Důvěrové hry jsou cvičení, při kterém jeden člověk na chvíli odevzdá kontrolu druhému – padá do jeho náruče, nechá se vést se zavřenýma očima nebo se spoléhá na to, že ho partner včas zastaví. Nejde o soutěž ani o odvahu. Jde o to, jak rychle a přesně dokážeme číst signály druhého a jak jsme ochotni přiznat vlastní nejistotu. Proto se hodí do skupin, kde se lidé už trochu znají, ale ještě spolu nemluvili o hranicích.<br>
<br>
<br>
<br>
U starších dětí, zhruba od osmi let, přestává fungovat přímé zadání. Místo „něco si hraj" dejte otevřenou výzvu: postavte nejvyšší věž z kostek, kterou unese stůl, nebo vymyslete vlastní deskovou hru s pravidly na papíře. Nechte je, ať vám ji vysvětlí a vy si ji zahrajete. Tím se zabaví na hodinu a ještě procvičí vyjadřování. Když se začnou hádat o pravidla, nezasahujte hned — ať si to vyřeší samy. Dořešení sporu je součást hry.<br>
<br>
<br>
<br>
Noční hra pro mladší děti není zmenšená verze hry pro teenagery. Rozdíl je v tom, co děti zvládnou zpracovat: sedmileté dítě se v lese ve tmě orientuje jinak než dvanáctileté. Pokud chcete noční hru zařadit do programu tábora, musíte ji postavit na krátkých vzdálenostech, známém terénu a jasném světle. Jinak přijdete o bezpečnost i o pointu.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se zápis zaplní, nezačínejte nový sešit hned. Vraťte se na první stránku a napište, co z toho zůstalo. Teprve pak list otočte. Tím se z hromady poznámek stane sled rozhodnutí. A to je celý trik: nejde o to psát víc, ale vracet se k napsanému dřív, než zmizí pod dalším nápadem.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si všímat po hře, ne jen během n<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://freestocks.org/fs/wp-content/uploads/2018/10/jack_russell_terrier_in_the_car_closeup-1024x683.jpg" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejčastější chyba je koupit hru pro čtyři hráče, když doma hrají dva. Na krabici je uvedený rozsah, například 2–5 hráčů, ale hra může být při dvou hráčích nudná a při pěti zmatená. Vždy si přečtěte, pro kolik hráčů je hra skutečně vyvážená. Pokud máte jedno dítě, potřebujete hry pro dva, kde dospělý hraje jako rovnocenný partner, ne jako učitel. U tří a více dětí se hodí hry, kde se hráči střídají po jednom tahu, ne simultánní akce, které končí hádkou.
