Nejužitečnější je vlastní poznámkový sešit. Zapisujte si místo, datum, druh a znaky, které jste viděli. Postupně si vytvoříte vlastní atlas, kterému rozumíte nejlépe. Ten žádná aplikace nenahradí.

Nejužitečnější je vlastní poznámkový sešit. Zapisujte si místo, datum, druh a znaky, které jste viděli. Postupně si vytvoříte vlastní atlas, kterému rozumíte nejlépe. Ten žádná aplikace nenahradí. Nejčastější chyba je určovat houbu podle jednoho znaku nebo podle fotky v telefonu. Fotka zkresluje barvu a neukáže vůni, tvrdost ani reakci na vzduchu. Další past je sbírat do igelitky – houby se v ní rozmočí a znaky se ztratí. Ber raději košík nebo látkovou tašku a každý kus ulož zvlášť, aby se výtrusy nepromíchaly. Když si nejsi jistý ani po kontrole klobouku, třeně a výtrusného prachu, houbu nech v lese. Žádná večeře za to nestojí. Sbírejte pouze mladé plodnice, které mají pevný klobouk a třeň. Staré houby jsou tuhé, často napadené larvami a mohou obsahovat vyšší množství toxinů. Nikdy nesbírejte plodnice, které rostou na místech s možným únikem chemikálií, jako jsou okraje silnic, průmyslové zóny nebo skládky. Dřevo, na kterém houba roste, může být kontaminované, a tím i plodnice. Nejlepší obrana je prevence. Sbírejte jen houby, které bezpečně znáte, a to na základě všech znaků, ne jen jednoho. Naučte se rozlišovat rourky, modrání dužiny a barvu třeně. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu nechte v lese. Hřib satan není vzácný a roste i v místech, kde se běžně chodí na hřiby. Opatrnost není zbytečná. Nezapomínejte, že sběr je jen část. Naučte se lokalitu číst jako celek: orientace ke světovým stranám, sklon svahu, druh stromů, vlhkost půdy a roční období. Když si to spojíte, přestanete bloudit a začnete houby předvídat. A hlavně – nikdy neničte podhoubí. Vytrháváním a rozhrabováním hrabanky si zničíte místo na několik let. Sbírejte opatrně, odřezávejte nebo vykroutte plodnici a půdu vraťte zpět. Sbírejte jen plodnice, které mají jasně vyvinutý klobouk, prsten i třeň. Vždy houbu vyjměte celou, abyste viděli bázi. Když je báze obalená bílou pochvou, houbu zahoďte. Nikdy neberte houby z míst, kde se stříkalo nebo kde je blízko silnice. Doma každou plodnici rozřízněte podélně a zkontrolujte dužninu. Pokud barva nemění nebo je dužnina na řezu okamžitě hnědá, nejí se. Příprava je jednoduchá, ale musí být důkladná. Klobouk i třeň očistěte, odřízněte zbytky zeminy a nakrájejte na plátky. Prsten a spodní část třeně vyhoďte, tam se drží nejvíc nečistot. Bedly se musí tepelně upravit minimálně patnáct minut. Syrové nebo nedovařené bedly mohou způsobit zažívací potíže. Nejlepší je je podusit na cibulce, přidat kmín a nechat vydusit vodu. Potom je můžete přidat do polévky, k masu nebo z nich udělat smaženici. Nikdy je nejezte syrové a nezkoušejte je jen tak na pánvi. Jak poznat jedlou plodnici a co si při sběru pohlídat Nejdůležitějším znakem je barva a struktura povrchu klobouku. U jedlých plodnic je klobouk vždy hladký, suchý a bez šupinek. Pokud je povrch slizký, lepkavý nebo pokrytý jemnými šupinkami, jde o jiný druh, který může být nejedlý. Dalším znakem je dužina: na řezu musí být bílá a neměnit barvu. Pokud dužina po rozříznutí žloutne, hnědne nebo červená, houbu neberte. Třeň musí být pevný, ne dřevnatý, a prstenec musí být zřetelný, i když u starších plodnic může chybět. Naučit se bedlu znamená chodit s někým zkušeným alespoň jednu sezónu. Atlas nestačí, protože prsten a pochva se v knize nehmatají. První nález vždy nechte zkontrolovat a teprve potom ho zpracujte. Když si nejste jistí, houbu neberte. Žádná chuť nestojí za riziko záměny s muchomůrkou. Pokud si nejste jistí určením, houbu raději nechte v lese. Odborná literatura a zkušený houbař jsou lepší než riskování. Plodnice lep je chutná a ceněná houba, ale jen tehdy, když ji sbíráte s rozmyslem a dodržíte všechny zásady. Nejčastější chybou je záměna s jinými druhy, které mají na klobouku šupinky nebo mění barvu dužiny. Další chybou je sběr příliš starých plodnic, které už ztratily chuť a mohou způsobit zažívací potíže. Někteří houbaři také opomíjejí kontrolu místa růstu a berou houby z kmenů, které byly ošetřeny chemickými prostředky. Pozná se podle tří věcí. Klobouk je zpočátku vejčitý, později deštníkovitý, s hnědými šupinami na světlém podkladu. Lupeny jsou husté, bílé až krémové, nikdy nepřecházejí do zelena. Prsten na třeni musí být dvojitý a posuvný. Třeň je na bázi hlíznatý, ale není obklopený pochvou jako muchomůrka. Když houbu rozříznete, dužnina pomalu mění barvu do červena nebo růžova, což je typické pro bedly. Zásadní chyba je sbírat mladé plodnice, které ještě nemají vyvinutý prsten a klobouk. Plodnice lep je houba, která roste na dřevě listnáčů, nejčastěji na bucích, dubech a javorech. Najdete ji od července do listopadu, ale nejhojnější bývá na přelomu srpna a září. Roste jednotlivě nebo v malých skupinách na kmenech, pařezech a silných větvích, často i vysoko nad zemí. Klobouk má v mládí bílý a polokulovitý, později se rozloží do plochého tvaru a získá krémový až nahnědlý odstín. Třeň je tlustý, bílý a dužnatý, s výrazným prstencem, který časem může opadnout.

Войдите, чтобы оставлять комментарии