<img src="https://i.ytimg.com/vi/0SM49t_hdMY/hq720.jpg" alt="REKONSTRUKCE BYTU NA FLIP | Komplexní Návod KROK ZA KROKEM!" style="max-width:430px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Houby se kazí rychleji než většina ostatního jídla. Už po pár hodinách v teple se v nich množí bakterie a plísně, které ne vždy poznáte čichem. Zásadní rozdíl je v tom, jestli houby jen chladíte, nebo je zmrazíte. Chlazení jen zpomalí kažení, mražení ho téměř zastaví. Proto se každý druh houby hodí k jinému způsobu uchování a jinak dlouho vydrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Některé houby, například muchomůrka růžovka, hřib koloděj nebo klouzek, obsahují termolabilní látky, které se rozkládají až při delším varu. Obecně platí, že tyto houby vařte minimálně 20 až 30 minut v dostatečném množství vody. Vodu po prvním varu slijte, houby propláchněte a teprve poté je použijte do pokrmu. Pokud houby jen podusíte na pánvi, toxin zůstane a otrava může přijít i z malé porce. Nikdy nepoužívejte vodu z prvního varu jako základ polévky.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi typické chyby patří spoléhání na to, že houba „není hořká" nebo že ji „někdo už jedl". Chuťový test je k ničemu, protože smrtelně jedovaté druhy mohou chutnat příjemně. Stejně tak neplatí, že by muchomůrka zelená rostla jen pod určitým stromem. Může se objevit v listnatých i smíšených lesích, na okrajích cest i v trávě. Dalším omylem je domněnka, že stačí houbu ohřát na vyšší teplotu. Ani dlouhé vaření nebo sušení toxicitu neodstraní.<br>
<br>
<br>
<br>
Suché léto neznamená, že les je prázdný. Houby, které přežijí bez deště, mají jedno společné: rostou na dřevě, na živých stromech nebo v hluboké vrstvě listí, kde se vlhkost drží déle než v mechu na pasece. Pokud se vydáte hledat po týdnech bez srážek, nespoléhejte na náhodu. Vydejte se cíleně do míst, kde je stín, staré dřevo a málo větru.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí možností jsou houby rostoucí na trouchnivějícím dřevě, které nepotřebují déšť, ale stálou vlhkost ze dřeva. Patří sem penízovka sametonohá, jež roste v trsech na pařezech listnáčů od časného jara do podzimu. Má tmavě hnědý až sametový klobouk a bílé lupeny. Sbírejte ji jen z čistých pařezů, ne z dřeva u silnic nebo z chemicky ošetřených zahrad. Další je šupinovka nameko, která roste na živých i mrtvých kmenech a pozná se podle slizké, medově hnědé pokožky. Obě houby důkladně tepelně upravte, syrové mohou dráždit žaludek.<br>
<br>
<br>
<br>
Muchomůrka jízlivá (Amanita virosa) patří k nejnebezpečnějším houbám v českých lesích. Roste od července do října, nejčastěji v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, ale objevuje se i ve smíšených lesích. Je bílá od klobouku až po pochvu, což je právě ten hlavní znak, který ji odlišuje od jedlých druhů. Většina otrav vzniká proto, že si ji lidé spletou s žampionem, čirůvkou nebo mladou růžovkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně tepelně upravit houby, které potřebují delší v<br>
<br>
<br>
<br>
Kde hledat, když je půda na prach Druhý typ suchu přežívá díky symbióze s živými stromy. Klouzek sličný a klouzek zrnitý se objevují i v suchém létě pod borovicemi a smrky, protože vlhkost čerpají z kořenů. Roste v písčitých půdách, často na okrajích cest a v mladých porostech. Nepleťte si ho s nejedlým klouzkem kozím, který má hořkou chuť a šedozelený klobouk. Další spolehlivou houbou suchého léta je ryzec pravý, který roste pod borovicemi na písčitých a kamenitých místech. Najdete ho i tam, kde tráva usychá, protože podhoubí sahá hluboko.<br>
<br>
<br>
<br>
První skupinou jsou dřevokazné houby. Hlíva ústřičná roste na kmenech listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě a topolu, a to i v červenci a srpnu, kdy je půda vyschlá. Hledejte ji na mrtvých, ale ještě ne rozpadlých kmenech, ve výšce od kolen do pasu. Typická je růžicovitá trsovitá plodnice s klobouky vedle sebe. Pozor na záměnu s hlívu krásnou, která je jedlá jen po důkladné tepelné úpravě, a s nejedlými druhy rosolovitých hub. Pokud si nejste jistí, plodnici nechte v lese. Sbírejte jen ty, které mají bílé lupeny a příjemnou houbovou vůni.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu neberte. Platí jednoduché pravidlo: co neumíte stoprocentně určit, nepatří do košíku ani na talíř. Při sběru si vždy berte celou houbu i s bází a prohlédněte ji na místě. Doma ji ještě jednou zkontrolujte za dobrého světla. Když už dojde k otravě, nečekejte na příznaky — okamžitě volejte záchrannou službu a vezměte s sebou zbytek hub nebo jejich fotografii. Čím dříve se dostanete do nemocnice, tím větší je šance na přežití. Muchomůrka jízlivá není houba, u které se vyplatí riskovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: vezměte si nůž s pevnou čepelí, kartáček a košík, ne igelitku. Dřevokazné houby odřezávejte i s kouskem dřeva, lépe se pak určují. Na kmeni si všímejte, zda je houba přirostlá ke dřevu, nebo roste ze země. Pokud jde o nejedlou dřevokaznou houbu, poznáte to často podle tuhé, dřevnaté dužiny a nepříjemného zápachu. Domů berte jen plodnice, které bezpečně znáte. V suchém létě platí dvojnásob: raději méně a jistě než plný koš a pochybnosti.
