Pátá zásada se týká okamžitého servírování. Křupavost je pomíjivá. Jakmile hotové kusy položíte na talíř a přikryjete je, pára se uzavře a kůrka změklá. Nechte je proto odpočívat na mřížce nebo na papírové utěrce, která vsákne přebytečný tuk, a podávejte co nejdříve. Sůl přidávejte až po osmažení, protože sůl v oleji podporuje jeho rozklad. Pokud budete těmito pravidly řídit, olej vydrží déle čistý a kůrka bude křupat při každém kousnutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Sklo dvířek se čistí ještě za studena. Teplé sklo při kontaktu s vlhkým hadrem popraská, a to i u kvalitnějšího provedení. Nejúčinnější je pasta z jedlé sody a vody, nanesená v tenké vrstvě a nechaná působit deset minut. Pak ji setřete vlhkou houbou a dočistěte suchým hadrem. Na zatvrzelé černé usazeniny pomůže prostředek na spálené zbytky, ale nikdy nepoužívejte drátěnku. Mikroskopické škrábance se časem zanesou a sklo zůstane trvale šedé. Pozor také na čištění horkého skla vodou – i malá kapka znamená prasklinu.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nakonec myslete na to, k čemu ložnice slouží. Obývák má povzbuzovat, ložnice uklidňovat. Proto z barevné palety obýváku vypusťte ostré a saturované tóny, i kdyby se vám líbily. Ponechte ty tlumené, přidejte hodně bílé nebo přírodních materiálů a barvu používejte jako akcent. Výsledkem nebude kopie, ale plynulé pokračování – v obýváku barvu poznáte, v ložnici ji ucítíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá klasika je trvalé mokro. Dekorativní obal bez odtoku je pro pokojovky past. Voda se hromadí u dna, kořeny začnou hnít, přestanou přijímat živiny a listy žloutnou, i když zem vypadá vlhká. Řešení je jednoduché: po zalití nechte květináč patnáct minut vsáknout a zbytek vylijte. Pokud obal nemá odtok, vyndejte květináč ven, zalijte a vraťte až po okapání. U velkých kusů aspoň nakloňte nádobu a vodu slijte.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá zásada se týká přípravy potravin před smažením. Všechno, co jde do oleje, musí být suché. Mokré kousky způsobí, že olej začne prskat a pěnit, což je nejen nebezpečné, ale také to snižuje teplotu a křupavost. Obaly jako trojobal by měly být pevně přitisknuté, aby se v oleji neodlupovaly. Nadbytek mouky nebo strouhanky, který zůstane volně na povrchu, se v oleji připálí a olej ztmavne. Před vložením do oleje proto potraviny jemně oklepejte nebo je položte na mřížku.<br>
<br>
<br>
<br>
Textil a doplňky přenesou barvu líp než plechovka Nejrychlejší cesta k ladění je textil. Z obýváku vezměte jeden polštář, přehoz nebo kobereček a položte je na postel. Barvy se okamžitě propojí, aniž byste cokoli malovali. Pokud se vám to zdá málo, přidejte závěsy v podobném tónu, ale o stupeň světlejší. V ložnici platí, že méně je více: dva barevné prvky stačí, tři už začnou soupeřit. Doplňky měňte postupně, ne najednou – uvidíte, jak se světlo v místnosti během dne mění a která barva vydrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Barvy z obývacího pokoje se do ložnice nepřenášejí kopírováním odstínu na zeď. Funguje to jinak: nejdřív si v obýváku vytipujte dva až tři tóny, které vás skutečně uklidňují, a teprve pak je v ložnici zopakujte v menším měřítku. Ložnice je intimnější prostor, takže stejná barva tu bude působit jinak – obvykle tmavěji a těžkopádněji. Počítejte s tím a ubírejte sytost, ne přidávejte.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte u největší plochy. Pokud má obývák výraznou barvu na stěně za sedačkou, v ložnici ji použijte jen na jednu stěnu, ideálně tu, kterou nevidíte přímo z postele. Zbylé stěny nechte v neutrálu, který jste si odnesli z obýváku – třeba v teplé béžové nebo světle šedé. Vznikne spojení, aniž by ložnice vypadala jako zmenšenina obýváku. Častá chyba je natřít všechny stěny stejným odstínem jako v obýváku; výsledek pak působí stísněně a barva ztratí svou roli.<br>
<br>
<br>
<br>
Ekologická kůže není jen jedna látka. Pod tímto názvem se skrývá polyuretan, polyamid, voskovaný textil nebo směs s podílem recyklátu. Každý z těchto materiálů reaguje jinak na vodu, teplo i tření. Než začnete výrobek čistit, zjistěte, o jaký typ jde. Pomůže vám etiketa nebo pohled na rubovou stranu. Bez toho snadno použijete prostředek, který povrch naleptá nebo polepí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je čistit ekologickou kůži okenním prostředkem nebo lihem. Tyto látky rozpouštějí polyuretanový povrch a ten po pár použitích popraská. Stejně škodí i příliš horká voda. Další častá chyba je sušení na radiátoru nebo na přímém slunci. Materiál se vysuší, ztvrdne a začne se odlupovat. Sušte v místnosti při pokojové teplotě, volně rozložené, mimo zdroje tepla. Nikdy nepoužívejte fén.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: osvětlení. Obývák bývá přes den prosvětlený, ložnice často ne. Barva, která vypadá v obýváku svěže, může být v ložnici unavená a šedivá. Než koupíte barvu, natřete vzorek na čtvrtku a nechte ho v ložnici dva dny – ráno, odpoledne i večer při lampě. Teprve pak se rozhodněte. Další častá chyba je zapomenout na podlahu a dveře: pokud má obývák teplý dřevěný nábytek a ložnice chladný laminát, stejná barva na stěně je nebude spojovat, ale zvýrazní rozdíl.
