<img src="https://i.ytimg.com/vi/j1TYTdZc7Js/hq720.jpg" alt="Jak snadno vylepšit kuchyni" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: 800;">Než se pustíte do sušení,</span> záleží hlavně na tom, jakou bylinku máte před sebou. Rostliny s tuhými, dřevnatými stonky a malými lístky – tymián, oregano, saturejka, rozmarýn – snášejí sušení nejlépe. Naopak bazalka, máta, meduňka nebo petrželová nať ztrácejí při pomalém schnutí chuť i barvu. U nich je lepší zpracovat je co nejdřív, případně je zamrazit v oleji nebo ve vodě do kostek.<br>
<br>
<br>
<br>
První chyba je nechat na lince věci, které se používají jednou za měsíc. Na pracovní desce má zůstat jen to, co bereš denně: nůž, prkénko, případně základní koření. Mixér, toustovač nebo kuchyňská linka se zásuvkami patří do skříně, i když to znamená každé ráno je vytáhnout. Ušetřená plocha na desce je v panelákové kuchyni cennější než pohodlí při vytahování.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Poslední věc, kterou lidé</span> podceňují, je zrušení objednávky. Když nákup vrátíte nebo zrušíte, cashback se automaticky stornuje. A pokud jste použili slevový kód, kterým jste získali zboží výhodněji, může se stát, že při vrácení přijdete i o část původní slevy. Nákup s dvojí úsporou má smysl jen tehdy, když si zboží opravdu necháte. Jinak se celý mechanismus rozpadne a vy ztratíte přehled o tom, co vám vlastně bylo vráceno.<br>
<br>
<br>
<br>
Šifrovací hra pro děti vypadá na papíře jednoduše: schováte pár indicií, děti luští a běhají po zahradě. V praxi se ale často stane, že první šifra je příliš těžká, druhá příliš snadná a třetí děti omrzí. Rozdíl mezi hrou, která funguje, a hrou, kterou děti po deseti minutách vzdají, není v počtu šifer, ale v přípravě. Nejlepší je začít od konce: nejdřív si rozmyslete, kde hra skončí a co tam děti najdou. Teprve pak zpětně vymýšlejte cestu.<br>
<br>
<br>
<br>
Podle světla rozdělte rostliny do tří skupin. První potřebují přímé slunce alespoň šest hodin denně: muškáty, petúnie, surfinie, lantany, gazánie nebo bylinky jako tymián a rozmarýn. Druhá skupina zvládne polostín, tedy slunce jen ráno nebo k večeru: begónie, fuchsie, netýkavky, hvozdíky. Třetí skupina roste ve stínu: břečťan, kapradiny, hosty, bohyšky, některé drobnolisté keře. Když dáte slunomilnou rostlinu na severní balkon, vytáhne se do výšky, má bledé listy a květy nasadí jen výjimečně. Stínomilnou rostlinu na přímém slunci spálí listy během několika horkých dnů.<br>
<br>
<br>
<br>
Každý má jinou nohu – širší, užší, vyšší nárt. Vyzkoušej víc modelů v jedné velikosti a sleduj, kde tě tlačí. Tlak na kloubu palce nebo na nártu znamená, že bota není pro tvůj tvar. Naopak mírný tlak v celé délce je v pořádku, protože materiál se časem trochu povolí. U prvních bot se vyhni agresivně zahnutým modelům. Ty jsou pro převisy a zkušené lezce. Na umělé stěně s kolmými cestami ti bude stačit mírně zahnutá nebo rovná bota s pevnější podrážkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je moc šifer na malém prostoru. Děti se pak soustředí na přesun, ne na luštění, a hra se zvrhne v závod. Další častá chyba je řešení, které dospělý považuje za zřejmé, ale dítě ho nikdy nevidělo. Vyhněte se šifrám založeným na znalostech, které děti ještě nemají. Stejně tak nepoužívejte příliš dlouhé texty. Pokud šifra zabere víc než dvě minuty, děti začnou odbíhat.<br>
<br>
<br>
<br>
Na zahradě využijte to, co už tam je: strom, plot, kbelík, houpačku. Indicie můžete připevnit provázkem, zavěsit na větev nebo schovat pod květináč. Na konci hry dejte dětem odměnu, kterou si rozdělí samy. Nemusí to být nic velkého, stačí drobnost, kterou si odnesou. Pokud chcete hru opakovat, obměňte vždy jen část šifer. Děti si pamatují místa, ne obsah. A když se hra povede, poznáte to podle toho, že ji chtějí hrát znovu hned.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si připravit předem, aby se hra nezasekla Před startem si projděte celou trasu pěšky, a to i na zahradě. Zjistíte, kde je terén nepřehledný, kde může být indicie utržená větrem nebo kde si jí nevšimnou. Všechny pomůcky vložte do uzavíratelných sáčků, obzvlášť pokud je ráno mokro. Ke každé šifře si napište nápovědu, kterou můžete nabídnout, když se děti zaseknou. Nápověda nemá být řešení, ale nasměrování: „Zkuste se podívat, co je na papíře napsané pozpátku." Počítejte s tím, že děti poběží, budou se překřikovat a některé indicie přehlédnou. Trasu proto veďte tak, aby se dala projít i pomaleji.<br>
<br>
<br>
<br>
Pro děti od pěti do osmi let stačí tři až čtyři zastávky. Každá šifra by měla mít jasné zadání a rychlé řešení. Osvědčuje se jednoduchá záměna písmen za čísla podle abecedy, obrázkové šifry nebo čtení zrcadlově. Pro starší děti přidejte práci s mapou, azimutem nebo indicií, která se skládá z více částí. Důležité je, aby šifra vždy vedla k dalšímu místu. Pokud děti luští jen proto, aby dostaly další papír, hra ztrácí tah.
