Houby očistěte suchým štětcem nebo hadříkem. Nikdy je neproplachujte vodou – nasáknou ji jako houba a sušení se protáhne na dvojnásobek. Poškozená a červivá místa vykrojte, velké klobouky rozkrojte na polovinu, silné nohy podélně naplátkujte na asi půl centimetru. Na plech sušičky je skládejte řeznou plochou nahoru, volně vedle sebe, aby mezi nimi mohl proudit vzduch. Překrývání je nejčastější chyba začátečníků – houby se pak jen dusí a začnou hnědnout.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Čtvrté pravidlo: mrazte</span> rychle a skladujte při stálé teplotě. Ideální je teplota minus osmnáct stupňů Celsia a nižší. Čím rychleji houby zmrznou, tím menší krystalky ledu vzniknou a tím méně se poruší buněčné stěny. Nepřidávejte do mrazáku příliš mnoho teplých balení najednou – teplota uvnitř by mohla kolísat a už zmrazené potraviny by se mohly částečně rozmrazit. Houby takto vydrží osm až dvanáct měsíců, po delší době sice nejsou zdravotně závadné, ale ztrácejí chuť i vůni.<br>
<br>
<br>
<br>
Správně usušená houba se ohne, ale nezlomí, a po stlačení se vrátí do tvaru. Pokud se láme s ostrým zvukem, je přesušená a ztratila příliš mnoho vlhkosti – v polévce pak bude tuhá. Zkoušejte vždy několik kusů, ne jen ty nejtenčí. Hotové houby nechte vychladnout na plechu, teprve potom je vrstvěte do sklenic nebo papírových sáčků. Horké houby ve sklenici okamžitě začnou vlhnout od kondenzace.<br>
<br>
<br>
<br>
Mnoho lidí si plete mlazinu s mladým smrkovým porostem na bývalé zemědělské půdě. Rozdíl je v podloží. Na bývalých polích bývá půda živinami bohatší a kyselejší, takže tam rostou jiné druhy než v lesní mlazině. Pokud narazíte na souvislý porost drobných smrčků s mechem a brusnicí, jste na správném místě. Naopak smrčiny s hustým travním podrostem a kopřivami bývají chudší, i když i tam se občas objeví nějaký hřib.<br>
<br>
<br>
<br>
Klobouk má bílý, hladký, bez šupin, v mládí zvonovitý, později plochý. Prsten je výrazný, bílý, na okraji často rozpraskaný. Pochva je blanitá, bílá, obaluje bázi třeně a je hluboko v zemi. Typický znak: třeň je bílý, vláknitý, bez šupin, a když houbu vytáhnete, uvidíte bílou pochvu. Pozor na záměnu s žampionem – ten má narůžovělé lupeny a nemá pochvu.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: v mlazinách je snadné přehlédnout mladé plodnice, splývají s jehličím. Chodte pomalu a rozhrnujte jehličí nohou nebo klackem, ne rukama, abyste plodnice nepoškodili. Další častou chybou je hledat jen uprostřed husté části. Houby rostou spíš na okrajích a v prosvětlených místech, kde se střídá stín a slunce. Zásadní je také správné načasování: po vydatných deštích a při teplotách kolem patnácti stupňů přichází růstová vlna zhruba za týden až deset dní.<br>
<br>
<br>
<br>
Mlaziny a mladé smrčiny jsou porosty ve věku zhruba pěti až dvaceti let, kde stromky ještě nedosáhly plné výšky a koruny se navzájem nedotýkají. Právě tento typ prostředí bývá pro houbaře podceňovaný, přestože v něm řada druhů roste ochotněji než v hlubokém vzrostlém lese. Důvodů je několik a souvisí s vlhkostí, světlem i kyselostí půdy.<br>
<br>
<br>
<br>
Záměna s jinými hřiby je možná, ale při dodržení těchto kroků ji vyloučíte. Hřib žlučník není nebezpečný pro zdraví, ale pro chuťové buňky ano. Pokud ho náhodou sníte, nic se nestane – jen budete mít v ústech nepříjemnou pachuť. Příště si raději dvakrát zkontrolujte rourky a síťku.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Kde roste a jak ho najít</span> Hřib žlučník roste od června do října, nejčastěji v jehličnatých lesích pod smrky, borovicemi a jedlemi, ale objevuje se i v listnatých porostech. Preferuje kyselé půdy a často roste ve skupinách. Najdete ho na okrajích cest, v mechu i na holé zemi. Pokud hledáte pravé hřiby, dávejte pozor na místa, kde se vyskytuje žlučník – často rostou poblíž sebe.<br>
<br>
<br>
<br>
Hřib žlučník (Tylopilus felleus) patří mezi nejčastěji zaměňované houby. Na první pohled připomíná pravý hřib, ale jeho chuť je natolik hořká, že dokáže zkazit celé jídlo. Přesto nejde o jedovatou houbu v pravém slova smyslu – neobsahuje toxiny, které by poškozovaly orgány. Problém je výhradně v chuti.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Praktický postup: když si</span> nejste jisti, vezměte houbu, otočte ji a prohlédněte rourky. Jsou-li růžové nebo masově červené, s velkou pravděpodobností jde o žlučník. Poté zkuste kousek dužniny ochutnat – hořkost vás okamžitě upozorní. Nikdy ho nemíchejte s ostatními houbami do jednoho košíku, pokud si nejste stoprocentně jisti. Hořkost se při vaření přenese i na ostatní houby.<br>
<br>
<br>
<br>
Muchomůrka bílá není vzácná, roste hojně a často se objevuje na místech, kde lidé sbírají hřiby. Naučte se ji poznat dřív, než ji vezmete do košíku. Jediný omyl se neprojeví hned, ale za pár hodin už může být pozdě. Raději se vyhněte všem bílým houbám s pochvou a prstenem, pokud si nejste stoprocentně jisti.<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">
