Co udělá s pamětí, když si pexeso vyrobíte sami?

Čas je nejčastější zdroj problémů. Domluvte si pevný konec hry a buďte na trase dřív, než se setmí. Pokud se někdo nevrátí včas, nečekejte do noci – začněte pátrat podle předem daného postupu. Volejte na známá čísla, ohlaste trasu a popište, co měl člověk na sobě. Fotka výstroje před startem je rychlejší než deset minut vzpomínání, jestli měl zelenou bundu, nebo modrou.<br> <br> <br> <br> Pravidla musí být jednoduchá a hlavně viditeln<br> <br> <br> <br> Typická chyba je příliš mnoho dvojic najednou. Hra se pak vleče, dítě ztrácí pozornost a končí u náhodného otáčení. Držte se pravidla, že počet dvojic má být takový, aby jedno kolo trvalo dvě až tři minuty. Další chyba je vyrobit karty jednou a nechat je navždy. Papír se ohne, obrázky se odlepí a hra ztratí smysl. Vyrobte raději sadu menší, ale znovu použitelnou, klidně v plastovém obalu.<br> <br> <br> <br> Poslední trojice je klidnější. Pozorovací hra – všichni si na chvíli zavřou oči, pak jeden popíše, co se změnilo (např. kdo si sedl jinam). Slovní kopaná – říkáte slova na poslední písmeno, ale jen podstatná jména. Kdo zopakuje slovo, prohrává. Večerní otázka – každý dostane otázku typu „Co ti dnes udělalo radost?" a odpoví jednou větou. Není to soutěž, ale uzavření dne. U této hry se často stává, že se kruh rozpadne do tichých rozhovorů – a to je v pořádku.<br> <br> <br> <br> Pexeso zná skoro každý. Dvojice obrázků, otáčení kartiček, snaha zapamatovat si, kde co leží. Jenže klasická hra má jedno omezení: je hotová. Někdo jiný rozhodl, kolik kartiček bude, jaké obrázky ponese a jak těžké bude je od sebe rozeznat. Jakmile děti hru zvládnou, přestane je bavit. Řešením není kupovat další a další sadu, ale pochopit princip a udělat si vlastní variantu.<br> <br> <br> <br> Rekvizity nemusí být dokonalé, aby hra fungovala. Rozhoduje, zda jsou dost velké na to, aby je bylo vidět, dost pevné, aby přežily alespoň jedno odpoledne, a dost lehké na nošení. Většina materiálů se najde doma: karton, PET lahve, ruličky od papírových utěrek, staré prostěradlo, provázek, izolepa, tavná pistole, nůžky a barvy. Než začnete lepit, načrtněte si na papír, jak má rekvizita vypadat z dálky — detail, který oceníte z metru, děti z pěti metrů neuvidí.