rizoto pak bude mít plnou chuť a správnou texturu, aniž byste riskovali zažívací potíže nebo zkažený oběd.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častou chybou je záměna jedlých druhů s nejedlými nebo mírně jedovatými, které rostou na stejném substrátu. Například outkovka pestrá je sice nejedovatá, ale pro rizoto naprosto nevhodná. Vždy si proto houbu nejprve určete podle klobouku, lupenů a třeně. Pokud si nejste jisti, neberte ji.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, která houba na dřevě se do rizota hodí Rozhodující není jen druh, ale stáří a část plodnice. Mladé, svěží plodnice hlívy ústřičné nebo penízovky se dají použít, ale musíte je nejprve očistit od zbytků dřeva a jehličí. Staré, vyschlé nebo naopak přemokřené plodnice vyhoďte. Také platí, že čím blíže ke kmeni houba roste, tím je tvrdší. Odřezávejte jen klobouky, nožičky nechte na místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je sbírat houby na dřevě, které rostou na jehličnanech, a rovnou je hodit do rizota bez předchozí úpravy. Některé druhy mají hořkou chuť, která se vařením ještě zvýrazní. Proto vždy ochutnejte malý kousek po orestování. Pokud je hořký nebo příliš tuhý, raději ho vyhoďte a rizoto připravte bez něj.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastěji se v lese na pařezech a kmenech objevují druhy jako hlíva ústřičná, penízovka sametonohá, lesklokorka, šedivka, nebo outkovka. Zatímco hlíva a penízovka mají relativně měkké, masité plodnice, které se dají použít, outkovky a lesklokorky jsou tvrdé jako korek. Pokud je nakrájíte a přidáte do rizota, zůstanou v něm jako gumové kousky a celé jídlo zničí.<br>
<br>
<br>
<br>
Sbírat houby rostoucí na dřevě a cpát je do rizota se zdá jako skvělý nápad, dokud si člověk neuvědomí, že většina z nich patří mezi dřevokazné druhy s tuhou, vláknitou strukturou, která se v horké vodě nerozvaří, ale rozpadne na dřevitou drť. Právě tady vzniká první zásadní chyba: lidé zaměňují jedlost za vhodnost k vaření. Houba může být jedlá, ale její textura je pro rizoto naprosto nevhodná.
